náhled|Vývoj kurzu USD od roku 2014 vůči České koruně Americký dolar je oficiální měna Spojených států amerických i některých dalších zemí (Panama, Ekvádor, Salvador, Východní Timor a Zimbabwe se tak rozhodly nezávisle, některé státy dřívějších amerických teritorií v Tichomořských ostrovech si po získání nezávislosti nepřijaly vlastní měnu), další státy pak mají svou měnu pevně vázánu na kurz amerického dolaru. Americký dolar je nejpoužívanější měna v mezinárodních transakcích, v mnoha ostatních státech je také široce používána jako bankovní rezerva. V dubnu 2004 bylo v oběhu téměř 700 miliard dolarů, z čehož asi dvě třetiny mimo Spojené státy. Důvodem je, že jej mnohé centrální banky drží společně se zlatem jako rezervu (zejména v oblastech Blízkého východu).

Historie amerického dolaru náhled|Dolar podle definice Mint Act

Zlatý standard Ve Spojených státech byl americký dolar zaveden 6. července 1785Journals of the Continental Congress - WEDNESDAY, JULY 6, 1785. a 2. dubna 1792 byl redefinován v rámci výnosu Mint Act (též Coinage Act of 1792). Ten jej definuje jako stříbrnou minci specifikované hmotnosti, ražený státní mincovnou. Spolu s dolarem definoval i zlaté mince, tzv. eagly. Hodnotu dolaru spjal s hodnotou stříbra a zlata v poměru: 1 USD = 371 až 416 grainů stříbra, 10 USD = 247 až 270 grainů zlata, přičemž rozsah hmotností daných kovů souvisel s jejich ryzostí. Stříbrné mince měly ve znaku zosobnění svobody () a nápis „LIBERTY“; zlaté mince měly vyražený znak amerického orla (proto se nazývá ). The Coinage Act spolu s mince jiných objemů (hmotností) – dvoudolar (double dollar nebo double eagle), půldolar (později fiftycent), čtvrtdolar (quarter), „desetník“ () a pěticent (five cents, nickel).

V roce 1834 byly v rámci zlatého standardu hmotnostní poměry upraveny na 23,2 a později 23,22 grainů. Na přelomu 19. a 20. století byl dolar definován jako 1/20 unce zlata. Svázání amerického dolaru se stříbrem trvalo do roku 1900, od té doby se pojil pouze se zlatem; nicméně, ražení stříbrných mincí pokračovalo až do roku 1969 (s přechodným obdobím od roku 1964, kdy bylo stříbro odstraněno ze čtvrťáků a desetníků a z 3/5 i z půldolarů). Zlaté mince byly z oběhu staženy po Velké hospodářské krizi v roce 1933, v rámci tzv. Gold seizure. Hmotnost zlata za dolar byla tehdy změněna na 13,71 grainů (tj. 35 dolarů za troyskou unci) a tento standard vydržel až do roku 1968.

Dolar jako rezervní měna V roce 1945 vstoupil v platnost tzv. Brettonwoodský měnový systém, ve kterém hrál americký dolar roli světové měny a který cizím vládám zajišťoval jeho směnitelnost za zlato a za to v rámci pevných směnných kurzů měn různých států vyžadoval od členských zemí udržení jejich směnného kurzu v odchylce do jednoho procenta pari hodnoty vyjádřené v amerických dolarech.

Zároveň začaly platit bezpečnostní záruky vtělené do Charty OSN (v roce 1945 došlo k transformaci Společnosti národů na Organizaci spojených národů), která definovala pravidla mezinárodního obchodu pro západní svět, založená na garancích v nejvyšších patrech politického rizika. Tato pravidla byla založená na víře, že země, které nehazardují s těmito bezpečnostními pravidly, jsou bezpečným prostorem pro investice. To znamenalo, že pro mezinárodní investice bylo v těchto zemích zanedbatelné riziko jejich zmaření válkou nebo anexí zahraničním agresorem (zmaření investic následnými mezinárodními sankcemi), což minimalizovalo v západním světě rizikovou přirážku mezinárodního obchodu. Součástí těchto bezpečnostních a obchodních pravidel byly i pravidla mezinárodního platebního styku, která jsou jedním ze dvou hlavních rolí Mezinárodního měnového fondu. Jejich funkcí byla i izolace zemí, které se dostanou do platební neschopnosti na základě nevyrovnané platební bilance, což zajistí zastavení šíření této nákazy do sousedních zemí a stabilizuje tak mezinárodní finanční trhy (International Capital Market Association). Celkově tak soubor stovek podobných mezinárodně uznávaných pravidel umožnil stanovit dolar za mezinárodní rezervní měnu.

Konec zlatého standardu Brettonwoodský měnový systém byl zrušen 15. srpna 1971, když dolar opustil zlatý standard. Dolar sice ztratil vazbu na zlato, ale místo něj následkem ropného šoku v roce 1973 získal mezi lety 1973–2000 status tzv. „petroměny“. Důsledkem ropné krize byla dekáda stagnace celosvětové ekonomiky.

Od 1. ledna 1975 vstoupil americký dolar do éry tzv. plovoucích (měnových) kurzů na měnových trzích. Cena troyské unce zlata vyjádřená v dolarech od tohoto dne do současnosti řádově vzrostla: z 42,22 na přibližně 1700 USD/unci v roce 2011 a na cca 2700 USD v roce 2024. Kupní síla dolaru od roku 1913 (vznik Federálního rezervního systému) do roku 2011 klesla na tehdejší cca 4 centy.

Desetiletí stagnace celosvětové ekonomiky pak ukončila Reaganomika po roce 1981 (pojmenovaná podle prezidenta Ronalda Reagana), kdy díky mnoha jejím krokům začal dolar velmi rychle sílit bez záměrného zásahu státu (tzv. apreciace měny) na základě mezinárodní důvěry v dolar bez ohledu na předchozí ukončení směnitelnosti dolaru za zlato.

Záměrné oslabení dolaru V roce 1985 došlo ke koordinovanému oslabení dolaru na devizových trzích (tzv. Plaza Accord), jehož se kromě USA zúčastnily Británie, Západní Německo, Japonsko a Francie, čemuž napomohlo, že rezervní měny zmíněných států nebyly tak významné jako dolar. Oslabení dolaru pomohlo americkým vývozcům, částečně napomohlo větší rovnováze světového směnného systému, ale znamenalo pro USA vysokou inflaci. Po dvou letech, kdy začala pro americkou ekonomiku převažovat negativa, následoval Louve Accord, jehož cílem bylo stabilizovat tehdejší oslabující dolar. Z hlediska vztahů mezi mezinárodními smlouvami byla tato dohoda považována za racionální kompromisní řešení mezi dvěma extrémy ideálního typu mezinárodních měnových režimů: dokonale flexibilním a dokonale pevným směnným kurzem. Louvre Accord podepsaly USA, Kanada, Francie, Západní Německo, Japonsko a Británie (Itálie byla přizvána, ale odmítla podepsat).

Současnost Od oslabení z poloviny 80. let 20. století dolar je v roce 2025 dolar nejsilnější. Nově zvolený prezident USA Donald Trump na začátku svého druhého mandátu v roce 2025 uvažuje o podobném oslabení dolaru, jako v roce 1985. Mezi zamýšlené cíle patří také snížení nákladů na obsluhu amerického státního dluhu (v roce 2025 celkem 29 bilionů dolarů). Situace na mezinárodním trhu je však odlišná než v roce 1985, protože dolar má stále mezi rezervními měnami podíl 60 %, ale evropské Euro nebo čínský jüan jsou také velmi silné. V roce 2025 také prezident Trump rozhodl o konci ražby centů; ražba jednoho kusu totiž v době jejího zrušení stála centy čtyři.

Název a označení Název dolar historicky pochází až z jáchymovského tolaru. V Jáchymově (německy Joachimsthal) se razily stříbrné mince o váze jedné unce, kterým se lidově řikalo Joachimsthalers (Jáchymovské tolary) a později jen thalers (tolary). Dalším komolením vzniklo slovo dolar. Americký dolar se běžně označuje symbolem písmene S přeškrtnutého jednou či dvěma svislými čarami – $. V hovorové angličtině je nazýván buck („babka“).

Kód amerického dolaru podle ISO 4217 je USD; Mezinárodní měnový fond také používá označení US$. Méně známé je to, že pro americký dolar existují ještě další dva pomocné kódy, které se používají v mezinárodním obchodu a na burzách — USS pro americký dolar zaplacený tentýž den (U.S. dollar same day) a USN pro americký dolar zaplacený příští den (U.S. dollar next day). Toto rozlišení vzniklo z potřeby opatření proti změnám kurzu této světové měny.

Používání dolaru mimo USA náhled|vpravo|upright=2|Americký dolar, euro a měny na ně vázané v zemích světa:

Americký dolar je zákonnou měnou v několika nezávislých státech a závislých územích:

Nezávislé státy

Mikronésie

používá dolarové bankovky i mince, ale souběžně používá vlastní mince používá dolarové bankovky i mince, ale souběžně používá vlastní mince má vlastní měnu balbou, která má však směnný kurz k dolaru 1:1 a dolar je uznán jako druhá měna má vlastní měnu, riel, která se ale používá pouze jako drobné a v obchodech je vyměňována za dolar. má vlastní měnu, ale ekonomická situace v zemi byla natolik vážná, že obyvatelstvo v běžném platebním styku preferuje USD. Venezuela má vlastní měnu venezuelský bolívar, ale z důvodu hyperinflace národní měny je v zemi při platebním styku užíván americký dolar.

Britská zámořská teritoria

Autonomní státy volně přidružené k USA

Zvláštní správní obvody Nizozemska

Svatý Eustach

Monetární indexy peněžní zásoby USA náhled|vpravo|Vývoj peněžních agregátů USA Spojené státy americké měří množství svého oběživa následujícími indexy (řidčeji zvané „monetární agregáty“): M0 = veškeré fyzické oběživo + peníze na účtech Centrální banky, které mohou být proměněny ve fyzické oběživo. M1 = ty části M0, které jsou drženy v trezorech + objem transakčních depozitních účtů (v nichž jsou soustředěny například peníze pro platbu šeky) M2 = M1 + většina spořicích účtů, účtů trhu peněz, malých termínovaných vkladů a vkladových certifikátů do 100 000 dolarů. M3 = M2 + ostatní vkladové certifikáty, vklady eurodolarů a skupní dohody. Index M3 dává nejlepší obrázek o množství amerického oběživa ve světě, ale 23. dubna 2006 bylo nařízeno přestat jej zveřejňovat. Oficiální důvod byl ten, že zjišťování samo o sobě stojí mnoho peněz; někteří komentátoři však dávají zákaz do souvislosti s uvažovaným otevřením íránské ropné burzy, která měla začít éru obchodování s důležitými fosilními palivy striktně bez účasti amerického dolaru, což by s velmi jistě vedlo k postupné devalvaci dolaru (její – nakonec neuskutečněné – otevření bylo naplánováno na 20. dubna – pouhé tři dny před ukončení zveřejňování M3).Bushova černobylská ekonomika a těžké časy před námi, Zvědavec.org

Dolar jako rezervní měna náhled|Vývoj ceny zlata v amerických dolarech. V určitých historických obdobích byl definován přímo ve vztahu k množství zlata (1792 – 1,6 g, 1900 – 1,505 g, 1933 – 1/35 oz). Dalšími milníky jsou roky 1913 – Federal Reserve Act, 1933 – „Gold seizure“; 1945 – Brettonwoodský systém, 1971 – „Uzavření zlatého okna)“ Od konce 18. století do konce druhé světové války byl dolar „kryt“ zlatem, resp. jeho hodnota byla na množství zlata vázána. Od konce 1. světové války, po které některé evropské země zaznamenaly finanční krize a hyperinflaci, navíc jeho význam celosvětově vzrostl. Brettonwoodskou dohodou se z dolaru stala oficiální světová rezervní měna a všechny ostatní měny od ní byly odvozeny. Měnový systém, který byl v Bretton Woods ustanovený a který byl variantou zlatého standardu, trval do srpna 1971. Poté, co přestal platit princip krytí dolaru zlatem, zaznamenala tato měna skokový pokles zájmu (který se časově kryl s prvním celosvětovým ropným šokem). Nixonova administrativa hledala cestu, jak žádanost a zájem o svoji národní měnu upevnit.