Stephan Ugron von Ábranfalva (29. září 1862 Mezö-Záh, dnes Zau de Câmpie, Rumunsko – 10. září 1948 Kluž, Rumunsko) byl rakousko-uherský diplomat. V diplomatických službách c. k. monarchie sloužil od roku 1887 a vystřídal působiště v několika evropských zemích i v zámoří. Před první světovou válkou sehrál důležitou úlohu ve funkci vyslance v Srbsku), jako vysoce postavený diplomat se uplatnil i během války mimo jiné ve Varšavě. Po rozpadu monarchie nadále veřejně působil v rodném Rumunsku.

Životopis Pocházel ze staré šlechtické rodiny ze Sedmihradska, jejíž historie údajně sahá až ke klanu Sikulů.Rodokmen rodu Ugronů dostupné online Byl synem majitele velkostatku Sándora (Alexandra) Ugrona (1826–1891), matka Rozália (1836–1898) měla původ ve starém šlechtickém rodu Kendeffyů. Stephan se narodil na rodovém sídle Studoval na Orientální akademii ve Vídni (1881–1886), poté vykonal povinnou úřednickou praxi u okresního hejtmanství ve vídeňské čtvrti Mariahilf a u Obchodní a živnostenské komory v Brně. Diplomatickou kariéru zahájil v roce 1887 jako konzulární elév ve Smyrně, poté působil na konzulátech v Benátkách, New Yorku, Varšavě a Kyjevě. V letech 1896–1902 vedl rakousko-uherské konzulární zastoupení v Tbilisi, titul konzula mu byl udělen až v roce 1898. V letech 1902–1909 byl generálním konzulem ve Varšavě,Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1905; Vídeň, 1905; s. 259 dostupné online titul generálního konzula II. třídy obdržel v roce 1903.Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes für das Jahr 1904; Vídeň, 1904; s. 50 dostupné online V letech 1909–1911 byl vyslaneckým radou (respektive legačním radou I. kategorie) v Bukurešti.Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1910; Vídeň, 1910; s. 52 dostupné onlineHof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1911; Vídeň, 1911; s. 275 dostupné online

V letech 1911–1913 byl rakousko-uherským vyslancem v Bělehradě,Die Hochburg des Hochadels. Aristokratie und Diplomatisches Korps der Habsburger-monarchie im 19. und frühen 20. Jahrhundert in: Historia scribere 07/2015; Univerzita Innsbruck, 2015; s. 401 dostupné onlineJahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes für das Jahr 1912; Vídeň, 1912; s. 54 dostupné online kde měl na přímý popud císaře Františka Josefa přispět ke zlepšení diplomatických vztahů. Jako první upozornil na existenci tajné organizace Černá ruka a jejích možných vazeb na srbskou vládu.CLARK, Christopher: Náměsíčníci. Jak Evropa v roce 1914 dospěla k válce; Praha, 2019 (překlad Zdeněk Hron); s. 118–119 ISBN 978-80-906242-7-6 Kromě toho byl účastníkem diplomatických jednání v době balkánských válek (1912–1913) a podílel se na mezinárodní konferenci velvyslanců v Bělehradě v roce 1912.SKŘIVAN, Aleš: Císařská politika. Rakousko-Uhersko a Německo v evropské politice 1906–1914; Praha, 2022; s. 306, 314 ISBN 978-80-278-0059-9 Po odvolání ze Srbska se vrátil do Vídně, kde od roku 1914 vedl polské oddělení na ministerstvu zahraničí. Nakonec byl v letech 1917–1918 velvyslancem u Generálního gouvernementu ve Varšavě pod německou správou, kde usiloval o řešení polské otázky v tom smyslu, aby Rakousko-Uhersko neztratilo Halič.KRÁLOVÁ, Hana: Rakousko-uherská zahraniční služba v letech 1868–1918 (disertační práce); Filozofická fakulta Univerzity Karlovy Praha, 2012; [chrome-extension://efaidnbmnnnibpcajpcglclefindmkaj/https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/45173/140018414.pdf?sequence=1&isAllowed=y dostupné online] Po skončení první světové války byl penzionován a vrátil se do rodného Sedmihradska, které na základě Trianonské smlouvy připadlo Rumunsku. I v následujících letech byl veřejně aktivní a v letech 1923–1926 byl předsedou Maďarské národní strany v Rumunsku. Jako přední zástupce evangelíků byl od roku 1930 kurátorem reformované církve v Rumunsku.

Tituly a ocenění Jako příslušník staré šlechtické rodiny byl v roce 1890 jmenován c. k. komořím.Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1893; Vídeň, 1893; s. 193 dostupné online Během svého působení v diplomatických službách získal několik vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.Přehled řádů a vyznamenání Stephana Ugrona in: Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1916; Vídeň, 1916; s. 40 dostupné onlinePřehled řádů a vyznamenání Stephana Ugrona in: Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1918; Vídeň, 1918; s. 381 dostupné online

Rakousko-Uhersko 60x60pixelů Jubilejní pamětní medaile (1898) 60x60pixelů Řád železné koruny III. třídy (1901) 60x60pixelů důstojník Řádu Františka Josefa (1907) 60x60pixelů velkokříž Řádu Františka Josefa (1917)

Zahraničí 60x60pixelů velkokříž Řádu rumunské koruny (Rumunsko) 60x60pixelů Řád svatého Sávy I. třídy (Srbsko) 60x60pixelů Řád sv. Stanislava II. třídy (Rusko) 60x60pixelů Řád svaté Anny III. třídy (Rusko) 60x60pixelů Řád Medžidie II. třídy (Osmanská říše) 60x60pixelů Řád Osmanie IV. třídy (Osmanská říše) 60x60pixelů Řád pruské koruny III. třídy (Německo)

Odkazy

Reference

Literatura DEUSCH, Engelbert: Die effektiven Konsuln Österreich (-Ungarns) von 1825–1918. Ihre Ausbildung, Arbeitsverhältnisse und Biografien; Wien, 2017; s. 664 ISBN 978-3-205-20493-0 dostupné online

Externí odkazy

Kategorie:Diplomaté Rakouska-Uherska Kategorie:Uherští šlechtici Kategorie:Rakousko-uherské osobnosti první světové války Kategorie:Císařští komoří Kategorie:Nositelé Řádu Františka Josefa Kategorie:Nositelé Řádu železné koruny Kategorie:Nositelé Řádu Medžidie Kategorie:Nositelé Řádu Osmanie Kategorie:Nositelé Řádu koruny (Prusko) Kategorie:Nositelé Řádu rumunské koruny Kategorie:Nositelé Řádu svaté Anny Kategorie:Nositelé Řádu svatého Stanislava Kategorie:Narození 29. září Kategorie:Narození v roce 1862 Kategorie:Úmrtí 10. září Kategorie:Úmrtí v roce 1948 Kategorie:Úmrtí v Kluži Kategorie:Muži