Adalbert Sorsich von Severin ( Sorsich Béla severini) (17. dubna 1860 Budapešť – 30. prosince 1930 Budapešť) byl rakousko-uherský generál maďarského původu. V c. k. armádě sloužil od roku 1877 jako absolvent vojenské školy, později strávil řadu let u jednotek uherské zeměbrany a uplatnil se i jako pedagog. Za první světové války byl povýšen do hodnosti polního podmaršála a velel různým jednotkám v Srbsku, na Balkáně a na východní frontě. Na přelomu let 1917–1918 byl krátce velitelem 6. armádního sboru v Itálii. V roce 1918 dosáhl hodnosti generála pěchoty, závěr kariéry strávil v podružné funkci velitele v Košicích a po rozpadu monarchie byl odeslán do penze.
Životopis Pocházel z rodiny povýšené v roce 1822 do šlechtického stavu, narodil se jako jediný syn advokáta Ference Sorsiche (1820–1889) a jeho manželky Amálie, rozené Voithové (1842–1917).Rodina Ference Sorsiche na webu geni.com dostupné online Základní vzdělání získal v Drážďanech a v letech 1873–1875 studoval na námořní akademii v Rijece. Poté se rozhodl pro službu v armádě, byl zařazen k výcvikovému 25. praporu polních myslivců a další fázi vzdělání absolvoval v letech 1875–1877 na kadetní škole v Brně.Kais. Königl. Militär Schematismus 1878; Vídeň, 1877; s. 418 dostupné online Aktivní službu zahájil jako poručík (1877) v Brně a Uherském Hradišti. V roce 1878 se zúčastnil okupace Bosny a Hercegoviny a poté několik let strávil u 44. pěšího pluku dislokovaného v Mostaru a Budapešti, mezitím byl v roce 1883 povýšen na nadporučíka.Kais. Königl. Militär Schematismus 1887; Vídeň, 1886; s. 205 dostupné online V letech 1888–1890 působil jako lektor maďarštiny na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě.Schematismus für das k.u.k. Heer 1890; Vídeň, 1889; s. 378, 846 dostupné online V hodnosti kapitána (1889) poté sloužil u 26. pěšího pluku v EsztergomuSchematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1892; Vídeň, 1892; s. 211, 360 dostupné online a Győru.Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1895; Vídeň, 1895; s. 356 dostupné online
V roce 1895 přešel k uherské zeměbraně a vystřídal službu u 24. zeměbraneckého pěšího pluku v Budapešti a 9. zeměbraneckého pěšího pluku v Košicích (1895–1898). Od roku 1898 již jako major několik let působil jako velitel kadetní školy uherské zeměbrany v Pécsi. V roce 1903 byl povýšen na podplukovníka a další tři roky působil v Zomboru a Šoproni. Jako plukovník (1906) pak strávil pět let jako velitel 8. zeměbraneckého pluku v Lugoji v oblasti Banátu. K datu 1. listopadu 1911 byl povýšen do hodnosti generálmajora a stal se velitelem 6. oblastního velitelství uherské zeměbrany v Kluži.Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1912; Vídeň, 1911; s. 185 dostupné online O rok později byl jako velitel 82. brigády uherské zeměbrany přeložen do Veszprému a od dubna 1913 velel 80. zeměbranecké brigádě v Pécsi.Generale und Obersten 1912; Vídeň, 1912; s. 8 dostupné onlineSchematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1914; Vídeň, 1914; s. 135 dostupné online
První světová válka V březnu 1914 byl jmenován městským velitelem v BudapeštiGenerale und Obersten 1914; Vídeň, 1914; s. 6 dostupné online a 1. listopadu 1914 získal hodnost polního podmaršála.Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1915; Vídeň, 1915; s. 327 dostupné onlineGenerale und Obersten 1915; Vídeň, 1915; s. 5 dostupné online Poté byl povolán na srbskou frontu, kde velel jednotkám uherské zeměbrany. Jeho vojáci neměli dostatečný výcvik pro horský terén a trpěli i nedostatkem zásob, v lednu 1916 se ale podíleli na dobytí horského masivu Lovćen, které vedlo k vyřazení Černé Hory z dalších bojů. Sorsich poté převzal velení nově zformované 63. pěší divizePřehled velitelů divizí rakousko-uherské armády 1914–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online a zúčastnil se dobytí přístavu Drač v Albánii (únor 1916). Jako velitel 70. a 71. divize uherské zeměbrany byl poté přeložen na východní frontu, kde se mu dařilo udržovat pozice během Brusilovovy ofenzíy v oblasti Volyně. Na podzim 1916 byl pověřen velením jednotek na rumunské frontě a obranou hranic Sedmihradska, kde se mu v únoru 1917 podařilo odrazit útok ruské armády a v srpnu 1917 učinil pokus o obsazení Moldavska. Na přelomu let v zimě 1917–1918 byl povolán do severní Itálie jako velitel 6. armádního sboru,Přehled velitelů 6. armádního sboru rakousko-uherské armády 1914–1918 na webu weltkriege.at dostupné onlinePřehled velitelů armádních sborů rakousko-uherské armády 1883–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online který byl však kvůli značným početním ztrátám krátce poté rozpuštěn. Na italské frontě setrval Sorsich ještě do května 1918 jako divizní velitel uherské zeměbrany, poté byl ale odvolán, nicméně k datu 1. května 1918 byl povýšen do hodnosti generála pěchoty.Přehled generálů rakousko-uherské armády 1890–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online V červenci 1918 byl odeslán do podružné funkce velitele v Košicích, kde zůstal do zániku monarchie v listopadu 1918.Generale und Obersten (k.u.k. Heer 1918); Vídeň, 1918; s. 7 dostupné onlinePřehled velitelů v Košicích za první světové války na webu weltkriege.at dostupné online K datu 1. ledna 1919 byl v armádě penzionován.Služební postup Adalberta Sorsiche in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 175 dostupné online
Po zániku Rakouska-Uherska a odchodu do penze žil v soukromí v Budapešti, kde také zemřel a je pohřben na hřbitově Farkasréti temetö.Hřbitov Farkasréti temetö dostupné online
Řády a vyznamenání Během vojenské kariéry obdržel řadu ocenění v Rakousku-Uhersku,Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1914; Vídeň, 1914; s. 328 dostupné online za první světové války získal i vyznamenání od spojeneckých států.Přehled řádů a vyznamenání Adalberta Sorsiche in: STEINER, Jörg, C.: Schematismus der Generale und Obersten der k.u.k. Armee 1918; Vídeň, 1992; s. 18 dostupné online
Rakousko-Uhersko 60x60pixelů Válečná medaile (1878) 60x60pixelů Jubilejní pamětní medaile (1898) 60x60pixelů Služební odznak pro důstojníky III. třídy (1902) 60x60pixelů Vojenský záslužný kříž III. třídy (1903) 60x60pixelů Vojenský jubilejní kříž (1908) 60x60pixelů Řád železné koruny III. třídy (1910) 60x60pixelů Služební odznak pro důstojníky II. třídy (1912) 60x60pixelů Vojenský záslužný kříž II. třídy (1916) 60x60pixelů Řád železné koruny II. třídy s válečnou dekorací (1916) 60x60pixelů Bronzová vojenská záslužná medaile (1916) 60x60pixelů komandérský kříž Leopoldova řádu (1917)
Zahraničí 60x60pixelů Železný kříž II. třídy (1916, Německo) 60x60pixelů Železný kříž I. třídy (1916, Německo) 60x60pixelů Královský řád za vojenské zásluhy I. třídy (1917, Bulharsko)
Odkazy
Reference
Literatura BALLA, Tibor: A Nagy Háború osztrák-magyar tábornokai; Národní kulturní fond, Budapešť, 2010; s. 296–297 (heslo Sorsich Béla) ISBN 978-963-446-585-0 dostupné online ()
Externí odkazy Adalbert Sorsich von Severin in: Österreichisches Biographisches Lexikon
Kategorie:Rakousko-uherští generálové Kategorie:Rakousko-uherské osobnosti první světové války Kategorie:Uherští šlechtici Kategorie:Nositelé Řádu Leopoldova Kategorie:Nositelé Řádu železné koruny Kategorie:Nositelé Vojenského záslužného kříže (Rakousko) Kategorie:Nositelé Vojenské záslužné medaile (Rakousko) Kategorie:Nositelé Vojenského jubilejního kříže Kategorie:Nositelé Železného kříže Kategorie:Nositelé Královského řádu za vojenské zásluhy Kategorie:Narození 17. dubna Kategorie:Narození v roce 1860 Kategorie:Narození v Budapešti Kategorie:Úmrtí 30. prosince Kategorie:Úmrtí v roce 1930 Kategorie:Úmrtí v Budapešti Kategorie:Pohřbení v Budapešti Kategorie:Muži