Vambeřická poutní cesta je historická mariánská poutnická trasa vedoucí z Broumovského výběžku (Kladského pomezí) do Dolního Slezska (Kladska). Měří přibližně 20 km a spojuje Polici nad Metují (kostel Nanebevzetí Panny Marie) s tzv. Slezským Jeruzalémem – Vambeřicemi s poutní bazilikou Navštívení Panny Marie. Trasa překonává Broumovské stěny (CHKO Broumovsko) a úpatí Stolových hor. Vede napříč Polickem, Machovskem přes horské sedlo u Machovského kříže a Kladskem (přesněji oblastí kolem bývalého královského města Radków).
Jedná se o nekomponovanou poutní cestu, která se utvářela na sklonku 17. století a zejména v průběhu 18.-19. století za rozkvětu pozdně barokního mariánského kultu. Trasa byla průběžně doplňována o sakrální památky a původně tvořila nejkratší spojnici napříč místní kulturní krajinou. Vedení současné poutní trasy se v některých úsecích liší od původní – dochází k jejímu odklonu. Soubor soch Vambeřické cesty u městské části Velká Ledhuje a obce Suchý Důl je památkově chráněný. Většina sakrálních staveb na cestě také spadá pod památkovou ochranu.
Trasa navazuje zčásti na moderní poutní cesty Sudetské Svatojakubské cesty (Sudecka Droga Św. Jakuba: Międzygórze–Lubań) v rámci etapy kladského úseku Vambeřice–Broumov od roku 2014. Dále propojuje počátek dálkové turistické Svatojakubské cesty – Východočeské trasy (Libná–Vlašim) od roku 2017. Jedná se tedy o napojení od Dolního Slezska-Křešova, spojnici Police nad Metují a Broumova a návaznost v Božanově na Vambeřickou cestu. Vambeřicemi navíc prochází Stezka blahoslaveného kněze Gerharda Hirschfeldera v Kladském výběžku.
Historie a fenomén poutní cesty náhled|Pohled na Kladskou kotlinu s Vambeřicemi od NP Stolové hory
Počátek poutní tradice Přestože první spolehlivý písemný doklad o Vambeřicích-Albendorfu pochází z roku 1330, počátky mariánské úcty jsou spjaty s legendou o slepém Janovi z Ratna údajně již k 12. století. Na dnešním místě návrší Sijón (Syjon) měl být při modlení zázračně uzdraven zásahem vyšší moci Madony, která byla umístěna uvnitř lipového stromu, a měl být pod ním poté postaven kamenný oltář k roku 1218. Následně od roku 1263 zde prý stával dřevěný kostel jako tzv. Andělská stavba. Od této události je odvozen původ úcty k malé lipové milostné gotické sošce (dnes označované jako Vambeřická Královna rodin a patronka kladské země) vysoké jen 28 cm, pocházející ze 13. či 14. století. Problematická je však existence fary ve Vambeřicích v předhusitském období (kostel Navštívení Zázračné Panny Marie k roku 1418). Není zcela prokazatelná a byla narušena husitským vpádem do Kladska, nicméně od 15. století se již jednalo o významné poutní místo (původně šlo o zemědělskou ves). Zmiňováni jsou i četní poutníci z českých zemí k 16. století. Následně je až k roku 1512 spolehlivě zmiňován kamenný chrám vybudovaný rytířem Ludvíkem Pannwitzem, ale bohužel byl poničen švédskými vojsky za třicetileté války roku 1645.
Procesí a zlatá éra Slezského Jeruzaléma Po udělení buly pro poutní slavnost roku 1718 papežem Klimentem XI. začal význam poutního areálu areálu rapidně vzrůstat. Následně po výstavbě baziliky (viz níže) vznikla na konci 17. století poutní cesta z Broumovského výběžku. Vedla z Police nad Metují do dolnoslezských (kladských) Vambeřic kolem Broumovských stěn a úpatí Stolových hor. Tuto trasu dodnes honosně dotváří četná zastavení v podobě soch a křížů pocházejících z konce 18. století a zejména z 19. století, které vznikaly spontánně na pozemcích zdejších majitelů. Zároveň posloužily jako vhodné místo pro odpočinek vzhledem k náročné horské cestě, kterou museli poutníci překonat. Ačkoliv Vambeřická cesta nepatřila v Čechách mezi nejvýznamnější, posloužila jako efektivní nástroj lokální rekatolizace v rámci diecéze královéhradecké a upevnila postavení katolíků v jinak luteránském Pruském Slezsku. náhled|Oltář vambeřické baziliky Navštívení Panny Marie Organizovaná barokní procesí byla nejrozsáhlejší na počátku 1. poloviny 18. století. Již roku 1738 máme doklad o velkolepém pompézním pětidenním procesí (kolem 4 500 poutníků) z horlivého podnětu opočenského pána Rudolfa Josefa z Colloreda, který důrazně potíral protestantské tendence, navíc stavěl nové kostely. Pouť vedl na své náklady z Opočna přes Dobrušku, Olešnici v Orlických horách, Dušníky a Vartu, chtěl totiž přijmout zejména mladší lid ke katolictví. Každoroční tradice počínala dva dny před Navštívením Panny Marie (2. července, vycházelo se tedy 30. června), k roku 1744 je pak zmínka evidující 1 348 poutníků, což dokládá postupný úpadek. Procesí mělo jasný řád a stanovená pravidla, kterými se řídilo. Zároveň však bylo narušováno v letech 1740–42 slezskými válkami (zásadní zabrání území Kladska Pruskem, předtím bylo po šest století součástí Českého království) a ani promyšlená pompa zprvu zcela nenaplnila svůj potenciál. Naprosto zásadním důsledkem počátku tradice bylo však rozšíření putování do Vambeřic v rámci celé severovýchodočeské oblasti, kdy opočenské panství vytvořilo vzorný předobraz rekatolizace. náhled|Interiér jednolodní vambeřické baziliky (kopule) V 18. století se pravidelně na Velký pátek konaly v Polici nad Metují pašijové hry spojené s procesím na nedalekou dominantu Ostaš. Oblíbené bylo taktéž putování do Teplic nad Metují, Svatoňovic (křížová cesta Mariánský sad), Vernéřovic, Rokole či k poutní kapli Hvězda. Poutníci z Broumova pak směřovali trasu do Vambeřic přes Martínkovice a Božanov. Mnozí poutníci (především z Opočenska a Dobrušska) se však vydávali i přes zemskou bránu u Náchodu do Kladské kotliny ke Kladsku a Vartě (Bardu), následně přicházeli až do Vambeřic. Tradičními výchozími body byly však Police nad Metují, Suchý Důl a Machov. V 18. a 19. století poutníci z českých zemí směřovali své kroky do nejrůznějších vzdálených míst i mimo Vambeřice a Vartu. V případě Slezska se například jednalo o Čenstochovou či Kalvárii Zebřidovskou. Prostřednictvím lidové slovesnosti vznikaly i četné lidové písně. náhled|Výhled na poutní areál ve Vambeřicích
Dočasný úpadek Útlum nastal během ustanovení tereziánské a josefínské církevní politiky, která prosazovala výrazné omezení konání vícedenních poutí a velkých procesí. Pozoruhodné je však to, že na místní úrovni docházelo k soustavnému porušování nařízení a částečně se tak nabourávaly reformní snahy. Zároveň se díky tomuto kroku výrazně rozvinulo lokální poutnictví. Přestože byla tradice poměrně rychle obnovena, již nikdy nedosáhla své plné okázalosti dob minulých v podobě velkolepých barokních procesí. Navíc probíhaly i snahy o vyčlenění Kladska z arcidiecéze pražské (diecéze královéhradecké) a jeho připojení k diecézi vratislavské ve Slezsku. V Kladsku tak docházelo ke sporům mezi katolickou církví a pruskou vládou zejména v 2. polovině 18. století, kdy byl záměr mít alespoň kontrolu nad katolíky, když se zde reformace nevydařila. Po sjednocení Německa se v Kladsku pak projevuje nacionalismus a česká menšina žila už jen v tzv. Českém koutku (dnešní okolí Lázní Chudoba).
Trend poutnictví a rozvoj turismu do Vambeřic v 19. století Novodobý trend poutnictví a zcela nová éra v rámci Vambeřické poutní cesty, která byla i často zmiňována v krásné literatuře z 19. století, odráží důležité upevnění lidové víry v každodenním životě. Zároveň však dokládá ekonomický charakter v kontextu rozvoje poutního průmyslu a prodeje četných suvenýrů. Mimo romány krásné literatury (Babička, Bylo nás pět, U nás, Frantina) zachytil důvěryhodně malebnou krajinu a fenomén poutě například slavný dobrušský písmák Alois Beer obrazem i slovy. Krajina Kladského pomezí v tvorbě ovlivnila i Františka Kupku, který taktéž do Vambeřic putoval. V 19. století psal o Vambeřicích dále historik Václav Vladivoj Tomek (zde je patrná turistická i duchovní motivace) a František Adolf Šubert.Po stopách Aloise Beera do Vambeřic, Dobruška: Město Dobruška, 2010. Pro východočeské území byly Vambeřice nadále velice oblíbeným a hojně navštěvovaným poutním místem. Dovršením přechodu od duchovních poutí k turismu byla dokončená výstavba železnice do Meziměstí roku 1875. Poutní trasa o délce 25 km tradičně počínala u nádražní budovy v Polici nad Metují (historicky však od polického kostela Nanebevzetí Panny Marie, kdy původně měla přibližně 20 km) a směřovala k Broumovským stěnám až do Vambeřic. Areál tak opět zaplnily davy poutníků, nicméně v této době je již nutné hovořit zejména o turistech. Další příliv poutníků umožnila výstavba železniční tratě Dzierżoniów (Reichenbach) – Radków (Wünschelburg) známé jako Sovihorská dráha a v prodlouženém úseku do Radkówa Stolová dráha z roku 1903.
Lokálně se konala taktéž velkolepá procesí do Suchého Dolu, kde bylo spatřeno zjevení v Šolcově/Ticháčkově lese (údajná série suchodolských zjevení Panny Marie v letech 1892–1895 prostřednictvím dívky Kristiny Ringlové). Suchý Důl tak postihl pozoruhodný fenomén barokního mariánského kultu až na sklonku 19. století. Předcházelo mu šíření lurdského zázraku a byla tak zbudována kaple Panny Marie Lurdské. Putovali zde tisíce poutníků denně i přes nařízený zákaz. Situace byla tak rozsáhlá, že se posilovaly vlakové spoje ze širokého okolí a denně navštívilo poutní místo až na 15 tisíc poutníků. Na Policku tak došlo dočasně k rozkvětu obchodu, kdy stánky kopírovaly cestu z Police nad Metují až do Suchého Dolu. Roku 1893 mělo do Police prý přijít až na 400 tisíc osob. Po roce 1895 tradice hromadných procesí do Suchého Dolu zaniká z důvodů soustavných restrikcí. Nicméně i tak na místu zjevení byla zbudována zelená Ticháčkova kaple v roce 1897. Dalším lokálním poutním místem se stala kaple Panny Marie Lurdské (kaple Nanebevzetí Panny Marie) s léčivým pramenem a křížovou cestou u Božanova (památkově chráněna od roku 2024). náhled|Poutníci před vambeřickou poutní bazilikou s Gerhardem Hirschfelderem (1939) Ročně do Vambeřic putovalo několik desítek tisíc poutníků, na počátku 18. století se počet pohyboval kolem 80 tisíců, ke konci 19. století se dokonce počet odhaduje na 150 tisíc.
Vývoj ve 20. století Na počátku 20. století bylo putování do Vambeřic stále velice oblíbené a časté. V první polovině 20. století píše o poutích Karel Michl a Josef Zídka. Roku 1936 byl vambeřický kostel povýšen papežem Piem XI. na basilicu minor. Poslední organizovaná vambeřická pouť z Náchodu/Hronovska a z Police nad Metují před uzavřením státních hranic se konala roku 1947 a tradice byla tak přerušena na 55 let. Vambeřická cesta tak pustla a byla částečně poškozena, některé pěšiny navíc zanikly.
Poutní areál ve Vambeřicích (Slezský Jeruzalém a jeho symbolika) náhled|Bazilika Navštívení Panny Marie ve Vambeřicích náhled|Vambeřická křížová cesta u Kalvárie