Maclyn McCarty (9. června 1911 South Bend, Indiana – 2. ledna 2005 New York) byl americký lékař a genetik, který zasvětil svůj život studiu organismů způsobujících infekční onemocnění, zejména streptokoků. V roce 1944 spolu s Oswaldem Averym a Collinem MacLeodem navázali na Griffithův experimentu. Výsledky jejich práce známé jako Averyho–MacLeodův–McCartyho experiment ukázaly, že genetický materiál živých buněk je tvořený DNA. Tato zjištění měla zásadní vliv na vznik moderní molekulární biologie a genetiky.
Dětství a mládí Maclyn McCarty se narodil v South Bendu ve státě Indiana jako druhý ze čtyř synů. Jeho otec působil jako vedoucí pobočky ve společnosti Studebaker Corporation v době, kdy se firma ještě zabývala výrobou koňských povozů.
Během studia na Stanfordově univerzitě se začal věnovat tehdy novému oboru biochemie a spolupracoval s Jamesem Murray Luckem na výzkumu obměny bílkovin v játrech. Stanford absolvoval v roce 1933 a v roce 1937 získal lékařský titul na Johns Hopkins University. Po dalších čtyřech letech strávených na této univerzitě a na New York University přešel do Rockefellerova ústavu, kde se setkal se svými budoucími kolegy z výzkumného týmu.
Počátky v Rockefellerově ústavu V Rockefellerově ústavu se připojil k Averymu s MacLeodem, kteří navázali na zjištění britského bakteriologa Fredericka Griffitha, že neškodné bakterie mohou získat nebezpečné vlastnosti od usmrcených virulentních bakterií, ale neodhalil chemickou podstatu tohoto procesu. Avery, MacLeod a McCarty provedli sérii experimentů, při nichž postupně odstraňovali z bakterií proteiny, RNA a další látky. Zjistili, že transformační schopnost mizí pouze tehdy, když je zničena DNA. Na základě těchto výsledků dospěli k závěru, že právě DNA je nositelem dědičné informace.
Jednalo se o přelomový objev, protože většina vědců tehdy předpokládala, že nositelem genetické informace jsou bílkoviny. Averyho tým tak položil základy moderní genetiky. K plnému uznání jejich objevu nicméně došlo až po dalších experimentech v 50. letech 20. století, které provedli Alfred Hershey a Martha Chase. Navzdory obrovskému vědeckému významu této práce, však trojice vědců za svůj objev nezískala Nobelovu cenu. McCarty napsal populárně vědeckou knihu The Transforming Principle (1985), v níž popsal pro laickou veřejnost srozumitelným jazykem cestu, která k tomuto objevu vedla.
Pozdější léta V roce 1946 poskytla nabídka opustit Averyho laboratoř a převzít vedení jiné Rockefellerovy laboratoře McCartymu příležitost vrátit se k výzkumu zaměřenému na klinické onemocnění a zabývat se streptokoky skupiny A a revmatickou horečkou. Jeho laboratoř přistupovala k tomuto problému z různých úhlů pohledu: strukturálního, imunologického, biochemického i klinického. Společně s Rebeccou Lancefield, autorkou klasifikačního systému β-hemolytických streptokoků prokázali, že onemocnění postihující klouby a srdce jsou důsledkem infekcí, k nimž došlo několik týdnů předtím.
Během následujících 40 let vedl McCarty výzkumy, které objasnily buněčnou strukturu streptokoka a povahu i lokalizaci jeho významných antigenů. Tyto studie doprovázelo klinické sledování pacientů s revmatickou horečkou hospitalizovaných v nemocnici a vedly k objasnění imunitní reakce u zmíněného onemocnění. Významné byly zejména chemické a klinické studie sérového proteinu zvaného C-reaktivní protein. McCarty zjistil, že hladiny C-reaktivního proteinu reagují rychleji a spolehlivěji než jiné zánětlivé markery a mohou sloužit jako nejpřesnější ukazatel revmatické zánětlivé aktivity. Měření hladiny C-reaktivního proteinu za účelem detekce zánětu je nyní v lékařské praxi zcela běžné.
V pozdějších letech působil McCarty stále více jako významná osobnost v oblasti biomedicínských věd. Čtrnáct let zastával funkci hlavního lékaře Rockfellerovy univerzitní nemocnice a byl také poradcem a viceprezidentem Rockfellerovy univerzity. Více než 40 let působil jako redaktor časopisu Journal of Experimental Medicine. Byl členem Národní akademie věd Spojených států, Americké akademie umění a věd a Americké filozofické společnosti.
Soukromý život Mac McCartyho první manželství s Anitou Alleyen Daviesovou z roku 1933 skončilo rozvodem. Měli spolu tři syny a dceru: Maclyna Jr., Richarda, Dale a Colina. V roce 1966 se oženil s Marjorie Friedovou. Po odchodu do důchodu často a rád cestoval do zahraničí. Každoročně se setkával se svými bratry.
Reference
Literatura Maclyn McCarty: The Transforming Principle - Discovery that Genes are made of DNA, W.W. Norton Company, 1985,
Externí odkazy
O objevu na www.nature.com
Kategorie:Američtí genetikové Kategorie:Američtí molekulární biologové Kategorie:Američtí biochemici Kategorie:Nositelé Wolfovy ceny za lékařství Kategorie:Narození v roce 1911 Kategorie:Narození 9. června Kategorie:Narození v Indianě Kategorie:Úmrtí v roce 2005 Kategorie:Úmrtí 2. ledna Kategorie:Úmrtí v New Yorku Kategorie:Muži