Eduard Valdhans (15. ledna 1928 Černvír – 12. února 2017 Nové Město na Moravě) byl český malíř, kreslíř a pedagog.
Život Po obecné škole v Nedvědici studoval v letech 1939–1943 na gymnáziu v Tišnově. V letech 1943–1944 absolvoval učitelský kurz měšťanské školy v Nedvědici, následně přešel do Brna na Státní mužský ústav, kde v roce 1948 získal aprobaci pro učitelství na druhém stupni základní školy v oboru matematika – rýsování – výtvarná výchova. Hned po absolutoriu začal učit na měšťanské škole v Hati na Hlučínsku. V roce 1950 nastoupil dvouletou povinnou vojenskou službu, nejprve v Českých Budějovicích a později v Nitře, aby se roku 1951 znovu na Hlučínsko vrátil, na tzv. umístěnku na střední školu v Šilheřovicích, kde učil do roku 1953. Tehdy ho postihla vážná plicní nemoc a nějaký čas nemohl vykonávat své povolání, po různých ústavních léčbách rehabilitoval v rodném Černvíru.
V letech 1956–1959 absolvoval dálkový kurz kresby a malby na Akademii výtvarných umění v Praze, který lektoroval akademický malíř a krajinář Jaroslav Baumbruck a mladí malíři Jiří Toroň a Eva Křížová.
V roce 1958 se vrátil do praxe, opět na Hlučínsko, kde pracovala jako speciální pedagožka také jeho žena Drahomíra. Nejprve učil přímo v Hlučíně na osmileté střední škole a následně od roku 1960 znovu v Petřkovicích, kam dojížděl z Ostravy, kde založil také rodinu.
V roce 1961 získal místo učitele na základní škole v Bystřici nad Pernštejnem. Vedle hlavního zaměstnání působil jako učitel výtvarné výchovy také na místní střední všeobecně vzdělávací škole a Lidové škole umění, kde v roce 1962 inicioval otevření nového oboru výtvarné výchovy. V politicky uvolněném jaru 1968 byl jmenován zástupcem ředitele základní školy s pověřením připravit a dozorovat výstavbu nové budovy v Nádražní ulici, jíž se poté stal v roce 1969 ředitelem a působil zde až do svého penzionování v roce 1988 (ačkoli zastával vedoucí funkci, nikdy nebyl členem Komunistické strany Československa). I po odchodu do důchodu vyučoval v letech 1990–1992 výtvarnou výchovu na gymnáziu v Bystřici nad Pernštejnem. Ani po definitivním odchodu do penze ale nepřestal malovat, a to i ve velmi vysokém věku.
I přes své vlastní malířské úspěchy se Eduard Valdhans považoval především za pedagoga. "Práce s mladými talenty mě obohacovala. Pokud studenty něco zajímalo, dokázali být neuvěřitelně zvídaví, což mě nutilo neustále se učit, dívat se i jejich nezkaženýma očima. Věčná touha mládí po experimentech mě nutila bez ustání rozvíjet i technické schopnosti. Poučné pro všechny „zúčastněné“ bylo i mezigenerační jiskření, ke kterému zákonitě docházelo. Právě ono je tou hlavní hybnou silou uměleckého rozvoje."
Mezi jeho žáky patří akademičtí malíři Jiří Štourač či Tomáš Rossí a restaurátor a grafik Karel Rossí.
Za svou pedagogickou práci byl několikrát oceněn: získal čestná uznání ONV Hlučín (1959) a Žďár nad Sázavou (1969), čestné uznání Radou Jihomoravského kraje Krajského národního výboru v Brně (1973), čestné uznání Městského národního výboru v Bystřici nad Pernštejnem (1975 a 1977), tituly vzorný učitel (1981), zasloužilý učitel (1987), čestné uznání a medaili II stupně za rozvoj národních výboru (1975) a bronzovou plaketu za zásluhy rozvoj Jihomoravského kraje (1987), město Bystřice ocenilo přínos Eduarda Valdhanse udělením Osobnost města Bystřice nad Pernštějnem (2011).
Byl ženatý s Drahomírou, rozenou Líbalovou, a otcem dvou dětí, Petra a Hany.
Dílo vlevo|náhled|Most Miloše Sýkory v Ostravě, 60. léta 20. století (40 x 28 cm)|280x280pixelůVe svých začátcích kreslil běžné každodenní motivy, které viděl kolem sebe, věnoval se i portrétu, častým modelem mu byli rodinní příslušníci, především jeho žena Drahomíra. Postupně jeho tvorbě dominovala krajinomalba, městské veduty a zátiší. Tedy motivy apolitické. Ačkoli studoval v padesátých letech, nebyl poplatný realistickým tendencím tehdejšího socialistického diskurzu. A to přesto, že mezi jeho časté motivy patřily doly jak na Ostravsku, tak později v Dolní Rožínce. Nemaloval je z ideologických důvodů, nýbrž ve snaze zachytit industriální krajinu typickou pro oba regiony, ve kterých žil. Jeho malby měly expresionistický výraz.
V roce 1957 mu byla na Krajském národním výboru v Ostravě uspořádána první samostatná výstava. Roku 1958 se konala jeho monografická výstava v Hlučíně a v roce 1959 v Petřkovicích. Na Hlučínsku zanechal také jedno dílo ve veřejném prostoru, a to sgrafito na fasádě mateřské školy v Hlučíně-Darkovičkách a realizoval také sgrafito na kulturním domě v rodném Černvíru.
Celoživotní inspiraci mu však skýtala krajina Hornosvratecké vrchoviny ve všech ročních obdobích. Inspirován tvorbou francouzských impresionistů i jejich českých následovníků, jakými byli Antonín Slavíček, Antonín Hudeček či Max Švabinský, dle svých slov později inklinoval k pracím Vincence Beneše či Jana Baucha, snažil se i Eduard Valdhans zachytit pomíjivý okamžik měnícího se světla v krajině. S oblibou proto maloval především předjarní motivy s tajícími zbytky sněhu. Na jeho obrazech se objevují často i náměty z okolních obcí s původními domky lidové architektury Bystřicka či veduty rodného Černvíra s tamním kostelem, pohledy na město Bystřici nad Pernštejnem nebo městys Nedvědice.
náhled|Černvír v zimě, 60. léta 20. století (58 x 38 cm)|280x280pixelů V roce 1963 poprvé představil místnímu publiku své rané práce na vlastní monografické výstavě v Nedvědici. Následovala řada společných či individuálních výtvarných přehlídek. Pravidelně se účastnil výstav pedagogů–výtvarníků v rámci Klubu školství Bedřicha Václavka v Brně či na tzv. Uherskobrodských dnech Jana Ámose Komenského. Výběr dvaapadesáti maleb ze svého díla představil v roce 1976 na vlastní souborné výstavě v Bystřici nad Pernštejnem, další velká přehlídka se zde konala roku 1988 k malířovu jubileu. Své práce vystavoval také na společných výtvarných přehlídkách Svazu československých výtvarných umělců v Jihlavě i v Praze.
Převážně maloval či skicoval přímo v plenéru uhlem, rudkou, tuší a perem, akvarelem a temperou.
Kromě malby se věnoval také grafice, byl autorem plakátů, pozvánek na různé kulturní akce a diplomů. K jeho drobným pracím patřily i miniatury krajin, které rozesílal přátelům jako novoročenky či poděkování.
Zastoupení ve sbírkách Výtvarná díla Eduarda Valdhanse jsou zastoupena v soukromých i veřejných sbírkách především na Bystřicku, ale i v celé republice a v řadě zemí Evropy, ve Spojených státech amerických, Kanadě i Austrálii.
Samostatné výstavy 1988 Bystřice nad Pernštejnem, Na cestách za krásou Bystřicka 2018 Bystřice nad Pernštejnem, Městské muzeum Bystřice nad Pernštejnem, Eduard Valdhans. Ohlédnutí, kurátor Jiří Štourač 2023 Černvír, Kulturní dům, Návrat
Kolektivní výstavy 1965 Bystřice nad Pernštejnem, Výtvarníci Horácka 1966 Brno, Klub školství Bedřicha Václavka 1966 Bystřice nad Pernštejnem, Výstava prací učitelů výtvarníků 1966 Nové město na Moravě, Výstava prací učitelů výtvarníků 1966 Velké Meziříčí, Výstava prací učitelů výtvarníků 1966 Žďár nad Sázavou, Výstava prací učitelů výtvarníků 1970 Jihlava, Svaz československých výtvarných umělců 1971 Brno, Klub školství Bedřicha Václavka 1982 Žďár nad Sázavou, Stará radnice 1989 Jihlava, Oblastní galerie 2001 Nedvědice 2007 Praha, Galerie Platýz 2013 Bystřice nad Pernštejnem, Počtvrté spolu 2013 Železné, Kulturní dům, Tišnovsko v obrazech a fotografiích
Odkazy
Reference
Literatura PAVLÍK, Josef. Učitelé výtvarníci budou vystavovat, Směr Vysočiny, 1966. PAVLÍK, Josef. Výstava obrazů, Učitelské noviny, 1976. PAVLÍK, Josef. Eduard Valdhans (kat. výst.), Bystřice nad Pernštejnem 1976. PAVLÍK, Josef. Nejen Jeřáby u silnice, Vysočina, 11. listopadu 1976. PAVLÍK, Josef. Nejen Jeřáby u Slukovce, Vysočina, listopad 1978. PAVLÍK, Josef. Výstava obrazů, Uranit, listopad 1978. PAVLÍK, Josef. Nad obrazy Eduarda Valdhanse, Bystřický zpravodaj, leden 1980. PAVLÍK, Josef. Na cestách za krásou krajiny Bystřicka, Bystřický zpravodaj, 1983. JÍLKOVÁ, J. Den učitelů, Bystřický zpravodaj, březen 1981. PAVLÍK, Josef. … a dobrá věc se podařila, Vysočina, 27. června 1986. PAVLÍK, Josef. Na cestách za krásou krajiny Bystřicka (kat. výst.), Kulturní dům Bystřice nad Pernštejnem, Žďár nad Sázavou 1988. ANONYM. Umělci psychicky nemocným dětem, Magazín Dnes, 30. 10. 1997, s. 74. JK. Obrazy Eduarda Valdhanse v Nedvědici, Mlejn, 3.–10. července 2001. PAVLÍK, Josef. Zamyšlení nad obrazy Eduarda Valdhanse, Skalka, říjen 2002. JURMAN, Hynek. S Vodomilem Zubří zemí, Eduard Valdhans, Zpravodaj města Bystřice nad Pernštejnem a mikroregionu Bystřicko, 2002, s. 14. PAVLÍK, Josef. Rodák Eduard Valdhans, Vox. Noviny regiony Tišnovsko, XIII 2005, č. 3. PAVLÍK, Josef. Dřevěný most v Černvíru, Vox. Noviny regiony Tišnovsko, XIII 2005, č. 3. PAVLÍK, Josef. Osmdesáté narozeniny rodáka z Černvíra, Vox. Noviny region Tišnovsko, XIV 2006, č. 1. JURMAN, Hynek. Malířské putování za krásnou krajinou Vysočiny (K 80. narozeninám Eduarda Valdhanse), Zpravodaj města Bystřice nad Pernštejnem a mikroregionu Bystřicko, 2007, č. 12, s. 14. ANONYM. Eduard Valdhans slaví 80. let, Mladá fronta Dnes, 15. ledna 2008, s. C5. JURMAN, Hynek. Bystří lidé v bystrém městě na bystré vodě, Eduard Valdhans, Zpravodaj města Bystřice nad Pernštejnem a mikroregionu Bystřicko, 2008, č. 3, s. 13. MALÝ, Zbyšek; MALÁ Alena (edd.). Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950–2008, heslo Eduard Valdhans, Ostrava 2008, s. 86. PAVLÍK, Josef. Hornické náměty v tvorbě Eduarda Valdhanse, Vox. Noviny regiony Tišnovsko, XVI 2008, č. 1, s. 1. PAVLÍK, Josef. Na cestách za krásou krajiny Bystřicka nad Pernštejnem, Vlastivědný věstník moravský LX, 2008, č. 1, s. 100–102. BRÁZDA, Josef. Humpolíčková odmítla výhody nabízené za zradu víry, Vysočina,17. června 2010, s. 4. PAVLÍK, Miroslav. Od Veveří k Pernštejnu, Slovník výtvarníků, Olomouc, 2010, , s. 302–303. MALÁ, Alena; PAVLIŇÁK, Petr. Signatury českých a slovenských výtvarných umělců. Ostrava: Výtvarné centrum Chagall, 2010, , s. 279. PAVLÍK, Josef. Za černvírským rodákem, Vox. Noviny regiony Tišnovsko, XVI 2017, č. 1, s. 1. ŠMÍD, Jiří. rozloučení s Eduardem Valdhansem – učitelem a výtvarníkem, Nedvědický zpravodaj XI, březen 2017, č. 1, s. 5. PÁTKOVÁ, Lucie. Obrazy Eduarda Valdhanse zdobí stěny ve všech světadílech, http://www.regionvysocina.cz/zpravodajstvi/obrazy-eduarda-vald VALDHANSOVÁ, Lucie. Eduard Valdhans: Ohlédnutí, Brno 2018.
Externí odkazy
Malíři a výtvarníci Bystřicka
Kategorie:Čeští výtvarníci Kategorie:Čeští malíři 20. století Kategorie:Čeští grafici Kategorie:Čeští pedagogové Kategorie:Narození v roce 1928 Kategorie:Narození 15. ledna Kategorie:Úmrtí v roce 2017 Kategorie:Úmrtí 12. února Kategorie:Úmrtí v Novém Městě na Moravě Kategorie:Muži