Johann Konrad Dippel (10. srpna 1673 Frankenstein – 25. dubna 1734 zámek Wittgenstein v Severním Porýní-Vestfálsku) byl německý alchymista, lékař, teolog (pietista) a spisovatel. Psal pod pseudonymy Christianus Democritus, Ernst Christian Kleinmann a Ernst Christoph Kleinmann. Během svého života se pohyboval mezi různými německými státy, Nizozemskem, Dánskem a Švédskem.

Život

Rodinný původ Jeho otec, Johann Philip Dippel (1636–1704), byl učitel a pastor v Nieder-Ramstadtu a byl čtvrtou generací luteránských duchovních v rodině Dippelů. Pravděpodobně náboženské pronásledování přimělo rodinu kolem roku 1670 opustit stávající domov a jejich útočištěm se stal hrad Frankenstein, kde se Johann Konrad narodil. Ačkoli měl staršího bratra Johanna Alberta (* 1670), otec plánoval, že pátým kazatelem v rodině by se měl stát mladší syn a za tím účelem se sám ujal chlapcova raného vzdělávání. náhled|Hrad Frankenstein, místo narození

Biografie V letech 1678–86 navštěvoval Johann Konrad Dippel školu v Nieder-Ramstadtu a už jako devítiletý chlapec začal vyjadřovat své pochybnosti o katechismu. V letech 1686–91 studoval na Pädagogiu v Darmstadtu, dne 9. května 1691 byl imatrikulován na univerzitě v Giessenu. Dne 22. července 1693 obdržel magisterský titul (pojednání De nihilo). Na podzim 1694 pracoval jako domácí učitel, v letech 1695–1696 studoval teologii ve Štrasburku, kde se po čtení Spenera odklonil od luteránství a stává pietistou. V srpnu 1696 Dippel prchá ze Štrasburku, poté co zabil soupeře v souboji, a do jara 1697 žije u svých rodičů v Nieder-Ramstadtu. Poté se vrací do Giessenu a stává se domácím učitelem syna hraběte Ernsta z Hesse. Dne 8. července 1697 Dippel obhajuje svou lékařskou disertační práci Circa facultates mentis humanae. V červenci a srpnu 1697 Dippel píše Orcodoxia Orthodoxorum, další jeho spis vyjde o rok později. V roce 1698 se začíná zajímat o alchymii a hermetismus; na podzim 1698 publikuje Wein und Oel in die Wunden des gestaupten Papstthums der Protestierenden. V roce 1699 byl vyslýchán duchovním soudem v Darmstadtu a odsouzen k domácímu vězení. Na podzim 1699 píše Christenstatt auff Erden. Kolem roku 1701 Dippel věří, že se mu podařilo vyrobit kámen mudrců. V roce 1701 si Dippel koupil laboratoř a věnuje se alchymii. V listopadu 1704 je povolán ministrem krále Fridricha do Berlína jako alchymista. V letech 1704–05 Dippel publikuje svou velkou filozofii přírody Weg-Weiser Zum verlohrnen Licht und Recht a v roce 1706 vychází spis Ein Hirt und eine Heerde. V tomto roce (1706) v berlínské královské laboratoři vyvinou Johann Jacob Diesbach a Dippel souhrou náhod berlínskou modř a zároveň Dippel publikuje knihu, jež útočí na antipietistický pamflet biskupa Mayera ze švédského Pomořanska. Dne 8. února 1707 byl Dippel za svůj útok uvězněn v Berlíně; útočná kniha byla spálena na hranici a knihtiskař pokutován. Ve vězení píše spis Berlinische Arrest-Gedanken a dne 14. února 1707 je z vězení propuštěn na přímluvu hrabat Wittgensteina a Reventlowa. V únoru 1707 byl nalezen Dippelův neodeslaný dopis Karlu XII. z roku 1705, ve kterém Dippel pomlouval pruský soud… Byl vydán nový příkaz k jeho zatčení a Dippel z Berlína prchá. Dne 1. března 1707 je Dippel jmenován do funkce radního dánského kancléřství, ale stále čelí pronásledování. Na jaře roku 1707 uniká přes Sasko, Köstritz a Jenu do Frankfurtu a Darmstadtu. V témže roce byla za jeho nepřítomnosti zahájena výroba berlínské modři. Dne 15. října 1707 Frederik IV. poskytuje Dippelovi ochranu a svobodu provádět alchymistický výzkum včetně práva opustit Altonu. Poté Dippel odešel z Altony do Amsterdamu, kde pobýval až do roku 1710. V roce 1708 vydává spis Fatuum a v r. 1709 své sebrané spisy v 1200stránkovém svazku Eröffnete Wege. Dne 23. srpna 1709 nechal pruský král pověsit alchymistu Caetana na pozlacené šibenici v Küstrinu a v tomto roce se alchymista Dippel zapsal ke studiu na lékařské fakultě univerzity v Leidenu. Tam, dne 17. dubna 1711, obhájil svou disertační práci Vitae animalis morbus et medicina a stal se doktorem medicíny. V témže roce (1711) Dippel vydal brožuru proti Kalvinovi a spis Alea belli musulmanici. V roce 1712 si Dippel koupil sídlo Vredenhoef nedaleko Utrechtu, ale v roce 1714 Nizozemsko náhle opustil, pravděpodobně kvůli dluhům. Cestoval lodí z Amsterodamu do Hamburku a vrátil se do tehdy dánské Altony (svatyně pietistů). V Altoně byl v roce 1717 odsouzen na doživotí za výroky proti vlivnému dánskému guvernérovi; byl zbaven všech titulů, ztratil titul radního, jeho spisy byly spáleny na radničním náměstí a v řetězech byl odvezen z Altony na ostrov Bornholm. Zde se v březnu 1725 setkává uvězněný alchymista s duchem cara Petra Velikého († 1725) a píše články o svých ostrovních nálezech zlatých figurek a zlatém rohu. Dippelovy archeologické články byly publikovány v Hamburku. Na jaře v roce 1726 byl z vězení propuštěn na přímluvu či příkaz dánské královny. Po propuštění odešel do Skåne, pak přijal pozvání bohatého obchodníka Johana Hoffmeistera (1699–1744) a od září 1726 pobýval u něj, v Christianfeldu. Na konci ledna 1727 přijel do Stockholmu, kde začal působit jako lékař u královského dvora.

Ve Stockholmu se nechal vtáhnout do domácí politiky a posloužil šlechtě, která proti duchovenstvu usilovala o ovládnutí země. Byla rozpoutána divoká polemika proti (pravoslavnému) duchovenstvu. Rozčarován politickým vykořisťováním a zklamaný zákazem pietistických konventiklů opustil Dippel dne 5. prosince 1727 Stockholm i Švédsko poté, co z něj byl vyhoštěn jako heretik.

Odjel za přáteli do Skåne, kde zůstal do března 1728. Následné roky se pohybuje v Kodani (1728), v roce 1729 se toulá po severním Německu, putuje z Hamburku, Lauenburgu, Lüneburgu, Celle a Braunschweigu do Liebenburgu, odkud byl vyhoštěn. náhled|Zámek (původně hrad) Wittgenstein, místo úmrtí Počátkem roku 1730 Dippel pobývá u hraběte Augusta von Wittgenstein v Berleburgu. Nastěhoval se k Johannu Samuelovi Carlovi a jeho rodině. V roce 1730 Johann Samuel Carl a Dippel zakládají periodikum Geistliche Famain Berleburg. Dippel se rovněž (v roce 1730) setkal s Mikulášem Ludvíkem Zinzendorfem. Umírněný pietista Adam Struensee přijíždí do Berleburgu sloužit jako dvorní kazatel a dne 30. září 1730 se snaží přesvědčit tamní sbor, aby se připojil k formující se moravské církvi v Herrnhutu. V roce 1732 se Carl se svou dcerou a zetěm Adamem Struensee stěhují do Halle (a později oba na Dippela zaútočí). V roce 1733 je Dippel hrabětem Ernstem z Hesenska-Darmstadtu jmenován dvorním radou a vyjednává s ním o převzetí Frankensteinu jako léna proti receptu na elixír. Není jasné, o jaký elixír šlo (např. Elixir vitae byl název Dippelova oleje). V dubnu 1734 Dippel navštívil zámek Wittgenstein a čekal zde na návrat svého starého přítele hraběte Augusta von Wittgenstein. Na zámku dne 25. dubna 1734 zemřel.

Spisy Na počátku 18. století byl jedním z nejčtenějších evropských autorů, který psal pod pseudonymy Christianus Democritus, Ernst Christian Kleinmann a Ernst Christoph Kleinmann a napsal více než 70 knih. V 1. polovině 21. století byly publikovány tyto jeho spisy:

Antwort Auf Die Gegenfragen Womit Ein Freund Aus Stockholm Die Von Christiano Democrito Aufgeworffene Fragen Zu Entkrafften Versuchet (2011, anglicky). Freye Und Freywillige Replic Auf Die Sotitulirte Abgenothigte Antwort Eines Zeitl. Ministerii in Der Ev.-Ref. Gemeine Zu Wesel Auf Die Von Ernst ... Kleinmann... (2011, anglicky a německy), ‎ Sämmtliche Schriften, Volume 3… (2012, německy), Microcosmische Vorspiele Des Neuen Himmels Und Der Neuen Erde (2015, německy), Die Krankheit Und Arzney Des Thierischen Sinnlich ... Lebens (2015), Etwas Neues, oder Retirade der Lutherischen Orthodoxie in eine neue von etlichen Leibnitzianischen Ingenieurs aufgeworffene Schantze, in welcher Peter Hansen und Friederich Wagner ... den Democritum (2019, německy) Christiani Democriti ... Auffrichtiges GlaubensBekäntnüss und kurtze Nachricht was mit einem schwedischen Studioso in den WaysenHause zu Halle wegen einiger teologischen... (2019, německy) Vera Demonstratio Evangelica, D. I.: Beweiss Der Lehre U. Des Mittler-ampts Jesu-christi Durch Christianum Democritum, (2023, německy), Weg-weiser Zum Verlohrnen Licht Und Recht: Oder Entdecktes Geheimnüß Beydes Der Gottseligkeit Und Der Boßheit (2023, anglicky), Vitae Animalis Morbus Et Medicina (2023, anglicky),

Dochované staré tisky jsou postupně digitalizovány. Fyzicky se jeho díla nacházejí: Geissen – 2 kusy, Štrasburk – 25 kusů, Leiden – pouze M. D. práce, Amsterodam – 6 prací, další chemické a lékařské práce se nacházejí ve Velké Británii…

Dippelův olej V listopadu 1704 byl Dippel-alchymista povolán ministrem krále Fridricha do Berlína. Tam sice s (králem plánovanou) výrobou zlata neuspěl, zato měl více štěstí s léčebnými prostředky a vyvinul zde z kostí, kůže, kopyt, potaše a různých přísad Dippelův olej, který nazval Elixir vitae. Olej byl zařazen do lékopisu a k dostání byl v lékárnách ještě v 19. století pod názvem Oleum animale Dippeli. Zde stojí zmínku fakt, že v roce 1704 Dippelovi zemřel otec.

Pruská modř Spolu s barvířem Johannem Jacobem Diesbachem se podílel na vzniku berlínské modři. Stalo se tak v roce 1706 v Berlíně a jednalo se náhodný objev. Výroba barvy „ve velkém“ byla zahájena v roce 1707. Objevitelé pojmenovali barvu „berlínská modř“, ale později byla přejmenována širokou veřejností na „pruskou modř“, protože se jí barvily uniformy pruské armády.

Legenda o Frankensteinovi Legendy praví, že Dippel-alchymista posloužil jako inspirace pro vytvoření hlavní postavy Frankensteina v románu Mary Shelleyové. Tato tvrzení ale vědci považují za málo pravděpodobné.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Časová osa Dippelova života (anglicky)

Kategorie:Němečtí alchymisté Kategorie:Němečtí lékaři Kategorie:Lékaři 18. století Kategorie:Spisovatelé 17. století Kategorie:Spisovatelé 18. století Kategorie:Němečtí náboženští spisovatelé Kategorie:Protestantští teologové Kategorie:Pietisté Kategorie:Narození 10. srpna Kategorie:Narození v roce 1673 Kategorie:Úmrtí 25. dubna Kategorie:Úmrtí v roce 1734 Kategorie:Muži