Cittaducale je město ve střední Itálii, druhé největší město v provincii Rieti, v oblasti Lazio, asi 70 km severovýchodně od Říma a 7 km jihovýchodně od Rieti. Je sídlem některých úřadů provincie.
Historie vlevo|náhled|Vespasiánovy lázně náhled|vlevo|náhled|Katedrála Santa Maria del Popolo a biskupský palác náhled|Piazza del Popolo s městskou věží
Podle archeologických nálezů bylo od doby bronzové (13.–12. století př. n. l.) osídleno údolí Valle Ottara a místní část Santa Rufina zemědělci, kteří podle nalezených kostí pěstovali prasata a ovce. Historik Titus Livius nazýval zdejší obyvatele Aboriginci a Pelasgové. Od 2. století př. n. l. oblast ovládli Římané. Sídlo leželo při důležité římské silnici Via Salaria. Město založil v roce 1308 král Karel II. z Anjou a více než šest století patřilo k Abruzzu a provincii L'Aquila, dokud v roce 1927 nebylo přičleněno k Laziu. V průběhu 16. století získalo titul města, o moc se svářely rodiny Pandolfi a Mancini. Od roku 1508 se stalo sídlem diecéze. Prohlásil je papež Alexandr VI. Borgia. Císař Karel V. je poté daroval v léno své legitimizované nemanželské dceři Markétě Parmské, která se provdala za Ottavia Farnese (1524–1586). Architekturu města podstatně zasáhlo ničivé zemětřesení z roku 1703.
V roce 1798, během okupace města napoleonským vojskem, bylo biskupství zrušeno. Papežskou bulou De utiliori bylo obnoveno roku 1818 a jeho území připojeno k diecézi L'Aquila, stejně tak město administrativně patřilo do provincie Abruzzo Ulteriore s hlavním městem L'Aquila. Poté bylo připojeno k Italskému království. Od roku 1968 je Cittaducale zahrnuto mezi titulární biskupství katolické církve s názvem Città Ducale. V roce 1976 byla území diecéze Cittaducale oddělena od arcidiecéze L'Aquila a připojena k diecézi Rieti. náhled|Kostel sv. Augustina
Geografie Město je ze severu obklopeno horou Monte Terminillo (2217 m), na jihovýchodě horským masivem Monte Nuria a na východě horským masivem Monte Giano, pod nímž protéká řeka Velino. Údolí bylo v pravěku jezerem vulkanického původu. Zbyla z něj dvě malá jezírka a minerální prameny, jež jsou dosud využívány pro léčebné lázně. Od doby římské bylo výchozím místem akvaduktu Peschiera, který zásoboval Řím a velkou část Sabiny. Na území města (poblíž hranic s Castel Sant'Angelo) se nacházejí důležité zdroje vody Peschiera, průtokem druhé nejsilnější v Itálii. Voda teče zčásti do řeky Velino a zčásti napájí akvadukt Peschiera, který ji dosud dopravuje do 90 km vzdáleného Říma, jemuž zaručuje téměř veškerou potřebnou vodu.
Ves Santa Rufina je nalezištěm několika minerálů (fluorapatit, kalsilit a další).
Památky a turistické cíle Vespasiánovy lázně, archeologická památka Katedrála Santa Maria del Popolo, kostel založil roku 1308 Karel II. z Anjou, papež Alexandr VI. ji roku 1502 povýšil na katedrálu Kostel sv. Augustina, ze 12. století Palác Mancini Tore Angioina – věž s městskou bránou Městská hodinová věž
Administrativní dělení Město sestává ze samotného centra a k němu připojených obcí Santa Rufina, Grotti, Calcariola, Pendenza, Cesoni a Micciani.
Ekonomika Kromě průmyslu má významný podíl lázeňský provoz a turistický ruch.
Odkazy Reference
Literatura Guide verdi d’Italia: Lazio: Roma, i Castelli, Viterbo e la Tuscia; La Via Appia, l'Arcipelago Ponziano; Eremi e borghi, panorami e cammini. Touring Editore, 2023, ISBN 9788836579396
Externí odkazy
Stránky města (italsky)
Kategorie:Obce v provincii Rieti Kategorie:Města v Laziu Kategorie:Poutní cesta svatého Františka z Assisi