Privilegia clericorum jsou zvláštní výsady (privilegia), které podle kanonického práva náležely těm, kdo přijali kněžské svěcení, tedy klerikům, a byly potvrzeny v Kodexu kanonického práva z roku 1917.
Historický vývoj S postupující sekularizací různých právních systémů se totiž výsady z velké části omezily na pouhá principiální prohlášení, která mají jen malý praktický význam.
Typy privilegií Privilegium canonis Podle kánonu 119 zavazuje exkomunikací laika, který se dopustil skutečné urážky (ingiuria reale), tj. bití kleriků. Název pochází ze starověkého kánonu, který zněl: „Si quis, suadente diabolo, clericum percutit, anatema esto.“ Česky: „Pokud někdo na popud ďábla udeří duchovního, budiž proklet.“
Privilegium fori Podle kánonu 120 vyhradil církevnímu soudu jak civilní, tak trestní spory.
Privilegium immunitatis Kánon 121 osvobozoval kleriky od vojenské služby a dalších civilních povinností.
Privilegium competentiae Podle kánonu 122 si mohli klerici, kteří byli zadluženi u třetích osob, ponechat „to, co je nutné k jejich poctivému živobytí“ (srov. kán. 122).
Odkazy Literatura
Související články Clerici vagantes Klerik Privilegium fori Svátost kněžství
Externí odkazy
Kategorie:Kanonické právo Kategorie:Náboženské právo Kategorie:Právní dějiny