Ryšánové z Modřic (též Ryšanové z Modřic) byli moravský šlechtický rod. Jejich prokazatelně nejstarší předkové a příbuzní se připomínají v polovině 15. století, původně šlo o příslušníky brněnského měšťanstva. Rod vymřel po meči patrně ve druhé polovině 16. století.
Historie vlevo|náhled|Kapitola, věnovaná Ryšánům z Modřic, na stránkách Paprockého Zrcadla slavného Markrabství moravského (1593) Podle renesančního heraldika a rodopisce Bartoloměje Paprockého z Hlohol (1540/1543–1614) byl jedním z prvních prapředků rodu jistý Petr Ryšán z Modřic, který měl v roce 1417 vystupovat jako svědek při odprodeji lánů a podsedků vladykům z Kostelce; týž autor uvádí, že ještě v roce 1593 byl údajně v brněnském dominikánském kostele k vidění náhrobní kámen s letopočtem 1360 a erbem rodu Ryšánů, z nějž už ale nebylo možné přesně zjistit, kterému členovi rodu náleží. Souvislou genealogii je tak možno odvíjet až od Jana (též Hanse či Hanuše) Ryšána, zámožného brněnského měšťana, který se živil jako obchodník s vínem a suknem. Koncem 50. let 15. století pronikl do brněnské městské rady, na což dle mínění historika Jaroslava Mezníka měla mít vliv skutečnost, že patřil mezi stoupence krále Jiřího z Poděbrad. Společně s manželkou Kateřinou, dcerou brněnského měšťana a obchodníka Michala Kunigsfeldera, zakoupili v roce 1456 ves Vítovice u Rousínova a roku 1464 jim Václav Perman intabuloval Řečkovice i s tvrzí a patronátním právem k místnímu kostelu. Sňatkem získal také část Žabovřesk. Kromě toho mu byl v roce 1458 zastaven statek Ivanovice na Hané i blízký hrad Orlovice; oba řečené majetky předtím zástavně držel už jeho tchán Kunigsfelder. Listinou z 10. dubna 1458 zbavil ivanovické poddané povinnosti odevzdávat desátek, jejich robotní povinnosti převedl na roční plat ve výši 106 a ½ hřivny grošů a k užívání jim přenechal pozemky a louku, patřící k ivanovickému hospodářskému dvoru. Mezi léty 1464–1473 se podruhé oženil s Dorotou, dcerou někdejšího moravského nejvyššího sudího Zbyňka Doubravky z Doubravice († 1446) a Elišky z Cimburka, které pojistil důchod na Želešicích. V témže období se v písemných pramenech objevuje osoba Matyáše Ryšána či Reisnara z Modřic, snad Janova blízkého příbuzného, jemuž k roku 1463 patřil hospodářský dvůr v Chrlicích. Po Janovi zůstaly dcery Regina (poprvé provdaná za brněnského kramáře a měšťana Štěpána Zlabingera, po jeho smrti pak kolem roku 1470 za obchodníka Jindřicha Špana), Marta (provdaná ve Vídni, roku 1494 držela dvůr v Řečkovicích), Kateřina (provdaná za olomouckého advokáta Lukáše Žalčara (Saltzera) z Loděnice a po jeho smrti za tamního měšťana Bernardina Molera) a syn Václav, pokračovatel rodu, jenž na sklonku 15. století držel díl biskupského lenního statku Želešice.Hosák 2004, s. 220. Paprocký udává, že z roku 1493 pocházel náhrobní kámen blíže neznámého Ryšána z Modřic, který se roku 1593 nacházel v původním brněnském františkánském klášteře. Podle historičky Michaely Malaníkové byla hlavním komunikačním jazykem této generace rodu Ryšánů němčina, přičemž Janova dcera Marta uměla prokazatelně psát a tuto dovednost lze odůvodněně předpokládat i u její sestry Reginy. náhled|Erb rodu Ryšánů z Modřic dle Zrcadla slavného Markrabství moravského (1593) Janův stejnojmenný vnuk Jan († 1562), syn Václava Ryšána, byl držitelem hospodářského dvora v Modřicích. Jeho manželkou se stala Bohunka z Drnovic, dcera Bohuslava z Drnovic († 1548) a Aleny, členky napajedelské větve rodu Žerotínů.STIBOR, Jiří. Biografický slovník Slezska a severní Moravy. Nová řada. Redakce Milan Myška, Lumír Dokoupil. První. vyd. Sešit 10. (22.). Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, Filozofická fakulta a Ústav pro regionální studia, 2007. S. 108.Pilnáček 1930, s. 136. Roku 1545 přijal od olomouckého biskupa Jana Dubravia (episkopát 1541–1553) v léno polovinu Želešic, kterou po jeho smrti v roce 1562 převzali synové Jan, Václav a Jindřich Ryšánové z Modřic. Kromě nich měl ještě dceru Dorotu, jež byla manželkou Jana Morkovského ze Zástřizl. Václav a Jindřich odprodali své podíly na želešickém léně už v roce 1564 Janovi Pačlavskému z Hofu, ale Jan Ryšán z Modřic si svůj díl ponechal a je zde uváděn ještě v roce 1570. Z Janova prvního manželství s Kateřinou z Čertorej pocházela zřejmě nejvýznamnější členka rodu Ryšánů, Andělína Ryšánová z Modřic († po 1629), která se počátkem 80. let 16. století provdala za trojnásobného vdovce Jana Losinského ze Žerotína († 1608).Stibor 2007, s. 121. Do manželství přinesla věno ve výši 1 000 kop grošů českých, k nimž jí její manžel roku 1586 připsal coby nadvěno dalších 2 500 kop grošů, pojištěných na Rapotíně, Petrově nad Desnou, Vikýřovicích a nově zbudovaném zámku ve Velkých Losinách. V tamním rytířském sále dal pak postavit 3,50 m vysoká majoliková kamna, dekorovaná glazovanými erby rodu Ryšánů z Modřic a jejich erb i s iniciály Andělíny Ryšánové byl ve formě intarzie vyveden též na několika dveřích v zámeckém interiéru. Po manželově smrti v roce 1608 pobývala společně s rodinou svého mladšího syna Přemyslava (II.) ze Žerotína († 1652) na panském dvoře Vízmberku a žila ještě 7. dubna 1629, kdy se o ní ve své korespondenci zmínil Karel Zdeněk Žampach z Potštejna. Pravděpodobně šlo o poslední členku rodu Ryšánů z Modřic vůbec.
Erb vlevo|náhled|Erb Andělíny Ryšánové z Modřic na kachlových kamnech ve velkolosinském zámku Ryšánové z Modřic nosili modrý štít, v něm dvě zlatá břevna, mezi nimi dvě a v patě štítu zpravidla jednu zlatou růži. Podle Paprockého byl erb kryt dvěma turnajovými helmy; helm heraldicky vpravo měl mít přikryvadla modro-zlatá, nad nimi listovou korunku a v klenotu modré rozkřídlené orličí křídlo s břevny a růžemi jako ve štítě. Přikryvadla levého helmu byla pak rovněž modro-zlatá s býčím rohem v klenotu. Heinrich von Kadich s Konrádem Blažkem i Josef Pilnáček však uvádějí mírně odlišné varianty erbu, lišící se jak v počtech a podobě helmů, tak ve výzoru klenotu a z něj vycházejících přikryvadel.VON KADICH, Heinrich; BLAŽEK, Conrad. Der mährische Adel. 1. vyd. Nürnberg: Bauer und Raspe, 1899. S. 237.
Majetek Kromě několika svobodných hospodářských dvorů na Brněnsku (Chrlice, Modřice) v průběhu dějin drželi tyto statky:
Ivanovice na Hané (zástava od 50. let 15. století) Orlovice (zástava od 50. let 15. století) Řečkovice (od r. 1464) Vítovice (od r. 1456) Želešice (od poloviny 15. století do druhé poloviny 16. století)
Odkazy
Reference
Kategorie:Moravské šlechtické rody