Louis Jules Mancini-Mazarini, 4. vévoda de Nevers (uváděn též jako Nivernois nebo Nivernais; Louis Jules Barbon Mancini-Mazarini, duc de Nevers, prince de Vergagne) (16. prosince 1716 Paříž – 25. února 1798 Paříž) byl francouzský šlechtic, diplomat a spisovatel. V mládí sloužil v armádě, zúčastnil se dynastických válek první poloviny 18. století a dosáhl hodnosti brigádního generála (1743). Později působil jako diplomat a uplatnil se jako důležitý vyjednavač v době sedmileté války na misích v Berlíně (1755–1756) a Londýně (1762–1763). Byl čtvrtým a posledním vévodou v provincii Nevers. Tituly a majetky ztratil v době Velké francouzské revoluce, kdy byl jako stoupenec monarchie uvězněn, po propuštění dožil v soukromí v Paříži. Byl též mecenášem umění a literatury, sám se prosadil jako spisovatel a byl čestným členem akademií v několika evropských zemích.Ottův slovník naučný, díl XVIII.; Praha, 1902 (reprint 1999); s. 257 (heslo Nevers) ISBN 80-7185-259-7

Životopis náhled|vlevo|Busta vévody de Nevers (Jean-Antoine Houdon, cca 1780, sbírky muzea v Besançonu) Pocházel ze starého francouzsko-italského šlechtického rodu,Historie rodu Mancini dostupné online který dosáhl vysokého společenského postavení a majetku ve Francii díky osobnosti vlivného prvního ministra z doby Ludvíka XIV. kardinála Julese Mazarina. Narodil se jako jediný potomek svých rodičů v paláci Hôtel de Mazarin v Paříži. Jeho otcem byl Philippe Jules Mancini-Mazarini, vévoda de Nevers (1676–1768), matka Marianna Spinola (1686–1738) patřila ke staré španělské šlechtě a byla dcerou španělského generála Juana Spinoly.Rodina Philippa Mancini-Mazariniho, 3. vévody de Nevers na webu geni.com dostupné online Louis Jules jako otcův dědic užíval v rodině tradiční titul prince de Vergagne, jako vévoda de Nevers se uváděl od roku 1730. Původně sloužil v armádě, zúčastnil se války o polské dědictví a pod maršálem Villarsem bojoval v Itálii (1734), za války o rakouské dědictví byl účastníkem tažení do Německa a Čech (1741–1742). V roce 1743 dosáhl hodnosti brigádního generála.Louis Jules Mancini-Mazarini in: Encyclopædia Britannicadostupné online

V obdobích mezi válkami se uplatnil jako diplomat a v letech 1748–1752 byl francouzským velvyslancem ve Vatikánu.Přehled francouzských velvyslanců 1615–1789 na webu conseilduroi.fr dostupné online Těsně před sedmiletou válkou byl vyslán jako mimořádný zplnomocněnec do Berlína (1755), kde měl zabránit spojenectví mezi Pruskem a Anglií, tato mise však nebyla úspěšná. Pruský král Fridrich II. uzavřel s Londýnem v lednu 1756 tzv. Westminsterskou konvenci a vévoda Nevers se vrátil do Paříže s nepořízenou.STELLNER, František: Sedmiletá válka v Evropě; Praha, 2001; s. 66–69 (kapitola Westminsterská konvence) ISBN 80-7277-010-1 Změna v aliancích evropských mocností pak urychlila sjednání spojenectví mezi Francií a Rakouskem (Versailleská smlouva). Když po několika letech bojů v Evropě i zámoří došlo v roce 1762 ke změně ve vnitropolitické konstelaci v Británii a převládla touha po míru, byl vévoda de Nevers delegován s titulem velvyslance k jednáním v Londýně.Přehled francouzských velvyslanců 1615–1789 na webu conseilduroi.fr dostupné online Za britskou stranu byl vyjednavačem vévoda z Bedfordu, s ohledem na dosavadní výsledky války se Francie musela vzdát svých území v severní Americe a Indii. Závěrečná jednání probíhala ve Francii a mírovou smlouvu z roku 1763 podepsal ministr zahraničí markýz de Praslin.STELLNER, František: Sedmiletá válka v Evropě; Praha, 2001; s. 306–308 (kapitola Versailleský mír) ISBN 80-7277-010-1

náhled|vlevo|Erb rodu Mancini-Mazarini V roce 1768 zdědil po otci rodový majetek (Neverské vévodství), kde současně zastával formálně funkci guvernéra.Přehled guvernérů vévodství Nevers na webu worldstatesmen.org dostupné onlinePřehled guvernérů provincií Francie 1615–1789 na webu conseilduroi.fr dostupné online Opustil dvůr a věnoval se správě statků, mimo jiné proslul svými spory s regionálními parlamenty. V závěru vlády Ludvíka XVI. byl znovu povolán ke dvoru a v letech 1787–1789 byl členem státní rady. Za francouzské revoluce vystupoval jako stoupenec krále a v době jakobínského teroru (1793–1794). Po pádu Maximiliana Robespierra byl propuštěn a poslední léta života strávil v soukromí v Paříži.

Po matce byl španělským grandem I. třídy,Přehled španělských grandů dostupné online po rodině Spinolů užíval také titul říšského knížete, který ale ve Svaté říši nebyl uznáván,GRITZNER, Maximilian: Fürsten des Heiligen Römischen Reiches. M–Z; Norimberk, 1887; s. 154 dostupné online patřil také k dědičné šlechtě Benátské republiky. V roce 1752 byl jmenován rytířem Řádu sv. Ducha.

Uplatnil se také jako spisovatel, psal básně, operní libreta, historická pojednání a překládal i z angličtiny. Jeho dílo vyšlo souborně v osmi svazcích v roce 1796 v Paříži a znovu v roce 1807. V roce 1743 byl jmenován členem Francouzské akademie a v roce 1744 se stal členem Akademie písemností a krásné literatury.Seznam členů Akademie písemností a krásné literatury dostupné online Během svých diplomatických pobytů v Berlíně a Londýně se stal členem Pruské akademie věd (1756)Vévoda de Nevers na webu Pruské akademie věd dostupné online a britské Královské společnosti.

Rodina náhled|vpravo|Vévodský palác v Nevers V kapli pařížského paláce Hotel de Môrtemart se v prosinci 1731 oženil s Hélène Phélypeaux (1715–1782),Rodina Mancini-Mazarini na webu histoireeurope.fr dostupné online dcerou dlouholetého ministra námořnictva Jerôma Phélypeauxe, hraběte de Pontchartrain (1674–1747).Rodokmen rodu Phélypeaux na webu racineshistoire.fr dostupné online Hélène byla v letech 1745–1748 dvorní dámou královny Marie Lezszcyńské. Z manželství se narodilo pět dětí.Rodina Louise Julese Mancini-Mazariniho, 4. vévody de Nevers na webu geni.com dostupné onlineRodina Louise Julese Mancini-Mazariniho, 4. vévody de Nevers na webu geneanet.org dostupné online

1. nepokřtěné dítě (*/† 1737) 2. Hélène Julie, Mademoiselle de Nevers (1740–1780), I. ∞ 1753 Louis Marie Fouquet, hrabě de Gisors (1732–1758), brigádní generál, guvernér v Metách, padl za sedmileté války v Německu, syn maršála Belle-Isle,Rodokmen rodu Fouquetů na webu racineshistoire.fr dostupné online II. ∞ 1759 Louis Camille de Lorraine, hrabě de Marsan (1725–1782), guvernér v Provence 3. Adélaide Diane (1742–1808), palácová dáma a první dvorní dáma Marie Antoinetty 1771–1775, ∞ 1760 Louis Hercule Timoléon de Cossé-Brissac, vévoda de Brissac (1734–1792), generálporučík královské armády, vojenský guvernér Paříže, zavražděn za revoluceRodokmen rodu Cossé-Brissac na webu racineshistoire.fr dostupné online 4. Jules Frédéric, hrabě de Nevers (1745–1753) 5. Louis (*/†1748)

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Rodina Mancini-Mazarini Louis Jules Mancini-Mazarini na webu Francouzské akademie

Kategorie:Manciniové Kategorie:Francouzští šlechtici Kategorie:Francouzští vévodové Kategorie:Diplomaté Francie Kategorie:Francouzští generálové Kategorie:Osobnosti válek o rakouské dědictví Kategorie:Osobnosti sedmileté války Kategorie:Osobnosti Velké francouzské revoluce Kategorie:Španělští grandi Kategorie:Členové Francouzské akademie Kategorie:Členové Královské společnosti Kategorie:Osobnosti Ancien Régime Kategorie:Francouzské osobnosti 18. století Kategorie:Francouzští spisovatelé 18. století Kategorie:Mecenáši Kategorie:Rytíři Řádu svatého Ducha Kategorie:Narození 16. prosince Kategorie:Narození v roce 1716 Kategorie:Narození v Paříži Kategorie:Úmrtí 25. února Kategorie:Úmrtí v roce 1798 Kategorie:Úmrtí v Paříži Kategorie:Pohřbení v Paříži Kategorie:Muži