František Drašner

náhled|vpravo|Jeho manželka Vilemína Drašnerová rozená Hurdálková

František Drašner (1. srpna 1896 Vamberk – 24. října 1942 koncentrační tábor Mauthausen) byl za první světové války příslušníkem československých legií na Rusi, po vzniku protektorátu se on i jeho manželka Vilemína Drašnerová zapojili do domácí protiněmecké rezistence a v rámci spolupráce s Ústředním vedením odboje domácího (ÚVOD) se posléze zařadili mezi významné členy této ilegální zastřešující odbojové organizace.

Život František Drašner se narodil 1. srpna 1896 ve Vamberku do rodiny Antonína Drašnera a jeho manželky Marie Drašnerové. Po pěti třídách obecné školy absolvoval 3 třídy měšťanské školy a dva roky pokračovací školy. Původní profesí byl sice krejčí, ale po návratu z bojů první světové války na východní frontě a až do konce svého života byl poštovním úředníkem. Za protektorátu vykonával funkci vrchního kancelářského správce ředitelství pošt.

První světová válka Po absolvování prezenční služby u 18. pěšího pluku rakousko-uherské armády narukoval v hodnosti vojína k téže jednotce a s ní pak byl odvelen na ruskou frontu. Jako vojín 18. pěšího pluku rakousko-uherské armády padl na západní Ukrajině 22. září 1915 do zajetí u města Luck. Přihlášku do řad příslušníků československých legií na Rusi podal František Drašner v Kyjevě 15. května 1917 a do 5. střeleckého pluku byl zařazen v hodnosti vojína počínaje tímto datem. Jeho působení v československých legiích bylo ukončeno formálně demobilizací ke dni 17. května 1921. Legie tak opustil po čtyřech letech coby vojín 5. střeleckého pluku.

Odboj Za protektorátu byl členem Jednoty bratrské, pracoval jako poštovní úředník, byl ženat Vilemínou Drašnerovou (rozenou Hurdálkovou; * 1. května 1897 – 24. října 1942 KT Mauthausen) a manželé společně bydleli v Praze–Holešovicích v ulici V Háji 1243/35.

V domácím odboji manželé Drašnerovi, společně s jejich synem Františkem Drašnerem mladším (* 2. května 1923 – 24. října 1942 KT Mauthausen), spolupracovali s čelnými představiteli (docent Vladimír Krajina, JUDr. Rudolf Mareš) Ústředního vedení odboje domácího (ÚVOD). ÚVOD fungoval jako zastřešující ilegální odbojová centrála a František Drašner (krom jiného) vykonával pro tuto organizaci funkci spojky. Holešovický byt manželů Drašnerových sloužil do poloviny června 1942 také jako významný ilegální úkryt pro mnohé odbojáře z ÚVODu.

Oba výše uvedené muže také Drašnerovi ukrývali ve svém bytě a Vladimír Krajina, který se v bytě Drašnerových ukrýval již v létě 1941, přečkal ukryt na římse okna u Drašnerových dokonce i policejní razii, která se uskutečnila v noci po atentátu na Reinharda Heydricha (tedy z 27. května na 28. května 1942).

O svém ilegálním pobytu u Drašnerových se zmiňoval i ve svých poválečných vzpomínkách docent Vladimír Krajina. Ještě před vykonáním atentátu na Reinharda Heydricha se dne 9. května 1942 v noci sešli a chodili holešovickými ulicemi s Vladimírem Krajinou i člen ÚVODu Jaroslav Valenta; velitel paravýsadku Silver A nadporučík Alfréd Bartoš a oba členové paravýsadku Anthropoid rotmistři pěchoty Jozef Gabčík a Jan Kubiš. Vladimír Krajina se na tomto setkání snažil vysvětlit parašutistům svoje argumenty hovořící proti útoku na zastupujícího říšského protektora. Vzhledem k vojenskému charakteru celé operace se ale parašutisté nedali přesvědčit, aby od provedení atentátu ustoupili. Nakonec Vladimír Krajina odešel z této schůzky do místa svého ilegálního pobytu tedy do holešovického bytu manželů Františka a Vilemíny Drašnerových v ulici V Háji 1243/35.

Zatčení, věznění, ... Významná odbojářka a členka ÚVODu Vilemína Drašnerová byla zapojena do podpůrné sítě parašutistů a do sítě docenta Vladimíra Krajiny. Byla zatčena jako první z rodiny a to 19. srpna 1942. O své odbojové činnosti začala vypovídat teprve po sérii zostřených (brutálních) výslechů a pod pohrůžkami, že budou zabiti členové její rodiny. Následující den (20. srpna 1942) pak byl zatčen její syn František Drašner mladší.

Františka Drašnera zatklo gestapo 20. srpna 1942. K trestu smrti Františka Drašnera odsoudil v nepřítomnosti německý stanný soud v Praze dne 5. září 1942. Stanný soud toho dne odsoudil k trestu smrti 8 podporovatelů doc. Vladimíra Krajiny. Kromě Vilemíny Drašnerové, jejího manžela Františka Drašnera a jejich syna Františka Drašnera mladšího byli mezi odsouzenými ještě: Karel Weiss (* 3. října 1887); Josef Čejka (* 30. října 1873); Jan Šourek (* 20. května 1892); Josef Kolda (* 9. dubna 1899) a Ivana Šmakalová.

Z německé policejní věznice v Praze na Pankráci byl František Drašner přemístěn 10. října 1942 do policejní věznice v Malé pevnosti Terezín. Odtud pak byl hromadným transportem s ostatními pomocníky (podporovateli) a příbuznými parašutistů deportován 22. října 1942 do koncentračního tábora Mauthausen. Tam transport dorazil 23. října 1942 a následujícího dne (24. října 1942) byl František Drašner zavražděn střelou z malorážní pistole do týla v odstřelovacím koutě mauthausenského „bunkru“ při fiktivní lékařské prohlídce v 14.10 hodin. Ve stejný den (a na stejném místě) byla zavražděna i jeho manželka a syn.

Připomínky Pomník v Resslově ulici v Praze Jeho jméno (Drašner František *1. 8. 1896) i jméno jeho manželky (Drašnerová Vilemína roz. Hurdálková *1. 5. 1897) a jejich syna (Drašner František *2. 5. 1923) jsou uvedena na pomníku při pravoslavném chrámu svatého Cyrila a Metoděje (adresa: Praha 2, Resslova 9a). Pomník byl odhalen 26. ledna 2011 a je součástí Národního památníku obětí heydrichiády.

Pamětní deska ve vchodové chodbě Ve „výklenku“ (vchodové chodbičce) nahoře nalevo od vchodu do domu na adrese V Háji 1243/35, 170 00 Praha 7 – Holešovice je umístěna pamětní deska, která připomíná oběti druhé světové války: Poštovního úředníka Františka Kohouta (* 19. července 1923 Kolín), který padl 5. května 1945 při pražském květovém povstání v bojích na Staroměstském náměstí; Františka Drašnera (* 1896), Vilemínu Drašnerovou (* 1897) a jejich syna Františka Drašnera mladšího (* 1923), kteří zahynuli v roce 1942 v koncentračním táboře Mauthausen. Na pamětní desce je nápis: V TOMTO DOMĚ ŽILI / FRANTIŠEK KOHOUT / POŠT. ÚŘEDNÍK / * 19/VII 1923 V KOLÍNĚ/ PADL ZA SVOBODU 5/V 1945 NA STAROMĚSTSKÉM NÁM. / MANŽELÉ DRAŠNEROVI/ A JEJICH SYN FRANTIŠEK / POPRAVENI BYLI R. 1942 V MAUTHAUSENU / ČEST BUDIŽ JEJICH PAMÁTCE!

Pamětní deska na vnějším plášti Na vnějším plášti vlevo od vchodu do domu na adrese V Háji 1243/35, 170 00 Praha 7 – Holešovice je umístěna kovová pamětní deska s následujícím nápisem: PAMÁTCE LEGIONÁŘE / ZDE ŽILI HRDINOVÉ ČESKÉHO / ODBOJE ORGANISACE „ÚVOD“ / FRANTIŠEK DRAŠNER * 1.VIII.1896, / VRCH. KANCEL. SPRÁVCE ŘED. POŠT, / VILEMÍNA DRAŠNEROVÁ * 1.V.1897, / FRANTIŠEK DRAŠNER * 2.V.1923, / POPRAVENÍ 24.X.1942 V MAUTHAUSENU. / PADLI, ABYCHOM ŽILI V SVOBODĚ.

Odkazy Poznámky

Reference

Související články Seznam podporovatelů Anthropoidu popravených v Mauthausenu Externí odkazy

Kategorie:Narození 1. srpna Kategorie:Narození v roce 1896 Kategorie:Narození ve Vamberku Kategorie:Českoslovenští legionáři v Rusku Kategorie:Osobnosti Ústředního vedení odboje domácího Kategorie:Vězni koncentračního tábora Terezín Kategorie:Češi odsouzení k trestu smrti Kategorie:Úmrtí 24. října Kategorie:Úmrtí v roce 1942 Kategorie:Úmrtí v koncentračním táboře Mauthausen Kategorie:Popravení zastřelením Kategorie:Muži