Ukrajinský národní výbor () byl politický orgán vytvořený dne 12. března (12. ledna) 1945 ve Výmaru za podpory úřadů Třetí říše a jimi uznaný jako jediný právní zástupce Ukrajiny a ukrajinského lidu. Předsedou výboru byl zvolen Pavlo Šandruk. Výbor převzal velení Ukrajinské národní armády.
Vznik a vývoj Po napadení SSSR se členové OUN pod vedením Stěpana Bandery zapojili na straně wehrmachtu do boje proti Rudé armádě. Dne 30. června 1941 vstoupili do sověty vyklizeného Lvova vojáci praporu Nachtingal. Večer téhož dne byla slavnostně vyhlášena nezávislá Ukrajina. Banderovci také dne 6. července 1941 ustavili Ukrajinskou národní radu. Tento pokus o samostatnou vládu Ukrajiny byl německými úřady zakázán a jeho členové byli pozatýkáni německými bezpečnostními silami. Tím také skončil pokus o ustavení UNV v roce 1941. Bandera odjel vyjednávat do Berlína, ale jeho pokus byl neúspěšný. 15. září 1941 byl zatčen a uvězněn v koncentračním táboře Sachsenhausen. Na okupované Ukrajině byl ustaven říšský komisariát.
Během bojů na východní frontě sloužila Ukrajina jako hospodářský zdroj pro německé válečné úsilí a její zdroje byly získávány všemi možnými prostředky. Koncepce Alfreda Rosenberga o vytvoření nárazníkových států mezi Německem a poraženým Sovětským svazem nebyla přijata za oficiální říšskou politiku. Veškeré plány Rosenbergova ministerstva tak zůstávaly na papíře a nebyly nijak uplatňovány.
Postoj německého politického vedení byl změněn válečnými okolnostmi zejména po operaci Bagration v roce 1944. Heinrich Himmler prosazoval myšlenku sjednocení všech východních kolaboračních sil pod hlavičkou KONR. V roce 1944 byli vůdcové OUN propuštěni z koncentračních táborů a byly zvažovány potenciální osobnosti, které budou Němci postaveny do čela. Německé úřady vedly řadu jednání s představiteli ukrajinského hnutí odporu, a to zejména s Banderou, Melnykem a Skoropadskym. Melnyk, i když představoval nejslabší frakci, tak odmítl spolupráci, u Bandery byly obavy z jeho protiněmeckých postojů a hejtmana Skoropadského odmítala SS.
Německé úřady UNV formovaný od podzimu 1944 nejdříve neuznávaly. Nakonec však díky Šandrukově neústupnosti zvítězila myšlenka vytvořit protiváhu vůči hnutí generála Vlasova ve formě ukrajinského osvobozeneckého hnutí.
Jako kompromisní kandidát byl do čela výboru na nátlak Němců zvolen Pavlo Šandruk dne 12. března 1945. Jeho zástupci se stali Vladimír Michailovič Kubijovič () a Alexandr Platonovič Semjeněnko (). Tajemníkem (sekretářem) výboru byl jmenován Petro Těrješčenko ().
Činnost UNV se tímto prohlášením stal představitelem Ukrajiny v Německé říši. Struktura výboru byla dána historií vzniku ukrajinského protibolševického hnutí. Semjeněnko zastupoval východní Ukrajinu, Šandruk jak staré petljurovské emigranty, tak obě frakce OUN (Melnyk a Bandera) a Kubijovič byl zástupcem haličských Ukrajinců.
OUN však byla velmi opatrná v uzavírání dohod s prohrávající Třetí říší, a proto měla od roku 1944 svoji Ukrajinskou hlavní osvobozeneckou radu, která fungovala paralelně s UNV a orientovala se na spolupráci s USA a Velkou Británií. Dalším konkurentem v soupeření o uznání za jedinou politickou reprezentaci Ukrajiny zde byla také Všeukrajinská národní rada fungující od 5. října 1941. Pokusy o vytvoření společné organizace s UNV byly neúspěšné.
Ústředním tiskovým orgánem UNV byl deník Ukrajinská cesta (), kterého vyšlo jen pět čísel.
Jedním z hlavních cílů UNV bylo vystavět nezávislou národní armádu. 15. března 1945 (17. března 1945) exilový prezident Andrej Mikolajevič Livickij () jmenoval Pavlo Šandruka do čela Ukrajinské národní armády. Snahou UNV tak bylo vyvolat dojem legitimní oficiální síly a spojence Německa. Ve skutečnosti taktické velení útvarů spadalo pod německou kontrolu.
Dne 17. března 1945 vydal UNV své politické prohlášení.
Náborem ukrajinských dělníků a emigrantů v té době pobývajících na území kontrolovaném Třetí říší mělo být zabráněno jejich návratu na sovětskou Ukrajinu a tím posílit nacionalistické hnutí. Cílem bylo zabránit budoucí německé vládě ustavené po porážce Třetí říše zacházet s nimi jako s nacistickými kolaboranty nebo lidmi bez státní příslušnosti, kteří by mohli být jednoduše vystěhováni zpět do SSSR.
Koncem dubna 1945 po bitvě o Berlín byla uzavřena kancelář UNK a další činnost výboru postrádala smysl. Jediným cílem UNV se pak stala snaha zabránit repatriacím do SSSR.
Organizace se stejným názvem V padesátých a šedesátých letech 20. století existovala stejnojmenná organizace ukrajinského disentu. Jednalo se o velmi malou organizaci, která podle KGB měla 57 členů. Úkolem organizace byla propagandistická činnost a příprava ozbrojeného povstání.
V roce 2008 byl založen UNV jako meziregionální sdružení mládežnických veřejných organizací, které ve svých řadách sdružují národně-vlastenecké síly na základě společných zájmů a koordinuje jejich činnost.
Odkazy
Poznámky
Reference
Kategorie:Jednotky zahraničních dobrovolníků Wehrmachtu Kategorie:Dějiny Sovětského svazu během druhé světové války Kategorie:Východní fronta druhé světové války Kategorie:Dějiny Ukrajiny 20. století