náhled|Vlajka Afghánského islámského emirátu Afghánský islámský emirát je kvazistátní útvar vytvořený hnutím Tálibán, který od roku 2021 ovládá prakticky celé území Afghánistánu. Státní zřízení je popisováno jako unitární islámská deobandská totalitní teokracie. V čele Emirátu stojí od roku 2021 Hajbatulláh Achúndzáda s titulem nejvyššího vůdce (emíra). Emirát nemá formální psanou ústavu a za základ svého státního a právního uspořádání považuje Korán a islámské právo šaría. Institucionální strukturu tvoří zejména nejvyšší vůdce, Rada pro vedení, vláda a Nejvyšší soud, přičemž žádný z těchto orgánů nepůsobí nezávisle na autoritě emíra.

Současný emirát se hlásí k Afghánskému islámskému emirátu, který existoval v letech 1996–2001 a byl svržen v důsledku vojenské intervence vedené Spojenými státy americkými. V období let 2001–2021 působil Tálibán jako povstalecké hnutí a paralelní politicko-vojenská struktura, jejíž vedení operovalo převážně v exilu. V srpnu 2021, po stažení mezinárodních sil a zhroucení vlády Afghánské islámské republiky, Tálibán znovu převzal kontrolu nad zemí a obnovil islámský emirát, přičemž na rozdíl od předchozího období dosud nepřijal novou formální ústavu.

Mezinárodní postavení emirátu zůstává omezené a jeho vláda není obecně mezinárodně uznávána. K roku 2025 vládu Tálibánu nad Afghánistánem formálně uznává pouze jediný stát, a to Ruská federace.

Ústava

První emirát (1996–2001) Tálibán historicky považoval za svou ústavu Korán. Za prvního emirátu roce 1998 však na podnět nejvyššího vůdce Muhammada Umara začal pětisetčlenný sbor učenců (Ulamá) připravovat návrh základního zákona zvaného datsur. Ten měl zakotvit úřad nejvyššího vůdce jako vrcholné státní autority a podmínky pro jeho obsazení – musel to být muž sunnitského vyznání a přívrženec Hanífovské školy – ale nijak nepopisoval způsob volby nebo omezení pravomocí úřadu. Dastur také zakládal jednokomorovou radu Šura jako nejvyšší zákonodárný orgán s členy jmenovanými nejvyšším vůdcem a dále Radu ministrů v čele s předsedou, jejímž úkolem mělo být provádět rozhodnutí vůdce. Dříve než mohl být tento návrh přijat, došlo k americké invazi roku 2001. Po svržení režimu se vedení Tálibánu přesunulo do exilu a usídlilo se v Pákistánu.

Exil (2002–2021) Ústavní koncepce nazývaná Charta Islámského emirátu Afghánistánu byla schválena Šurou až v roce 2005 a zveřejněna roku 2007. Důvody tohoto časového odstupu nejsou přesně známy; dokument je zpravidla vykládán jako reakce na Ústavu Afghánské islámské republiky z roku 2004 a jako součást konsolidace hnutí v exilu.

Charta Tálibánu z roku 2005 zakotvovala autokratický „Islámský emirát“ vedený absolutním vládcem emírem, aniž by stanovila pravidla jeho volby či délku mandátu. Zákonodárná moc byla svěřena Islámské radě jmenované emírem. Islám a hanífovský mazhab byly prohlášeny za základ veškeré státní moci, přičemž šaría byla označena za jediný zdroj legislativy. Dokument však neobsahoval institucionální mechanismus kontroly souladu práva se šaríou; tuto funkci plnila Ústavní rada zřízená samostatným předpisem již v roce 2001.

Postoj Tálibánu k ústavnímu uspořádání zůstával i v následujících letech nejednoznačný. V roce 2020 se objevila nová verze Charty, která byla sice oficiálními místy popřena, avšak obsahově navazovala na dokument z roku 2005. Upřesňovala zejména postavení emíra, jenž měl být volen radou ahl al-ḥall wa al-ʿaqd (moudrých a učených) nebo určen svým předchůdcem. Současně zřizovala Radu Ulamů s pravomocí přezkoumávat veškeré zákony a rušit ty, které nejsou v souladu se šaríʿou, čímž přebírala ústavně-kontrolní funkce dřívější Ústavní rady.

Druhý emirát (od 2021) Po dobytí Kábulu a návratu Tálibánu k moci v roce 2021 byla zrušena ústava Afghánské islámské republiky z roku 2004, avšak nebyla ničím nahrazena. Druhý emirát za svůj základní dokument považuje Korán a ústavu podle vyjádření jeho představitelů nepotřebuje.

Státní orgány náhled|383x383pixelů|Organizační struktura vlády Emirátu

Nejvyšší vůdce

Nejvyšší vůdce je hlavou státu a absolutním vládcem. V oficiálních dokumentech je titulován jako "Jeho Excelence" či "Jeho Výsost" a ve svých rukou soustřeďuje zákonodárnou, výkonnou i soudní moc. Jeho postavení je přirovnáváno k postavení nejvyššího vůdce Íránu. Jako nejvyšší státní autorita:

vydává dekrety s platností zákona; nařizuje závazný výklad práva; předsedá Radě pro vedení jmenuje a odvolává předsedu a členy vlády; jmenuje a odvolává regionální úředníky; jmenuje a odvolává soudce včetně členů Nejvyššího soudu; je vrchním velitelem ozbrojených sil, kterému vojáci přísahají věrnost; zastupuje Emirát ve vztazích s jinými vládami; vede bohoslužby při nejvýznamnějších svátcích.

Rada pro vedení

Rada pro vedení je vrchním koordinačním orgánem tálibánské vlády, který tvoří zhruba 30 nejvyšších představitelů Tálibánu. Rada sama nemá přímou rozhodovací pravomoc a je pouze poradním sborem nejvyššího vůdce. V případě uprázdnění funkce nejvyššího vůdce je pak v pravomoci Rady zvolit jeho nástupce.

Vláda Vláda je vrchním výkonným orgánem emirátu a tvoří ji předseda, místopředsedové a ministři. Členové vlády jsou jmenování a odvolávání nejvyšším vůdcem. V roce 2021 tvořili vládu předseda, dva místopředsedové a 19 ministrů. Zasedání vlády obvykle svolává její předseda a konají se v Kábulu v bývalém prezidentském paláci, ve výjimečných případech však nejvyšší vůdce svolává zasedání vlády do svého sídla v Kandaháru.

Nejvyšší soud

Nejvyšší soud je vrcholným orgánem soudní moci. Jeho soudce jmenuje a odvolává nejvyšší vůdce Afghánistánu. Pod vládou Tálibánu nemá soud nezávislost ani pravomoc soudního přezkumu; nejvyšší vůdce může zvrátit jakékoli rozhodnutí jakéhokoli soudu.

Odkazy

Reference

Literatura

Související články Politický systém Íránu

Externí odkazy

Kategorie:Politické systémy podle zemí Kategorie:Tálibán Kategorie:Afghánská politika