náhled|Budova Nejvyššího soudu USA ve Washingtonu D.C. náhled|Soudce Earl Warren, který rozsudek sepsal Miranda vs. Arizona 384 U.S. 436 (1966) je případ Nejvyššího soudu USA. Rozhodnutí tohoto případu bylo klíčové, a zajistilo, že podezřelý zadržený policií musí být informován (tak, aby tomu rozuměl) o tom, že má práva nevypovídat a mluvit se svým právníkem, která jsou garantována pátým a šestým dodatkem k Ústavě USA.
Okolnosti případu Ernesto Miranda byl 13. března 1963 zadržen policií ve městě Phoenix ve státě Arizona. Když se Miranda zeptal, proč byl zadržen, nedostalo se mu odpovědi. V čase zadržení nebyl obžalován z žádného zločinu. 10 dní před zadržením Mirandy byla znásilněna osmnáctiletá dívka, přičemž některé důkazy vedly k Mirandovi. Během rekognice tato dívka o Mirandovi prohlásila, že si myslí, že je podobný útočníkovi. Policie Mirandovi oznámila, že byl odhalen, přičemž po hodinách následných výslechů Miranda nakonec podepsal přiznání se k zločinu. Policie také nechala Mirandu podepsat přiznání k dalším dvěma činům (únosu a loupeži).
Na základě přiznání byl Miranda odsouzen k třiceti letům odnětí svobody, přesto, že jeho právník upozorňoval na to, že byl k doznání policií de facto donucen. Mirandovo odvolání k Arizonskému nejvyššímu soudu nebylo úspěšné, proto se obrátil na Nejvyšší soud. náhled|Příslušník hraniční stráže USA čte Mirandovo varování
Rozhodnutí Nejvyššího soudu V roce 1966 Nejvyšší soud kromě Mirandova případu rozhodoval i o třech dalších podobných případech. Rozhodnutí soudu bylo velmi těsné, z devíti soudců pro Mirandu hlasovalo soudců pět, proti byli čtyři. Rozsudek dlouhý 60 stran sepsal soudce Earl Warren. Zmiňuje v něm, že zadržený člověk musí být jasně informován o tom, že má právo nevypovídat, a že cokoliv co řekne, může a bude a použito proti němu u soudu, krom toho musí být informován, že má právo mluvit s právníkem a má právo jít s právníkem k výslechu, přičemž pokud si nemůže právníka dovolit, bude mu přidělen. Tato práva jsou garantována pátým a šestým dodatkem Ústavy. Soudci, kteří s rozhodnutím nesouhlasili, argumentovali tím, že Ústava přímo nezmiňuje povinnost kohokoliv o jeho právech informovat, a také tím, že toto rozhodnutí dává příliš velkou moc podezřelým, protože policejní výslech se tak stane mnohem složitějším.
Rozhodnutí soudu odsuzující Mirandu k třiceti letům odnětí svobody tak bylo zrušeno. Případ byl ovšem otevřen v roce 1967 znovu, tentokrát byl jako důkaz použit výslech Mirandovy přítelkyně, které se předtím k činu přiznal. Miranda tak byl znovu odsouzen k třiceti letům odnětí svobody, v roce 1972 byl ovšem předčasně propuštěn. Zemřel v roce 1976, poté co byl pobodán.
Důsledky Po rozhodnutí museli policisté v USA začít povinně informovat srozumitelnou cestou o jeho právech. Pro toto pravidlo se vžilo označení Mirandovo varování, případně Mirandova práva (anglicky Miranda warning nebo Miranda rights). Přesné znění tohoto varování se v každém policejním okrsku liší, ale typické Mirandovo varování vypadá například takto:
Český překlad: Další pravidla ohledně Mirandova varování byla dále lehce upravena některými dalšími rozhodnutími Nejvyššímu soudu.
Reference
Kategorie:Případy Nejvyššího soudu USA