Anton svobodný pán von Petz ( Anton Joseph Emmerich Maria Freiherr von Petz) (24. ledna 1819 Veneția de Sus, dnes Rumunsko – 7. května 1885 Terst) byl rakousko-uherský admirál. U c. k. námořnictva sloužil od roku 1837 a zúčastnil se několika válek. Vyznamenal se ve válce s Itálií a za aktivitu v bitvě u Visu získal prestižní Vojenský řád Marie Terezie (1866) a šlechtický titul barona (1867). V letech 1868–1871 vedl důležitou expedici na Dálný východ a do Ameriky. V závěru kariéry byl velitelem námořní základny v Terstu a v roce 1878 odešel do výslužby v hodnosti viceadmirála.
Biografie náhled|vlevo|SMS Kaiser, vlajková loď Antona Petze při útoku na italské loďstvo v bitvě u Visu 1866 Narodil se v Sedmihradsku jako syn c. k. majora Josefa von Petze (1773–1833). Studoval na Skotském gymnáziu ve Vídni a v letech 1833–1837 na námořní akademii v Benátkách. V roce 1837 vstoupil jako kadet k rakouskému námořnictvu a sloužil v obchodní i civilní dopravě. V roce 1840 se na fregatě SMS Guerriera zúčastnil mezinárodní operace v Sýrii proti egyptskému místokráli Muhammadovi Alímu. V letech 1842–1843 absolvoval cestu do Anglie a na fregatě SMS Bellona byl pobočníkem vrchního velitele námořnictva arcivévody Fridricha Ferdinanda. Mezitím v roce 1842 získal hodnost praporčíka a v letech 1845–1848 vyučoval matematiku na námořní škole v Benátkách. V roce 1848 byl povýšen na poručíka II. třídy a v revolučním roce 1849 se zúčastnil blokády Benátek. V letech 1852–1853 cestoval po Středomoří na korvetě SMS Titania s kadety námořní akademie. Podobné plavby absolvoval i v dalších letech na korvetě SMS Minerva a v roce 1853 získal hodnost korvetního kapitána. Poté byl velitelem dalších lodí, v roce 1856 byl povýšen na fregatního kapitánaMilitär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1858; Vídeň, 1858; s. 858, 862 dostupné online a v letech 1858–1859 byl ředitelem námořní školy v Terstu.
náhled|vlevo|Hrobka admirála Antona von Petz v Terstu Během války se Sardinií v roce 1859 byl přidělen k areználu v Benátkách a zároveň byl pobočníkem vrchního velitele námořnictva arcivévody Maxmiliána. V roce 1861 byl povýšen na kapitána řadové lodiMilitär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1863; Vídeň, 1863; s. 720 dostupné online a následně působil u oblastního námořního velitelství v Terstu, kde byl v letech 1865–1866 ředitelem Hydrografického úřadu.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1866; Vídeň, 1866; s. 721 dostupné online Vynikl především ve válce s Itálií v roce 1866, která probíhala souběžně s prusko-rakouskou válkou v Čechách. Na vlajkové lodi SMS Kaiser byl komodorem, respektive velitelem divize. V bitvě u Visu v červenci 1866 se na své lodi ocitl v obklíčení italského loďstva, přesto zavelel k odvážnému a úspěšnému útoku proti mnohem větší italské bitevní lodi Re di Portogallo.RYNIEWICZ, Zygmunt: Lexikón námorných bitiek; Bratislava, 2020 (překlad Jaroslav Coplák); s. 451–452 (kapitola Bitka pri ostrove Lissa) ISBN 978-80-8046-979-5 Za zásluhy získal prestižní Vojenský řád Marie Terezie (1866) a o rok později šlechtický titul barona.
Dva dny po bitvě u Visu byl k datu 22. července 1866 povýšen do hodnosti kontradmirála.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1867; Vídeń, 1867; s. 737, 882 dostupné online V letech 1866–1867 byl velitelem C. k. námořní akademie v RijecePřehled velitelů C. k. námořní akademie v Rijece na webu mojarijeka.eu dostupné online a následně přidělen jako zástupce velitele sborového námořního velitelství v Pule (1867–1868). Na fregatě SMS Donau absolvoval v letech 1868–1871 tříletou cestu na Dálný východ a do Ameriky. Cesta sledovala především obchodní zájmy v Siamu, Číně a Japonsku a Petz byl proto dočasně vybaven diplomatickou funkcí mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra. Expedice začala 16. října 1868 v Terstu, přes Gibraltar, Tenerife a Kapské Město pokračovala do Singapuru a Bangkoku, kde se v květnu 1869 podařilo uzavřít obchodní smlouvu. Dále pokračovala do Šanghaje, Pekingu a Jokohamy, kde se expedice musela zdržet kvůli tajfunu. Z Japonska cesta rakouské mise vedla přes Honolulu do San Francisca a poté podél břehů jižní Ameriky. V květnu a červnu 1870 se Petz zasloužil o zřízení konzulárního zastoupení v Peru a Chile. Přes Atlantský oceán zakončila výprava cestu s cílem v Pule 1. března 1871.
Po návratu z cesty kolem světa zastával v letech 1871–1878 funkci velitele námořní základny v Terstu.Kais. Königl. Militär Schematismus 1873; Vídeň, 1873; s. 658 dostupné onlineHof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1874; Vídeň, 1874; s. 229 dostupné onlineRangs- und Eintheilungs-Liste S. M. Kriegs-Marine 1876; Vídeň, 1876; s. 3, 61 dostupné online K datu 9. května 1878 byl penzionován v hodnosti viceadmirálaSlužební postup Antona Petze in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 137 dostupné online a dožil v soukromí v Terstu.Kais. Königl. Militär Schematismus 1879; Vídeň, 1878; s. 777 dostupné online Tam také zemřel 7. května 1885 ve věku 66 let a byl pohřben na vojenském hřbitově Sant'Anna.
Tituly a ocenění náhled|vpravo|Erb admirála Antona von Petz při povýšení do stavu svobodných pánů (1867) Za zásluhy svého otce byl v roce 1841 povýšen do šlechtického stavu platného v Uhrách. Za účast v bitvě u Visu byl v roce 1866 vyznamenán rytířským křížem Vojenského řádu Marie TereziePřehled nositelů Vojenského řádu Marie Terezie na webu austro-hungarian-army.com dostupné onlinePřehled nositelů Vojenského řádu Marie Terezie in: Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer und für die K.u.K. Kriegsmarine 1914; Vídeň, 1914; s. 46 dostupné online a na základě řádových stanov získal o rok později titul svobodného pána (1867).Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1875; Gotha, 1875; s. 546–547 dostupné online Byl také nositelem několika dalších vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1878; Vídeň, 1878; s. 253 dostupné online Jako velitel v Terstu obdržel v roce 1872 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1874; Vídeň, 1874; s. 168 dostupné online
Rakousko-Uhersko 60x60pixelů Služební odznak pro důstojníky III. třídy (1862) 60x60pixelů rytíř Vojenského řádu Marie Terezie (1866) 60x60pixelů Řád železné koruny I. třídy (1871) 60x60pixelů Válečná medaile (1873)
Zahraničí 60x60pixelů Řád svaté Anny III. třídy (1846, Rusko) 60x60pixelů komandér Řádu Spasitele (1851, Řecko) 60x60pixelů komandér Řádu svatého Řehoře Velikého (1855, Papežský stát) 60x60pixelů velkodůstojník Řádu Guadalupe (1868, Mexiko) 60x60pixelů Řád bílého slona I. třídy (1869 Siam) 60x60pixelů komandér Řádu Kamehamehy I. (1871, Havajské království)
Odkazy
Reference
Literatura SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die Österreichischen Admirale, díl I. 1808–1895; Biblio Verlag Osnabrück, 1997; s. 216–222 (heslo Anton Freiherr von Petz) ISBN 3-7648-2511-1
Externí odkazy
Anton von Petz in: Österreichisches Biographisches Lexikon
Kategorie:Rakousko-uherští admirálové Kategorie:Rakouští cestovatelé Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Tajní radové Kategorie:Nositelé Vojenského řádu Marie Terezie Kategorie:Nositelé Řádu železné koruny Kategorie:Nositelé Řádu svaté Anny Kategorie:Nositelé Řádu Spasitele Kategorie:Nositelé Řádu svatého Řehoře Velikého Kategorie:Nositelé Císařského řádu Guadalupe Kategorie:Nositelé Řádu bílého slona Kategorie:Nositelé Řádu Kamehamehy I. Kategorie:Narození 24. ledna Kategorie:Narození v roce 1819 Kategorie:Úmrtí 7. května Kategorie:Úmrtí v roce 1885 Kategorie:Úmrtí v Terstu Kategorie:Pohřbení v Terstu Kategorie:Muži