náhled|Ruské impérium v roce 1913

Na konci 19. století se v Ruském impériu začíná projevovat průmyslová revoluce, avšak impérium se blížilo ke svému zániku. Od zrušení nevolnictví v roce 1861 k Velké říjnové socialistické revoluci v roce 1917, která byla vyvrcholením celé řady nepokojů v Rusku, z nichž na počátku stála zejména krvavá neděle, uplynulo 56 let. V tomto období se Rusko se značným zpožděním přizpůsobovalo částečně některým změnám, ale nebylo schopno se při tom vyrovnat se společenskými změnami z toho plynoucími. Ruští carové se zhlédli v imperiální politice a jediným řešením v průběhu vývoje byl dle nich absolutismus a další expanze. Tím se postupně stalo Rusko obrem na hliněných nohách. Podstatné změny impéria před jeho zánikem ve druhé polovině 19. století proběhly za vlády posledních carů ruské dynastie Romanovců.

Hospodářství

Rozpočet, statistika a měrná soustava V druhé polovině 19. století se Impérium potřebovalo přiblížit standardům, které se prosazovaly v Evropě. V roce 1862 byl poprvé sestaven a zveřejněn státní rozpočet, což bylo v samoděržaví něco zcela neočekávaného a nového. V závěru 19. století v roce 1897 vstoupila za ministra financí S. J. Witteho v platnost peněžní reforma a byl stanoven zlatý základ rublu. Pro pochopení složitosti je třeba vzít do úvahy mimo historických a geografických údajů i údaje statistické. V roce 1897 bylo provedeno první a jediné sčítání lidu, (bez Finska, Chivy a Buchary), které je uloženo v 89 svazcích, které nám dávají přehled o tehdejší společenské a hospodářské situaci. Tento statistický přehled se připravoval více než dvacet let a byl proveden ve čtrnácti kategoriích (především mateřský jazyk, vyznání, stavovská příslušnost, povolání, vzdělání) rozšířené o doplňující otázky, které se týkaly např. vojenské služby nebo gramotnosti. Ke všem údajům v každé statistice je třeba přistupovat kriticky a výsledky hodnotit s přihlédnutím historickým okolnostem jejího vzniku. U údajů, jako třeba délky železnic nebo výroba železa jde nepochybně o věrohodná data, i když se např. v kvalitě mohou lišit od současného hodnocení. V závěru 19. století se ve společnosti dostávala do popředí potřeba určitých společenských změn. Také posuzovat ekonomické hodnoty uváděné v historické měně a s velkým časovým odstupem je vždy problematické. Pro lepší pochopení a orientaci u ekonomických údajů z tehdejších časů je vhodné proto použít některé nadčasové údaje, které jsou nezpochybnitelné. Např. hodnota jednoho rublu při zavedení měnové reformy v roce 1897 byla 0,77 gramů zlata a průměrný roční plat dělníka v té době činil 200 rublů. To také umožňuje dobré srovnání se situací v jiných zemích. Řada statistických údajů bývá posuzována i z ideologických pozic, (např. V. I. Lenin v rozsáhlém díle Vývoj kapitalismu v Rusku), avšak v těchto případech nelze opominout politický postoj autorů. Při studiu údajů je třeba také mít na zřeteli, že v Rusku platila ruská měrná soustava, která byla schválena v roce 1899 a která platila až do zavedení metrické soustavy po revoluci. Tato měrná soustava je při hodnocení informací vždy projevem tehdejšího ruského specifika. Problematiku ruského hospodářství ilustruje pozice armády. Ruské Impérium bylo militaristický stát a provozovalo expanzivní politiku, při níž anektovalo celou řadu území. Význam armády nejlépe podtrhuje početní stav vojska v míru a za války a porovnání těchto údajů s ostatními velmocemi v roce 1897. Význam armády podtrhuje i podíl nákladů, které byly na ní vynakládány . státstav v mírustav v případě válkypodíl nákladů z DPHRusko9462 7287,71Francie5522 0061,82Německo5212 3702,7Rakousko-Uhersko3171 1592,31 Jak armáda, tak loďstvo, byly do jisté míry mnohonárodním tělesem Postupně si vývoj vynutil některé změny. Řadoví vojáci byli převážně z řad nevzdělaných rolníků, důstojníci byli mnohonárodní elitou. Koncem 1874 byla vojenská služba upravena a zkrácena z délky 20 let na 6 až 7 let a záloha upravena na 8 až 9 let. Příslušníci neruských národů (jinorodci) byly ovšem povinné vojenské branné povinnosti zproštěni, což bylo s ohledem na to, že Rusů bylo pouze 44,4%,obyvatelstva a s Ukrajinou a Bělorusy 66,8% obyvatelstva vážný probléme. Impérium se také muselo vyrovnat s nedostatkem kvalifikovaných důstojníků a tak vedle vojenských učilišť a akademie byl zřízena vojenská gymnázia. V rozpočtu byly na armádu vydávány vždy značné prostředky, (např. v roce 1857 byl podíl rozpočtu na armádu 35,2%). Ovšem ani armáda nezabezpečovala však v impériu soudržnost. Vzhledem ke svému imperiálnímu charakteru nebyl však jiný etnický původ nebo náboženství u důstojnictva problémem.

Složení obyvatel a gramotnost společnosti Sociální strukturu obyvatelstva ovlivnilo zrušení nevolnictví kvůli potřebě přizpůsobit impérium k celkovým společenským a ekonomickým potřebám průmyslové revoluce. Tyto změny však probíhaly pozvolna, teprve v roce 1861, tedy po šesti letech od nástupu Alexandrem II. na carský trůn, dochází k jeho zrušení, avšak i tento krok se realizuje pozvolna a tato změna v porovnáním s ostatními evropskými státy se uskutečňuje se značným zpožděním. Např. v českých zemích Rakouska-Uherska dochází ke zrušení nevolnictví patentem Josefa II. o 80 let dříve již v roce 1781. Rusko se celospolečenským změnám spojenými s nástupem průmyslové revoluce přizpůsobovalo pozvolna až do 1. světové války. Také k zefektivnění státní správy, tedy k částečné liberalizaci ruského samoděržaví, dochází pozvolna a s celou řadou komplikací. V roce 1861 došlo ke zrovnoprávnění 23 milionů nevolníků, kteří se postupně začali stěhovat do měst, avšak proti změnám v Evropě se zde projevila celá řada zpoždění. Celková situace vedla k tomu, že docházelo k odchodu značné řady lidí do měst a tak se města koncem století podstatně rozrůstala a venkov se zmenšoval. Na konci století počet obyvatel v Petrohradě vzrostl o 1 140 tis. obyvatel, v Moskvě o 825 tis. obyvatel. Ale také v neruských městech se počet obyvatel zvýšil, ve Varšavě o 598 tis. obyvatel nebo v Rize o 252 tis. obyvatel. V tabulce jsou uvedena města u nichž počet obyvatel překročil limit 100 tisíc obyvatel. Je pochopitelné, že tak rychlý nárůst obyvatelstva měst se projevil i bytových podmínkách. Tento pohyb se projevil ve všech společenských vrstvách, začala se formovat dělnické třída a zmenšil se počet pracovníků v zemědělství. městokonec 19. stoletíměstokonec 19. století1Petrohrad1 440 0007Riga282 0002Moskva1 175 0008Baku202 0003Varšava712 0009Charkov174 0004Oděsa404 00010Tbilisy160 0005Kyjev333 00011Taškent157 0006Lodž314 00012Vilnius154 000 Gramotnost společnosti byla na nízké úrovni. Ve statistice se uvádí, že u obyvatel starších 10 let pouze 27,9% obyvatel umělo číst a pouze více než 1,5% osob nad 10 let chodilo do vyšších než základních škol. Vysokoškolské vzdělání však měly dobrou úroveň. V Rusku bylo 10 universit – v Petrohradě, Moskvě, Kyjevě, Charkově, Oděse, Kazani, Varšavě, Tomsku, Saratově a v Dorpatu (estonská universita Tartu). Na univerzitách bylo 450 učitelů, přičemž asi 100 míst bylo pravidelně neobsazeno, dále 164 mimořádných profesorů a asi 680 soukromých docentů. University byly občas na semestr uzavírány v případech, když tam byly stávky a demonstrace a odpor proti samoděržaví. Na universitách byly převážně studenti z středních a chudých vrstev, bylo více i rolníků než šlechty. Pro šlechtice, právníky a další obory byly speciální školy. Na obou typech škol bylo asi 30 až 35 tisíc studentů.

Uzemní organizace Přehled gubernií naleznete v článku Seznam gubernií Ruského impéria.

V roce 1917, kdy Ruské impérium na svém vrcholu zaniklo, existovalo 78 gubernií, z nichž 25 připadlo Polsku, Finsku a Pobaltí. Gubernie podávaly pravidelně ročně správu o situaci v guberniích, které mohly být vyhodnocovány porovnáním s důvěrnou zprávou Ochranky. Impérium se postupně rozrostlo o Polsko, pobaltské země, Ukrajinu nebo o Finsko či Krym. Expanze zvětšily také impérium např. o Gruzii, o pozemky ve střední Asii, jižní Kavkaz a či dálný východ. Jejich počet se neustále zvětšoval a Rusko se dostalo i na území severní Ameriky a obsadilo Aljašku. Zde však narazilo na vysoké náklady a tak nakonec od tohoto kroku expanze zde ustoupilo a v roce 1867 prodalo Aljašku USA za 7,2 milionu dolarů (5 centů za hektar). Důvody prodeje bylo jasné, finanční náklady byly vysoké a ruské vedení si uvědomovalo, že Aljaška je dlouhodobě kvůli své vzdálenosti neudržitelná.

Se zrušením nevolnictví bylo také potřeba změnit správu impéria. Proto byl v roce 1864 vydán zákon o gubernských a újezdních zemských institucích – zemstev, což byly volené nestavovské zastupitelské sbory, zemstva byly samosprávnými orgány, které postupně ovlivňovaly politické poměry v impériu. Pozice zemstev však byla omezená, což podtrhuje například ta skutečnost, že jednou za rok měly právo se sejít se zástupci státních úřadů a radit se s nimi o politice státu. Časem se však zemstva počala spojovat a vymykat centrálnímu řízení a proto v roce1903 byl vydán zákaz přímých vztahů mezi jednotlivými zemstvy. V roce 1904 byl sjezd zemstev u příležitosti zemské reformy a po ní dal car příslib na da další reformy, avšak vydal zemstvům zákaz zabývat se politickými otázkami. Proto se zemstva starala zejména o řešení lokálních problémů jako byly školy, nemocnice, chudobince a problémy místní dopravy. Největšího úspěchu dosahoval zemstva ve školství. Například v roce 1880 bylo celkem 23 000 základních škol, z toho 9 100 bylo zřízeno zemstvy, v roce 1911 počet škol vzrostl na 89 718 a z toho školy zařízených zemstvy bylo 27 944.

Hospodářství Se zrušením nevolnictví v roce 1861 dochází k celé řadě změn a tuto událost lze pokládat s nástupem průmyslové revoluce za zahájení kapitalismu v Rusku.

Průmyslová revoluce Jako průmyslová revoluce se označuje přechod od ruční výroby v manufakturách k tovární výrobě, tedy k zásadní dělbě práce a její specializaci (technologické a organizační změny) s využitím energií, zejména uhlí a páry a elektřiny. Tyto změny v hospodářství, které se projevily růstem obchodu, vznikem a růstem měst a pohybem obyvatelstva, probíhaly postupně v 18. do 19. století, jsou tak chápány změny k nimž došlo ve výrobě, těžbě surovin, dopravě a zemědělství a v dalších hospodářských sektorech. Ve výrobním procesu dochází k přechodu od ruční výroby v manufakturách k tovární a strojní velkovýrobě za pomoci nových zdrojů energie (tehdy především uhlí), tím dochází k vzrůstající dělbě práce a specializaci (dále industrializaci). Klíčovou roli sehrál parní stroj, nová výroba železa, a vývoj obráběcích strojů, zejména pro textilní průmysl, který byl na čele technologických a organizačních změn. V tomto období nelze však pominout změny v zemědělství. Průmysl na počátku 20. století i přes svůj rychlý vývoj situaci ve společnosti ovlivňoval pouze v menší míře. Počet nájemních pracovníků byl pouze 13 – 14 miliónů, z toho v průmyslu jich pracovalo pouze 2,8 milionu. Přesto růst průmysl v ruské společnosti byl po zrušení nevolnictví značný, což je zřejmé z následujících ukazatelů: 188019001913obyvatestvo v mil,97,7132,9170,9výroba oceli200,8986,32 200,1výroba železa27,4179,1283,0těžba nafty0,0631,1561,3dělka železnic22,953,270,2vývoz v mil. rublů498,7716,21 520,1