Miroslav Kopt (13. července 1935 Praha – 14. července 2020 Praha) byl skaut, účastník protikomunistického odboje, politický vězeň a autor prací o dějinách skautingu se zaměřením na protikomunistický odboj členů českého skautského hnutí.
Život Rodinný původ Miroslav Kopt se narodil 13. července 1935 v Praze a své dětství prožil v pražských Kobylisích. Jako malý chlapec z půdního vikýře domu kde rodina bydlela viděl nacisty organizované popravy českých vlastenců na kobyliské střelnici. Poučení o tom, co jsou ruští bolševici a o čem byla jejich revoluce v Rusku získal od svého dědečka, který v první světové válce bojoval v rakousko–uherské armádě na východní frontě a byl válečným zajatcem na Rusi. Po skončení druhé světové války vstoupil v roce 1947 do Junáka.
Skautské uskupení Ostříži Se svým stejně starým kamarádem se Miroslav Kopt v roce 1948 (po komunistickém převratu) rozhodl pro tisk a rozšiřování protikomunistických letáků. Koptův strýc František Bohdal (1905–1985) – účastník protikomunistického odboje – oba hochy varoval před málo účinným odporem založeným jen na morálních gestech a snažil se je přesvědčit o tom, že mnohem efektivnější je odpor založený na důsledné konspiraci a efektivní činnosti v ilegalitě.
Ještě v témže roce (1948) se Kopt prostřednictvím svého kamaráda Rudolfa Probsta dozvěděl o existenci skautského uskupení Ostříž. To se skládalo z několika převážně pražských skautských skupin (ale i jednotlivců) a jeho cílem bylo (v případě úplné likvidace skautského hnutí) pokračovat dále ve skautingu tajně a konspirativními metodami bojovat proti komunistickému režimu. A bylo to také v roce 1948, kdy se Kopt připojil k 34. skautskému středisku Ostříž, jehož aktivity po únoru 1948 a zákazu Junáka vedl (v ilegalitě) Oldřich Rottenborn a zúčastnil se poprvé i jejich nedovoleného skautského tábora. Členové Ostřížů podporovali (penězi i jinak hmotně) rodiny těch členů československého skautingu, kteří byli zatčeni a vězněni poté, co byli odsouzeni k vysokým trestů odnětí svobody. Skauti se také cvičili v používání zbraní a pojímali tento výcvik jako přípravu na povstání proti komunistickému režimu. (Ke zbraním se dostali díky Josefu Krbečkovi, který se učil puškařem.)
V běžné skautské činnosti (v rámci Československého svazu mládeže ovšem nedovolené) pak Miroslav Kopt s Ostříži pokračoval dále a rozhodnutí dát se na cestu odboje v něm posilovalo. Od roku 1949 byl členem ilegální skautské skupiny. Opatřil si materiály pojednávající o zásadách zpravodajských technik a připravoval se na očekávaný pád totalitního režimu o němž se v odbojových kruzích předpokládalo, že proběhne formou organizovaného povstání řízeného a podporovaného demokratickým Západem. Kopt se od roku 1952 zapojil do aktivit Ostřížů, šířil po Praze letáky, později se jim podařilo v okolí Prahy přerušovat telefonické a elektrické spojení zejména Národních výborů a místních organizací KSČ.
První zatčení Po jedné nezdařené akci odbojové skupiny Oldřicha Rottenborna, které se ale Miroslav Kopt osobně přímo nezúčastnil, byla činnost skupiny prozrazena a Kopt byl v dubnu 1952 (v rámci první zatýkací vlny) poprvé zatčen. Od lidového trestného soudu v Praze odešel jako mladistvý 2. dubna 1953 s trestem 6 měsíců odnětí svobody nepodmíněně (za sdružování proti republice) a jen díky amnestii prezidenta Antonína Zápotockého (z května 1953), která se na něj vztahovala, byl jeho výkon trestu přerušen. V roce 1954 se ale Miroslav Kopt od skupiny Ostřížů začal názorově vzdalovat, neboť ve svém členství viděl stále větší nebezpečí odhalení a to hlavně díky diametrálně jinému pohledu Ostřížů na zásady konspirativní činnosti.
Skupina Tonda a druhé zatčení Po uvěznění Oldřicha Rottenborna založil (spolu s vybranými členy střediska Ostříž) Miroslav Kopt vlastní skupinu s krycím označením Tonda. (Státní bezpečnost ovšem skauty i nadále bedlivě sledovala.) Než ale tato skupina stačila rozvinout vážnější odbojovou činnost, byla předchozí protistátní činnost ale hlavně jména jejích členů prozrazena. Stalo se tak při zostřeném výslechu jednoho zadrženého člena Ostřížů. Miroslav Kopt byl nedlouho poté v listopadu 1954 zatčen, během domovní prohlídky u něj byla objevena pistole ráže 9 mm a větší množství nábojů, byl brutálně vyslýchán na vyšetřovně v Bartolomějské ulici a 10. března 1955 v politickém procesu odsouzen Krajským soudem v Praze (za údajnou velezradu) k 10 letům odnětí svobody. Během 6 let trvajícího věznění pracoval ve věznici na Pankráci a v uranových šachtách (jako vězeň s číslem A 027215) při pracovních táborech Rovnost a Nikolaj na Jáchymovsku.
Na Jáchymovsku náhled|vpravo|Elektrické schéma jednoduchého přímozesilujícího vězeňského rádia se dvěma pentodami a bateriovým napájením náhled|vpravo|Ing. Radko Pavlovec (ve věku 35 let) V trestaneckých pracovních táborech na Jáchymovsku, kde byl Miroslav Kopt mezi léty 1954 až 1960 vězněn, vzniklo dobře organizované společenství politicky uvědomělých vězňů (muklů), kteří pocházeli z různých politických směrů (křesťanští demokraté, sociální demokraté, vojáci, skauti…) a měli mezi ostatními vězni přirozenou autoritu. Členové tohoto „společenství“ se pokoušeli v podmínkách těchto pracovních táborů o zpravodajskou činnost (k ní patřilo například mapování dolů na Jáchymovsku nebo průběžné sledování množství vytěžené uranové rudy, hloubení ilegálních šachet pro spojení s dalšími lágry, koordinace stávek vězňů různých lágrů).
Muklovská rádia Jedna její část byla založena na poslechu zpravodajství vysílaných zahraničními rádiovými stanicemi (rádio Svobodná Evropa, Deutsche Welle, Londýn) přijímanými pomocí ilegálně sestrojených radiopřijímačů. Jejich tvůrcem byl politický vězeň, odbojář, skaut z Nové Paky, konstruktér a vynálezce Ing. Radko Pavlovec, který si na Jáchymovsku odpykával trest odnětí svobody (v délce 13 nebo 17 let) za nezdařený pokus o útěk z Československa (pomocí letadla). Takovýchto funkčních rádií bylo sestrojeno několik. Součástky potřebné pro sestavení těchto přijímačů opatřili jak civilní zaměstnanci dolů, tak i skauti z Prahy (například i jeden ze členů 34. střediska Ostříž Emanuel Racek, přezdívaný Orion). První rádio bylo zprovozněno ke konci roku 1955. Nelegální poslech těchto rádií probíhal v letech 1955 až 1957 a bachaři jej nikdy neodhalili. Miroslav Kopt se v pracovních táborech Nikolaj a Rovnost podílel na utajené výrobě, provozu a uchovávání výše zmíněných radiopřijímačů. A byl to právě on, kdo zřejmě poslední přístroj ve spěchu v roce 1957 nejprve ukryl, ale později rozebral, zničil a zametl po něm stopy (díly radiopřijímače zmizely v táborové latríně lágru Rovnost). Následně byl Kopt několikrát vyslýchán a půl roku v té věci vyšetřován, ale přijímače ani jejich díly nebyly nalezeny a podrobnosti o jejich provozu se tak komunistický režim nedozvěděl.
Tajné přednášky Kromě toho se vybraní vězni vzdělávali tajnými přednáškami. Jednalo se například o sérii přednášek o T. G. Masarykovi, kterou mimo jiné vedl JUDr. Zdeněk Kessler, který byl v roce 1953 odsouzen k 17 letům vězení za velezradu (a v roce 1960 amnestován prezidentem Antonínem Novotným; po 17. listopadu 1989 zastával JUDr. Zdeněk Kessler funkci předsedy Ústavního soudu ČSFR a ČR). Miroslav Kopt obsah těchto přednášek dále šířil mezi vybrané vězně. V květnu 1957 byl Radko Pavlovec a další „političtí muklové“ znovu odsouzeni, ale zapojení Miroslava Kopty do ilegálních aktivit nebylo nikým z vyslýchaných prozrazeno. Přesto si Kopt odpykal pobyt 10 dní v izolaci, protože se v dopise rodičům silně kriticky vyjadřoval proti komunistickému režimu.
Také existovala například i ilegální táborová knihovna a věznění se zabývali i promýšlením detailů akcí nutných uskutečnit v případě pádu totalitního režimu a nástupu demokracie.
Další aktivity a postoje Se členy Junáka řešil Kopt i možnosti budoucí výchovy mládeže, jejímž hlavním pilířem by měla být právě junácká organizace. Zásadně podporoval myšlenku, že mladým lidem je nutno vštěpovat důsledně antikomunismus a že škody, které způsobil v Československu totalitní režim by měli zaplatit členové KSČ. Literaturu, získávanou od civilních zaměstnanců jáchymovských dolů, šířil mezi spoluvězni a ilegálními kanály také sděloval některé zprávy o domácím i zahraničním politickém vývoji. Svůj nezlomný protirežimní postoj a stanovisko, že lidově demokratické zřízení je nedemokratické a porušuje občanské svobody, neváhal prezentovat před ostatními mukly až se tyto jeho výroky dostaly (prostřednictvím nasazeného spoluvězně Jaroslava Chlapce a jiných informátorů) k uším bezpečnostních orgánů.
Na jaře roku 1960 bylo zahájeno vyšetřování zpravodajských aktivit, jimiž se zabýval během svého výkonu trestu. Státní bezpečnost ovšem nedokázala případ náležitě vykonstruovat a tak nebyl odsouzen k žádnému trestu. K patnáctému výročí konce druhé světové války byla části politických vězňů ke 12. květnu 1960 udělena amnestie. Ta se týkala také Miroslava. Ještě před propuštěním nabízela státní bezpečnost Koptovi, aby se dal do jejích služeb, ale její nábor se u něj nesetkal s kladnou odezvou. Z Jáchymovska do Prahy tak putoval nejen omilostněný Miroslav Kopt, ale i na něj vedený kontrarozvědný svazek s cílem podpořit jeho další sledování Státní bezpečností.
60. léta 20. století Vojenská služba Po propuštění z výkonu trestu musel Miroslav Kopt absolvovat povinnou vojenskou službu, během níž začal pracovat na knize zabývající se dějinami šifer. Tuto jeho aktivitu nahlásil svým nadřízeným jeden ze sloužících (příliš aktivních) branců, ale věc neměla prakticky žádnou dohru. Na Koptovy aktivity se soustředila i vojenská kontrarozvědka (VKR), která zjistila, že Kopt poslouchal v kanceláři velitele roty vysílání rádia Svobodná Evropa a že svoji vojenskou pozici využívá ke sběru zpravodajských informací. Aby VKR získala více informací o Koptových aktivitách, byl na něj nasazen spolupracovník VKR Růžička, který měl Koptu podnítit k dalším výzvědným akcím. Miroslav Kopt začal Růžičku pověřovat vybudováním osmi mrtvých schránek v okolí jeho bydliště, do nichž by umisťoval zprávy o Sboru národní bezpečnosti, Lidových milicích, KSČ, tovární výrobě a podobně. Současně pro Růžičku Kopt uspořádal kurz v šifrování zpráv a v červnu 1962 Kopt dokonce pověřil Růžičku, aby při návštěvě Prahy kontaktoval Oldřicha Rottenborna a zapojil jej do protistátní činnosti (což Oldřich Rottenborn údajně odmítl).
V průběhu 60. let 20. století se Miroslav Kopt stýkal s bývalými spoluvězni a skauty. Společně plánovali obnovení skautingu, ke kterému pak v době politického uvolnění během Pražského jara 1968 skutečně načas došlo.
Středisko Psohlavci Do fungování pražského střediska Psohlavci se Miroslav Kopt zapojil v roce 1966. Toto středisko sice formálně fungovalo pod záštitou Československého svazu mládeže (ČSM), ale pod vedením Josefa Zikána (alias Bobra) se v jednotlivých oddílech dařilo zavádět skautské metody výchovy. Vedoucí střediska Psohlavci následně sehráli podstatnou roli při obnově Junáka na jaře roku 1968. V době Pražského jara 1968 se Miroslav Kopt stal členem přípravného výboru a nakrátko se ocitl i ve vedení obnoveného Junáka.
V roce 1968 se Kopt angažoval při zakládání a fungování klubu K 231 (organizace sdružující politické vězně komunistického režimu) a v témže roce se vrátil do obnoveného 34. střediska Ostříž, aby zde vedl (po Jiřím Oktábcovi) jeden z ostřížích oddílů. Po zániku ČSM (v březnu 1968) se Kopt zapojil i do fungování nově vzniklého zastřešujícího orgánu nazvaného Sdružení organizací dětí a mládeže (SODM). Zároveň se podílel na organizování III. sněmu Junáka, který byl plánován podzim roku 1968.
Srpen 1968