náhled|Schéma vztahů procesu vizuálního vnímání je platné i pro samotnou problematiku barev Psychologie barev je psychologickou disciplínou, je součástí kognitivní psychologie. Zaměřuje se na studium vlivu barev na prožívání a návazně celý organismus člověka, a proto její aplikace souvisí také s oborem ergonomie. Její poznatky jsou využívány například v praktické vizuální komunikaci, volném umění, reklamě (marketinku) nebo v designérských či architektonických návrzích. Jak dokládá schéma v ilustraci, je proces působení barev na člověka tak provázaný, že není účelné oblasti fyziologie, psychologie a sociologie barev formálně oddělovat (psychologii a sociologii např. propojuje sémiotika).
Komplex teorií o barvách náhled|Tabulka testu spektrální citlivosti zrakového systému Psychologie barev je součástí komplexu teorií o barvách – fyzikální, chemické (barviva), fyziologické, estetické a komunikační – které se vzájemně doplňují a částečně prolínají. Propojeně je vyučují jen kvalitní školy, které k tomu nezbytně využívají laboratoří barvy. V historii byla např. větší pozornost výuce o barvách v některých obdobích věnována na německé škole architektury a designu Bauhaus, na přelomu 20. a 21. století pedagogicky vynikala polská Akademie výtvarných umění v Krakově.
náhled|Schéma návaznosti významových asociací signálních barev od primárních k terciárním
náhled|Výuková laboratoř muzea designu v Benešově sloužila k prezentaci výzkumu psychologie barev veřejnosti.
Výzkum Výzkum oboru se zabývá zejména
významovými asociacemi vyvolanými zbarvením vizuálního podnětu estetickým prožitkem spojeným s působením konkrétních barev změnami emočního stavu při určité barevnosti podnětové kompoziceValdez, P., Mehrabian, A. Effects of color on emotions. Journal of Experimental Psychology 123(4), 394-409. doi: 10.1037/0096-3445.123.4.394. upřednostňováním některých barev nebo jejich kombinací pro konkrétní účelWhitfield, T. W. A., & Wiltshire, T. J. (1990). Color psychology: A critical review. Genetic, Social & General Psychology Monographs, 116(4), 387, http://web.ebscohost.com/ehost/detail?vid=1&hid=113&sid=e386d5f5-ca68-469f-bfd4-19238321e445%40sessionmgr111&bdata=JnNpdGU9ZWhvc3QtbGl2ZSZzY29wZT1zaXRl#db=aph&AN=9604163308#db=aph&AN=9604163308
Působení barev na člověka nelze zkoumat nezávisle na souvislostech, v nichž působí. K nejdůležitějším souvislostem patří
spojení barvy s reálným předmětem velikost vnímané plochy v rámci zorného pole současné působení dalších barev v zorném poli umístění barevné plochy ve vztahu k lidskému tělu (nad-vedle-pod) vztah ke společenským konvencím o užití a interpretaci barvy
Soubor principů, o které se opírá komplexní psychologický výzkum barev:
Barva může mít specifický význam. Význam barev je založen buď na naučeném významu (konvence), nebo biologicky vrozeném významu. Vnímání barvy způsobuje automatické vyhodnocení vnímající osobou. Proces hodnocení si vynucuje chování motivované barvou. Barva obvykle uplatňuje svůj vliv automaticky. Význam a účinek barev souvisí také s kontextem.
Významové asociace vyvolané zbarvením vizuálního podnětu souvisejí s funkčností praktické vizuální komunikace. Jejich značně komplexní zmapování v rámci historie a jednotlivých kultur světa se podařilo v 60. létech 20. století týmu amerického designéra a ergonoma Henry Dreyfusse. V rámci globalizace se daří unifikovat některé barevné kódy (obecný barevný kód, doplňkové barevné kódy), které mají předpoklad transkulturního fungování, např. v dopravě, bezpečnostních ad. informacích.
Vědecký a umělecký výzkum barev K základním dílům zabývajícím se vztahem vědeckého a uměleckého výzkumu barev patří kniha "Nauka o barvách" (1810) básníka J. W. Goetha, ve kterém vytváří vlastní estetickou teorii barev, kterou reagoval na výzkum vědce, fyzika Isaaca Newtona. Na Goethovi teorii ještě za jeho života kriticky reagoval známý německý filosof Arthur Schopenhauer, Goethova teorie je oblíbena mezi historiky umění, ale psychologická věda její závěry nepotvrdila. Ve vztahu vědeckého a uměleckého výzkumu je nezbytné se opírat o konkrétní filozofii. Umělecký výzkum Johannese Ittena na německé škole designu a architektury Bauhaus, byl podnětem pro další vědecký výzkum, z něhož byl vyvozen obecný barevně-tvarový komunikační kód. Pro reálný užitek uměleckého výzkumu je užitečná jeho spolupráce s výzkumem vědeckým.
Předností vědeckého výzkumu je, že je běžně vystaven ověřování svých výsledků, jejichž platnost tak může být zpochybněna. Příklad existuje ve výzkumu preference barev. Ačkoliv lze nalézt určité vzorce preferencí barev mezi různými lidmi, rozdíly na základě pohlaví, rasy či kulturního prostředí jsou značné.Silver, N.C., McCulley W.L., Chambliss, L.N., Charles, C.M., Smith, A.A., Waddell, W.M., Winfield, E.B. (1988) Sex and Racial Differences in Color and Number Preferences. Perceptual and Motor Skills 66, 295-299. doi: 10.2466/pms.1988.66.1.295.Choungourian, A. (1968). Color Preferences and Cultural Variation. Perceptual and Motor Skills 26(3c), 1203-1206. http://www.amsciepub.com/doi/pdf/10.2466/pms.1968.26.3c.1203.. Z důvodu nízké validity proto současná psychologie nepoužívá osobnostní typologie založené na barvách, v psychodiagnostice se preference barev nepoužívají a dosud rozšířený Lüscherův barvový test) je americkou odbornou komunitou považovaný za zdiskreditovaný.. Vědecký výzkum však pro některé sociální skupiny není rozhodující. V esoterice, alternativní medicíně a lidovém přesvědčení jsou však vlastnosti na základě barvových preferencí stále lidem běžně přisuzovány.
Jednu z funkčních forem představuje přímé propojení vědeckého a uměleckého výzkumu. Známý německý grafický designer, autor univerzálního systému piktogramů vyráběných firmou ERCO Leuchten Otl Aicher vyhledal ke spolupráci vědce, profesora vizuální komunikace Martina Krampena. Rakouský filosof Otto Neurath známý tvorbou komunikačního systému Isotype, spolupracoval s grafikem Gerdem Arntzem. Americký designér s dobrými vlastními vědeckými předpoklady Henry Dreyfuss měl ke spolupráci na rozsáhlých výzkumech globální vizuální komunikace a ergonomie celý tým spolupracovníků.
Ve světové i české literatuře se vyskytuje řada publikací o barvách, které obsahují části věnující se psychologii barev. Velká část z nich však není doložena přímými odkazy na odborné testy dokládající prezentované poznatky. Proto zjednodušené užívání jejich závěrů nevede k seriózním výsledkům. Absenci odkazů na zdroje lze tolerovat jen u malé skupiny nejznámějších jevů, k nimž patří například rozlišování barev teplých a studených, aktivizujících a uklidňujících, tíživých a lehkých, případně schopnosti barev podporovat dojem prostoru.
Pro celkovou orientaci v oblasti novějšího výzkumu psychických účinků barev je důležitá přehledná kritická studie Andrew J. Elliota z Katedry klinických a sociálních věd v psychologii na Univerzitě v Rochesteru v USA. Elliot upozorňuje, že vědecký výzkum působení barev na člověka je i ve druhém desetiletí 21. století nezbytné vnímat jako počáteční výzkumnou etapu, v níž většinu badatelských výsledků je nutné, zejména při praktické aplikaci brát s rezervou. Konstatuje, že podmínkou dalšího kvalitního rozvoje poznání v tomto oboru je mj. objektivnější měření barevných kvalit vzorků užívaných při laboratorním testování a komplexnější hodnocení všech faktorů, které situaci testu ovlivňují. Odpovídá to reálnému stavu, kdy ani při výuce teorie barev na univerzitách a uměleckých školách převážně nejsou ani v době velkého rozvoje a užití technologií počátku 21. století k dispozici laboratoře, které by umožnily prezentaci jednotlivých jevů a odborně zajistily kontrolu jejich kvalit. V takové situaci nemá veřejnost k dispozici ani odbornou kritiku publikací o barvách, v nichž si autoři mohou dovolit publikovat neověřené závěry. Za nedostatek jinak velmi komplexní a precizní Elliotovy studie je třeba považovat absenci kritického vyjádření ke starším teoretickým poznatkům o působení barev, s nimiž odborná literatura již operuje jako s tradičními poznatky, u kterých není nutné dokládat původní zdroje (Newton, Goethe, Schopenhauer, Itten, Dreyfuss ad.).https://doi.org/10.3389/fpsyg.2015.00368
Případové studie náhled|Barvy teplé, neutrální a studené. Teplé barvy jsou považovány za aktivní, zbývající v kruhu za pasívní.
Barvy teplé a studené Rozlišení barev ve spektru na teplé a studené se opírá o jejich člověkem dlouhodobě zažitý vztah k realitě. Teplé barvy mají jevy fyzicky teplé (oheň, krev, slunce), různé studené tóny mají vodní plochy, ve kterých se odráží modrá obloha (voda v přírodě je převážně chladnější než povrch lidského těla). Samotné zrakové vnímání uvedených jevů již navozuje v člověku teplotní pocit. Charakteristická je také okolnost, že červené viditelné záření přímo přechází do neviditelné oblasti tepelného záření (infra). U plynulého barevného spektra je však vhodné, aby skupina teplých barev přímo nehraničila se skupinou studených, ale ponechat tónům propojujícím skupiny označení „neutrální“ (zelená, fialová).
V sekundární významové konvenci k protikladu teplý-studený je pak při užití barevné symboliky zvykem vázat další významy, např. emočně teplé jednání – racionálně chladné jednání (racionalita – emotivita) a návazně pak třeba odlišení lidského rodu (muži – ženy), jak ilustrují obrázky.náhled|Vodní pára v atmosféře filtruje část slunečního spektra
Působení teploty chromatičnosti světla náhled|Brýle k večernímu filtrování modré části spektra mají zakrývat celé zorné pole. Jev teploty chromatičnosti bílého světla souvisí s dominancí jeho teplé nebo studené spektrální složky, nebo s jejich vyvážením do neutrální bílé. Lidský organismus na tuto kvalitu spojenou také s intenzitu celkové hladiny osvětlení reaguje na základě dlouhodobého návyku na 24hodinový cyklus slunečního svitu regulací produkce hormonu melatonin, kterým reguluje bdělost nebo naopak předpoklad ke spánku. Civilizace tím, že vnáší do večerního času intenzívní umělé osvětlení obsahující často studenou část spektra a do nočního času světelný smog, narušuje přirozený (cirkadiánní) rytmus organismu a komplikuje tím usínání i kvalitu samotného spánku. Nápravná řešení spočívají ve snížení hladiny osvětlení před spánkem, regulaci teploty chromatičnosti směrem k teplé a odstíněním nočního světelného smogu. Na samotnou změnu teploty chromatičnosti bílého světla zrakový aparát reaguje adaptací, takže člověk stále vnímá neutrální bílou. Teplou nebo studenou bílou rozeznáme jen při větší náhlé změně, nebo při současném vnímání prostorů či zdrojů se světlem odlišné teploty chromatičnosti.
Působení jasu barvy Jednotlivé barvy vnímáme vzhledem k odlišné citlivosti zraku jako více nebo méně jasné. Vyšší citlivost ve střední části spektra je dána větším množstvím zelenocitlivých prvků sítnice. Nejjasněji se nám jeví žlutý a žlutozelený střed spektra. Světlé tóny díky síle vjemu na nás působí aktivněji, tmavé méně aktivně (tedy pasivně). S tím logicky souvisí pocit lehkosti při vnímání světlých tónů a naopak tíhy při vnímání tmavých. náhled|Barvy syté a lomené
Působení barev sytých a lomených Syté barvy na člověka působí aktivněji, lomené spíše pasivně. V rámci lidské ontogeneze tak může docházet k preferenci vzrušujících sytých tónů u dětí nebo k preferenci méně vzrušujících u starších lidí. Dospělí volí podle aktuální potřeby vzrušení nebo uklidnění. Důležité jsou individuální vnímavost a osobní vývoj, zda u dospělého došlo ke kultivaci vnímání barev. Potom může vést k silnému specifickému prožitku i jemný vjem lomené barvy. Rozhodně není chybou dětem předkládat za účelem postupné kultivace vnímání také předměty lomené barvy.náhled|Barevná perspektiva je způsobena filtrací části bílého světla vodními parami v atmosféře.
Prostorové působení barev