Lávková cesta, též Čertovské lávky nebo také Komárkova stezka je historická turistická stezka na Šumavě v příkrém svahu karu nad Čertovým jezerem. Je dlouhá 1,9 km a vede z Rozvodí strmým východním úbočím Jezerní hory na Jezerní horní cestu. Z důvodů ochrany přírody (poloha v I. zóně CHKO Šumava na území NPR Černé a Čertovo jezero a PP Královský hvozd) je na ní vstup dlouhodobě zakázán.
Historie Cestu nechal v letech 1880–1882 vybudovat kníže Hohenzollern za cenu 3 500 zlatých. Stavbu inicioval a řídil lesmistr Julius Komárek, vlastenec a propagátor zpřístupnění železnorudských lesů. Začáteční a koncový úsek měl charakter běžné lesní cesty. Zejména v oblasti strmějších partii karu byla cesta místy vedena na náspu, zajištěném na údolní straně suchou kamennou opěrnou zídkou; na některých místech byla oproti okolnímu terénu celá vyvýšena a suché kamenné zídky byly z obou stran cesty. Hlubší skalní strže a vodní toky překonávala dřevěnými lávkami, kterých bylo podle různých zdrojů pět nebo šest. Odtud pochází i název cesty.
Původně lesnická cesta byla až do druhé světové války oblíbeným a navštěvovaným výletním místem, nabízejícím krásné výhledy na Čertovo jezero. Byla tehdy vyznačená jako červená turistická trasa. Po roce 1948 bylo okolí Černého i Čertova jezera zahrnuto do nepřístupného pohraničního pásma, nicméně cesta samotná byla i nadále udržována jednotkami pohraniční stráže. I když Čertovo jezero bylo pro návštěvníky od května 1964 opět zpřístupněno, Lávková cesta nikoliv. V 70. letech 20. století se na ni přemístil hraniční drátěný zátaras (signální stěna), původně vedoucí průsekem blíže hranici. Byl odstraněn v dubnu 1990, stopy po něm lze u cesty ještě nalézt. Ve stejném roce byla cesta oficiálně vyznačena Klubem českých turistů zelenou turistickou značkou. Zpřístupnění trvalo ovšem pouze krátkou dobu. Lávky byly z důvodů ochrany přírody v roce 1990 strženy a později (zhruba po roce 1992) sem byl z důvodů ochrany přírody zakázán vstup.
Město Železná Ruda se v letech 2010 a 2015 snažilo o obnovu stezky, ale díky opakovaným negativním posudkům vlivu na životní prostředí tento záměr nebyl realizován. Hlavním argumentem proti zpřístupnění lokality je ochrana tetřeva hlušce a rysa ostrovida (problém s rušením a fragmentací teritoria) a potenciální hnízdní výskyt sokola stěhovavého.
Současnost Trasa je v terénu sice zřetelná, ale pro běžné turistické účely nepoužitelná. Podle dostupných údajů z fotoalb a ze sociální sítě Strava je i přes zákaz příležitostně navštěvovaná, fyzicky průchodná a na její převážné části vede aspoň pěšina, byť místy nevýrazná. Průchodnost se ale postupně zhoršuje v zejména souvislosti s odumíráním smrků kvůli kůrovci, kdy jednotlivé souše padají přes někdejší cestu. Protože nejsou vzhledem k poloze v bezzásahovém území odstraňovány, tvoří problematicky průchodné partie. V jižní části pak cestu ještě přerůstá mladý smrkový les. Většina lávek je zničených, se zbytky konstrukcí ponechanými přímo na místě. Ty jsou paradoxně s ohledem na někdejší kvalitní impregnaci dřeva dosud dobře dochované. Výjimku tvoří nejjižnější, původně nejdelší můstek, jehož zbytky byly kompletně odstraněny a přeneseny o několik desítek metrů jižněji, kde zarůstají v blízkosti cesty. Absence této lávky vytváří obtížněji průchodný úsek, vyžadující buď lehké lezení (skalní stupeň na severní straně strže býval příležitostně vybaven lanem), případně překonání strže horem přes skálu. Jde o ikonické místo známé z většiny starých fotografií Lávkové cesty s charakteristicky tvarovanou skálou s dvěma převisy nad sebou a s výhledem na jezero.
Odkazy
Reference
Externí odkazy Fotografie zachycující stav cesty v roce 2015 Historické fotografie z Lávkové cesty
Kategorie:Turistické trasy na Šumavě Kategorie:Turistické trasy v okrese Klatovy Kategorie:Železná Ruda