Chronologie starověkých íránských dějin

Chronologie starověkých íránských dějin zachycuje nejdůležitější události na Předním východě mezi lety 559 př. n. l. a 651 n. l.

Přední východ pod nadvládou Achaimenovců (550–330 př. n. l.)

asi 559 – Achaimenovec Kýros II., syn Kambýsův, přebírá moc v anšanském království v Párse (Persidě), tvořícím součást médské říše. 550/549 – Kýros II. poráží médského krále Astyaga (Ištumegu) a dobývá jeho hlavní město Ektabany (dnes Hamadán); vznik perské říše. 547 – Kýros vítězí nad lýdským králem Kroisem a obsazuje celou Malou Asii včetně Sard. 539 – Kýrova vojska vstupují do Babylónu; chaldejský král Nabonid je zajat. 530 – Kýros umírá v boji s Massagety na řece Syrdarja (Jaxartés); nástupcem Kambýsés II. 525 – Kambýsés dobývá Egypt; poslední král 26. dynastie Psammetich III. je zajat a později usmrcen. 522 – vzpoura mága Gaumáty získává podporu v celé říši; Kambýsova smrt; úspěšný protipuč Achaimenovce Dareia, syna Hystaspova. 522/521 – Dareios I. potlačuje revolty, které po Gaumátově zavraždění zachvátily většinu perských držav. kol. 515 – Dareios zakládá administrativní centrum achaimenovské monarchie – Persepolis. 513–510 – Dareiova neúspěšná výprava proti Skythům; obsazení Thrákie; makedonští králové uznávají perskou svrchovanost; ovládnutí oblastí v povodí Indu. 507/506 – Athénští vyslanci nabízejí perskému králi spojenectví. 500/499 – 495/494 – vzpoura řeckých obchodních osad v Malé Asii (tzv. iónské povstání) je Peršany potlačena. 492 – Dareios I. si znovu podrobuje makedonsko-thrácký prostor; zkáza perského loďstva u Athosu. 490 – králův pokus opanovat Athény končí neúspěšně (bitva u Marathónu). 486 – Dareios I. umírá, jeho nástupcem Xerxés I.; povstání v Egyptě. 481 – Xerxés potlačuje odboj v Babylonii. 480–479 – Xerxova výprava proti evropskému Řecku končí vážnými porážkami u Salamíny a Platají. 465 – zavraždění Xerxa I. a následníka trůnu Dareia; na perský trůn dosedá mladší Xerxův syn Artaxerxés I. asi 449 – tzv. Kalliův mír mezi Athénami a perskou říší (jeho historicita je sporná). 424–423 – dynastické otřesy po smrti Artaxerxa I. vynášejí k moci králova levobočka Dareia II. (Ócha). 423–404 – Dareios II. získává opět kontrolu nad Malou Asií; během peloponnéské války podporuje (především finančně) Spartu. 404 – vlády se ujímá Dareiův syn Artaxerxés II.; povstání v Egyptě vede k odtržení této důležité provincie. 401 – v bitvě u Kunax je usmrcen Artaxerxův bratr Kýros Mladší, který se s pomocí řeckých žoldnéřů pokoušel ovládnout perskou říši; najatým Řekům se po strastiplné cestě podaří dostat domů (anabáze). 399–387 – válka s Řeky. 387/386 – v tzv. královském (či Antalkidově) míru Řekové s konečnou platností uznávají perské právo na Malou Asii. 359 – moc přebírá Artaxerxův syn Artaxerxés III., jemuž se v letech 343/342 podaří znovu ovládnout Egypt; zlikvidována jsou i povstání v Malé Asii a Foiníkii. 338–336 – krátká vláda Artaxerxova syna Arsa. 336 – Dareios III. z mladší linie rodu (jeho dědem byl Dareios II.) dosedá na perský trůn. 334 – makedonský král Alexandr III. vstupuje na půdu Malé Asie a poráží perská vojska na řece Gráníku. 333 – vojska Dareia III. jsou rozdrcena v bitvě u Issu (na hranicích Sýrie a Malé Asie); Alexandr vstupuje do Foiníkie. 332 – Alexandr dobývá Egypt. 331 – bitva u Gaugamél končí útěkem Dareia III. 330 – Alexandr Veliký plení Persepolis; zavraždění Dareia III. na popud bakterského satrapy Béssa; konec achaimenovské říše.

Přední východ pod nadvládou Makedonců (330 – cca 140 př. n. l.)

330–323 – Alexandr Veliký dobývá východní Írán a oblasti v povodí Indu; prezentuje se jako nástupce Achaimenovců. 323 – Alexandrova smrt v Babylóně. 323–310 – za vlády Alexandrova bratra Filipa III. Arrhidaia (do roku 317) a syna Alexandra IV. spravují říši rychle se měnící koalice makedonských vojevůdců (tzv. diadochů). 312 – Alexandrův vojevůdce Seleukos dobývá Babylón a v následujících letech se zmocňuje většiny íránských satrapií; počátky seleukovské říše. 306–305 – Seleukos I. přijímá královský titul a uzavírá dohodu s máurjským králem Čandraguptou, v níž mu odstupuje zhruba oblast dnešního Balúčistánu a Afghánistánu. 301 – Seleukos ve spolku s jinými diadochy poráží v bitvě u Ipsu Antigona Jednookého, posledního vážného uchazeče o Alexandrovo dědictví; definitivní rozpad Alexandrovy říše. 281–261 – vládne Seleukův syn Antiochos I. Sótér; vrchol moci seleukovské říše; hospodářské a kulturní kontakty s máurjskou Indií. 261–246 – Antiochos II. Theós; počátky rozkladu seleukovské monarchie. kol. 250 – v Baktrii zakládá Diodotos I. tzv. řecko-bakterskou říši; parthský satrapa Andragorás usiluje o nezávislost na Antiochovi II., nachází však smrt v boji s íránským národem Parnů (Aparnů), vedeným náčelníkem Arsakem. do 239 – Parnové obsazují celou seleukovskou Parthii (satrapii východně od Kaspického moře) i oblast Hyrkánie; podle první ukořistěné země se jim již velmi záhy říká Parthové; počátky parthské říše s vládnoucí dynastií Arsakovců. 230–228 – Parthové odráží protiútok krále Seleuka II. 209–206 – Antiochos III. Veliký přechodně obnovuje seleukovskou svrchovanost na východním Íránem; Parthové ztrácejí část svého území. po 188 – Parthové využívají porážky Antiocha III. římskými vojsky a rozšiřují své království na jihu a západě. 171–139/138 – Arsakovec Mithradatés I. dobývá západní Írán a Mezopotámii; na východě padá do parthských rukou část řecko-bakterské říše; seleukovský protiútok za Demetria II. končí roku 139 neúspěšně; parthský vladař užívá starý achaimenovský titul král králů.

Přední východ pod nadvládou Parthů (cca 140 př. n. l. – 224 n. l.)

139/138–128 – Fraatés II. parthským králem; poslední seleukovský útok na Mezopotámii je roku 129 odražen (smrt krále Antiocha VII.); seleukovská říše je v podstatě omezena na Sýrii a přilehlé kraje. kol. 130 – řecko-bakterská říše zaniká v souvislosti s rozsáhlou migrací ve Střední Asii, kterou vyvolal národ označovaný v čínských pramenech jako Jüe-č’. po 129 – zimní rezidencí parthských králů se stává město Ktésifón na Tigridu, jihovýchodně od dnešního Bagdádu. 128–124/123 – Parthové svádějí těžké boje s migrujícími stepními národy na severovýchodě; na bitevním poli postupně umírá jak Fraatés II., tak i jeho nástupce Artabanos I. 124/123–88/88 – v parthské říši vládne Mithradatés II.; upevnění velmocenského statutu arsakovské monarchie, pokusy o dobytí Arménie; Mithradatův vyslanec Orobazos se roku 96 setkává s kilikijským propraetorem Luciem Corneliem Sullou – první přímé kontakty mezi Parthy a Římany. 69/66 – Parthové uzavírají dohodu se zástupci římské republiky Luciem Liciniem Lucullem a Gnaeem Pompeiem; hranicí mezi oběma říšemi je horní tok Eufratu. 64 – konec seleukovské říše; Sýrie římskou provincií. 58/57–38 – Oródés II. parthským králem; na počátku vlády bojuje o trůn s bratrem Mithradatem III. 53 – římský triumvir Marcus Licinius Crassus porušuje dohody z let 69/66 a vpadá na území parthské říše; Oródův vojevůdce Súrén uštědřuje útočníkům zdrcující porážku v bitvě u Karrh; Crassova smrt, Římané ztrácejí zhruba 30 000 mužů. 52–51 – Parthové útočí na Sýrii, jsou však poraženi v bitvě u Antigoneie; smrt Oródova vojevůdce Ósaka. 44 – římský diktátor Gaius Iulius Caesar plánuje tažení proti Parthům, výpravě zabrání jeho zavraždění v senátu. 41–38 – Oródův syn Pakoros a jeho římský republikánský spojenec Quintus Labienus přechodně dobývají Sýrii a část Malé Asie; Ktésifón se definitivně stává hlavním městem arsakovské monarchie. 38 – v bitvě u Gindaru poráží římský vojevůdce Gaius Ventidius Bassus parthské vojsko; Pakorova smrt; Oródés ztrácí zhruba 20 000 bojovníků. 38–3/2 – Fraatés IV., syn Oródův, parthským králem; vládu si snaží pojistit vyvražděním svých třiceti bratrů. 36 – Antoniův útok na Arménii a dnešní perský Ázerbájdžán Parthové navzdory dynastické krizi odrážejí. 20 př. n. l. – mírová dohoda mezi Fraatem IV. a císařem Augustem; Parthové vydávají nazpět ukořistěné odznaky Crassových legií a uznávají římskou svrchovanost nad Arménií; Fraatovi čtyři synové jsou posláni do Říma na vychování. 4 n. l. – vyhnání krále Fraata V. (Fraataka) vede k dalším dynastickým otřesům. 10/11 – parthští velmoži vyvolávají vzpouru proti Vonónovi I., vychovanému v Římě; opozice neutichá ani za Vonónova nástupce Artabana II.; zčásti ji podněcují Římané. 38–45 – po Artabanově smrti následují boje o moc mezi Vardanem a Gótarzem II. po 51 – parthský král Vologaisés I. využívá dynastických sporů v Arménii a dosazuje na tamní trůn svého bratra Tiridata; výsledkem je konfrontace s Římem. 63 – Parthové a Římané uzavírají v Rhandeji dohodu, podle níž se Arménie stává arsakovskou sekundogeniturou pod svrchovaností císaře. 66 – císař Nero předává Tiridatovi I. v Římě královský diadém. po 72 – vpád Alanů, odpadnutí Hyrkánie a mocenské zápasy po Vologaisově smrti vyvolávají vážnou krizi. 108–128/129 – Osroés parthským králem; napětí s Římem kvůli Arménii. 113 – parthské poselstvo žádá císaře Traiana, aby potvrdil novým arménským králem Parthamasiria, favorita Osroova. Traianus to odmítá. 114 – římské vojsko si podrobuje Arménii. 115–116 – Traianus obsazuje Mezopotámii až po Perský záliv a dobývá hlavní město Parthů Ktésifón; vytvoření nových provincií Armenia, Mesopotamia a Assyria; parthská říše je zdánlivě poražena. 116/117 – povstání v severní Mezopotámii a nepokoje v římské říši nutí Traiana k návratu; churavý císař umírá ještě za pochodu v Kilikii. po 117 – císař Hadrianus se vzdává většiny Traianových výbojů, trvá však na právu Říma dosazovat arménské krále. 161–165 – král Vologaisés IV. podniká nový útok na Arménii; zpustošení pohraničních krajů impéria; římský vojevůdce Avidius Cassius vede úspěšný protiútok; druhé dobytí Ktésifóntu; severní Mezopotámie až po Dura Európos je připojena k římské říši. 193–194 – během římské občanské války podporují Parthové neúspěšného pretendenta Pescennia Nigra proti Septimiu Severovi. 195–198 – císař Septimius Severus vpadá do parthské říše a zřizuje na severu provincii Mesopotamia; třetí dobytí Ktésifóntu; král Vologaisés V. je nucen požádat o mír. 208/209 – Peršan Pápak, syn velekněze Sásána, revoltuje proti parthskému vazalskému králi Gózihrovi ve Stachru, zbavuje ho vlády a sám zaujímá jeho místo; počátek sásánovské éry. 213 – proti parthskému králi Vologaisovi VI. se pozvedá jeho bratr Artabanos IV.; následují několikaleté boje o trůn. cca 213–224 – Ardašír, syn Pápakův, králem ve Stachru; úspěšné války proti sousedním vládcům; ovládnutí Pársy (Persidy) a dalších íránských krajů. 216 – římský císař Caracalla pustoší pohraniční kraje parthské říše (zničení arsakovského pohřebiště u Arbél). 224 – v bitvě na planině Óhrmazdakán poráží Ardašír parthské vojsko; smrt Artabana IV.; faktický konec arsakovské monarchie.

Přední východ pod nadvládou Sásánovců (224–651 n. l.)

224–240/241 – Ardašír I. zakládá novoperskou říši; zlomení posledních projevů parthského odporu; přijetí titulu král králů; Sásánovci ovládají všechny arsakovské državy kromě Arménie. cca 228–230 – sásánovská vojska vpadají do severní Mezopotámie; neúspěšné obléhání města Hatry, nepříliš vzdáleného od římských hranic. 231 – vyjednávání sásánovského poselstva s Římany končí krachem (Ardašír údajně požaduje vydání starých achaimenovských území v Sýrii a Malé Asii). 232–233 – boje s římským císařem Alexandrem Severem nevedou k jednoznačnému výsledku. 238–239 – Ardašír dobývá římská pohraniční města Nisibis a Karrhy a ohrožuje Dura Európos na Eufratu. 240/241–271/272 – Šápúr I., syn Ardašírův, perským králem; jeho prvním krokem je dobytí a rozboření Hatry (smrt tamního krále Sanatrúka II.). 243–244 – válka s Římem končí navzdory počátečním potížím příznivě; císař Philippus Arabs se zavazuje k placení tributu. 252–253 – Šápúr vyhání Arsakovce z Arménie a pustoší pohraničí římské říše (sásánovský princ Hormizd Ardašír arménským králem). 256 – pád posádkového města Dura Európos.