Simon H. Johnson (* 16. ledna 1963, Sheffield) je britsko-americký ekonom, který od roku 2004 působí jako profesor podnikání na MIT Sloan School of Management. V letech 2008 až 2019 působil také jako vedoucí pracovník Petersonova institutu pro mezinárodní ekonomii. Než se přesunul na MIT učil v letech 1991 až 1997 na Fuqua School of Business na Dukeově univerzitě. Od března 2007 do konce srpna 2008 působil jako hlavní ekonom Mezinárodního měnového fondu.

V roce 2024 získali Johnson, Daron Acemoglu a James A. Robinson Nobelovu pamětní cenu za ekonomii za srovnávací studie prosperity mezi národy.

Vzdělání Johnson se narodil v roce 1963 v Sheffieldu a navštěvoval soukromou Abbotsholme School v Rocesteru. Vystudoval filozofii, politiku a ekonomii (PPE) na Oxfordské univerzitě, kde byl studentem bakalářského programu na Corpus Christi College a kde promoval v roce 1984. Poté získal v roce 1986 magisterský titul s vyznamenáním v oboru ekonomie na Manchesterské univerzitě. Pokračoval v doktorském studiu na Massachusettském technologickém institutu, kde mu radil Rudiger Dornbusch a v roce 1989 získal doktorát z ekonomie a napsal disertační práci s názvem Inflace, intervence a ekonomická činnost.

Kariéra a výzkum V letech 1989 až 1991 pracoval Johnson na Harvardově univerzitě, kde byl členem Harvard Academy for International and Area Studies a stipendistou jejího Ruského výzkumného centra. V letech 1991 až 1997 vyučoval na Fuqua School of Business na Dukeově univerzitě, kde byl do roku 1995 odborným asistentem a do roku 1997 docentem; zároveň v letech 1993 až 1995 vedl Centrum pro rozvoj manažerů v Petrohradě v Rusku. V roce 1997 se stal členem fakulty MIT, kde získal stálé místo v roce 2002. Na MIT působí jako výzkumný spolupracovník Blueprint Labs, spoluvede iniciativu MIT Shaping the Future of Work a vede skupinu pro globální ekonomiku a management.

Od roku 2004 je Johnson výzkumným spolupracovníkem NBER a členem organizace BREAD. Je rovněž členem CEPR a od roku 2021 zasedá ve správní radě Fannie Mae. Spoluzaložil Radu pro systémová rizika při CFA Institute a od roku 2010 je měsíčním sloupkařem Project Syndicate. V listopadu 2020 byl jmenován dobrovolným členem revizního týmu prezidentské agentury Joea Bidena, aby podpořil přechod na novou administrativu na ministerstvu financí Spojených států amerických a ve Federálním rezervním systému.

Afiliace Johnson je členem Mezinárodního poradního sboru Centra pro sociální a ekonomický výzkum (CASE). Je také členem panelu ekonomických poradců Rozpočtového úřadu Kongresu. V letech 2006 až 2007 byl hostujícím pracovníkem na Petersonově institutu pro mezinárodní ekonomii, kde byl v letech 2008 až 2019 vedoucím pracovníkem. Je členem redakční rady čtyř akademických ekonomických časopisů. Od roku 2007 přispívá do Project Syndicate.

VýzkumColonial Origins of Comparative Development Simon Johnson je autorem relevantních článků, jako jsou „Learning from Ricardo and Thompson: Machinery and Labor in the Early Industrial Revolution, and in the Age of AI“ nebo „A Theory of Price Caps on Non-Renewable Resources“. V roce 2010 napsal knihu 13 Bankers: The Wall Street Takeover and the Next Financial Meltdown (), spolu s Jamesem Kwakem, se kterým také spoluzaložil a pravidelně přispívá do ekonomického blogu The Baseline Scenario. Je také autorem knih White House Burning: Our National Debt and Why It Matters to You (2013); Jump-Starting America: How Breakthrough Science Can Revive Economic Growth and the American Dream (2019), s Jonathanem Gruberem; a Power and Progress: Our Thousand-Year Struggle Over Technology and Prosperity (2023), s Daronem Acemoglu.

Power and Progress náhled|Johnson, druhý zleva, s přáteli a rodinou na Nobelově týdnu 2024 Kniha Power and Progress vydaná v roce 2023 pojednává o historickém vývoji technologií a jejich sociálních a politických důsledcích. Kniha se zabývá otázkami týkajícími se vztahu mezi novými stroji a výrobními technikami a mzdami, způsobu, jakým by bylo možné využít technologii pro sociální statky, a příčinám nadšení kolem umělé inteligence (AI).

Power and Progress tvrdí, že technologie nepřinášejí automaticky sociální statky, protože jejich výhody připadají úzké elitě. Nabízí spíše kritický pohled na umělou inteligenci a zdůrazňuje její převážně negativní dopad na pracovní místa a mzdy a na demokracii.

Acemoglu a Johnson také poskytují vizi o tom, jak by nové technologie mohly být využity pro společenské dobro. Jako možný model vnímají progresivní éru. Diskutují o seznamu politických návrhů pro přesměrování technologií, který zahrnuje: tržní pobídky, rozpad velkých technologických firem, daňovou reformu, investice do pracovníků, ochranu soukromí a vlastnictví dat a daň z digitální reklamy.

Odkazy

Reference

Související články Brown-Kaufmanův pozměňovací návrh Colonial Origins of Comparative Development

Externí odkazy

Johnsonův společný blog na MIT Profil u Mezinárodního měnového fondu Zobrazení na C-SPAN Video (je k dispozici pouze zvuk) rozhovoru s Johnsonem o ekonomických otázkách na Bloggingheads.tv Ekonomický blog Simona Johnsona „Baseline Scenario“ Vystoupení 16. dubna 2010 v Bill Moyer's Journal, s kolegou Jamesem Kwakem

Kategorie:Američtí ekonomové Kategorie:Britští nositelé Nobelovy ceny Kategorie:Nositelé Nobelovy pamětní ceny za ekonomii Kategorie:Absolventi Manchesterské univerzity Kategorie:Absolventi Oxfordské univerzity Kategorie:Narození v roce 1963 Kategorie:Narození 16. ledna Kategorie:Žijící lidé Kategorie:Muži