Československé stavební závody byl megalomanský projekt komunistů realizovaný roku 1948 v Československu. Nezvládnutelná velikost podniku byla po několika měsících konstatována i v komunistickém tisku. Důvodem vzniku Československých stavebních závodů (ČSSZ) byla koncentrace výrobních sil, která by umožnila přechod od řemeslných forem práce k hromadné, mechanizované průmyslové výrobě.
V důsledku zaniklo 8 470 drobných podniků, které fungovaly v roce 1947. Ještě v roce 1949 ČSSZ uzavřely smlouvy se soukromými řemeslníky v hodnotě 2 mld. Kčs. V roce 1950 se zakázaly dodávky stavebních hmot a materiálů soukromým řemeslníkům a tím se podařilo „stlačit soukromé podnikání" na 0,55 % výroby. V témže roce se konstatovalo, že ČSSZ začíná budovat tzv. přidruženou stavební výrobu od začátku, vinou znárodněných stavebních podnikatelství, která neměla pokrývače, stavební klempíře a truhláře, obkladače a parketáře. Stavby neměl kdo dokončovat a vznikl problém, který se táhl po desetiletí: rozestavěnost.
Znárodnění průmyslu Dne 27. října 1945 vydal prezident Edvard Beneš Dekret č. 100/1945 Sb. o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků. Komunisté chtěli po vzoru Sovětského svazu znárodnit celé národní hospodářství, tedy i stavebnictví. V třetí republice ještě mohly zaznít nesouhlasné názory a národní socialisté se pokusili zabránit alespoň znárodnění německých konfiskátů. Poukazovali na jediný stavební národní podnik, Konstruktivu, který nebyl konkurenceschopný, když nezískával žádné zakázky v otevřených soutěžích.
Znárodnění stavebnictví Znárodnění stavebnictví připravovali komunisti na jaře 1948 na ministerstvu techniky. Na ministerstvu techniky byla několikastupňová pyramidová hierarchie: ministr→odbory→skupiny→oddělení. Gigantickou agendu znárodnění připravovalo oddělení „S", které bylo jedním ze 60 oddělení. Vedoucí tohoto oddělení dr. ing. K. Janů se stal Ústředním ředitelem ČSSZ.
Zákon o znárodnění ve stavebnictví (Zákon č. 121/1948 Sb.) měl svá specifika. Nebyly znárodněny jen podniky s počtem 50 pracovníků, ale i všechny podniky, které se podílely na stavbě s více než 50 pracovníky. Zákon spustil druhou vlnu znárodňování, která se týkala 1 175 stavebních podnikatelství. Jenom ve Slezsku se jednalo o 130 soukromých podniků, které představovaly 90 % výrobních kapacit Slezska. Komunisti považovali znárodnění stavebnictví za složitější než znárodnění velkých podniků v roce 1945. Znárodnění mělo ukončit sabotáže, záškodnictví a nezodpovědnost ve stavební výrobě. Vlastníci znárodněných podnikatelství byli povinni podat do 14 dnů předepsané hlášení a byli povinni spolupůsobit při sestavování účetních závěrek za dobu do znárodnění.
Očekávaly se problémy s nedostatkem techniků. Majitelé podniků, inženýři a stavitelé byli vyzváni, aby se hlásili u Ústředního akčního výboru Národní fronty pro stavebnictví. Zde mohli být zařazeni do seznamu uchazečů o národní správu národních podniků. Do funkce národního správce mohl být uveden jen uchazeč s kladným vyjádření závodní rady o spolehlivosti a oddanosti Národní frontě. Komunisti počítali i s pasívní resistencí bývalých majitelů.
Zastřešující podnik Ministr techniky Emanuel Šlechta vydal dne 15. června 1948 Rozhodnutí č.j. 802/1-VI/1-1948 o zřízení národního podniku Československé stavební závody (ČSSZ). Vyhláška č. 1166/48 (částka 113) o zřízení ČSSZ byla publikována v Úředním listě I ze dne 18. června 1948. Dne 19. srpna 1948 Krajský soud obchodní v Praze schválil zápis v obchodním rejstříku, kterým vznikl odštěpný závod Československé stavební závody, národní podnik, filiálka v Bratislavě. Včlenění bývalých soukromých firem do ČSSZ bylo provedeno bez dlouhého otálení a většinou ještě před příslušným právnickým aktem.
Organizace Československé stavební závody měly právní formu národního podniku. Žádná ze znárodněných firem neměla statut podniku, ale byly to pouze závody spadající pod ČSSZ. Některé závody vznikly slučováním menších stavebních podnikatelství. V Československu vzniklo 98 (100 závodů), ve Slezsku počítal plán se vznikem 25 závodů ze 130 soukromých firem. Závody sídlily na původní adrese jedné z firem a převzaly i jejich zaměstnance. Některé drobné firmy jsou uvedeny ve Vyhlášce ministerstva techniky (bez čísla) ze dne 20. srpna 1948, která zřizovala „zatímní" správu. Firmy jsou uvedeny i ve vyhlášce Ministra techniky č. 2236/1948 Ú. l. I (Vyhláška ministra techniky o začlenění znárodněných stavebních podniku do Československých stavebních závodů, národního podniku v Praze).
ČSSZ jako zatímní správce vykonával správu pomocí krajských a podnikových zmocněnců. Později probíhala komunikace s Ústředním ředitelstvím ČSSZ prostřednictvím krajských správ (inspektorátů). Na inspektorátech pracovali také instruktoři, kteří šířili nové metody: jako Tenzerův rám nebo kolektivní zdění.
Závody ČSSZ n. p. byly dále organizačně členěny na střediska, která měla svého vedoucího, provozního plánovače, provozní účetní/účetního, mzdovou účetní/účetního, skladníky a dopravu. Závod OS 878 Ostrava se dělil na středisko Opava, Ostrava, Nový Jičín, Český Těšín.
Jeden zdroj uvádí, že jediný stavební podnik ČSSZ n. p. zaměstnával 60 000 osob. Blíže skutečnosti je údaj 120 000 osob, který odpovídá uváděnému počtu znárodněných podnikatelství (1 175) o průměrné velikosti 100 osob, ale objevuje se i údaj 160 000 nebo 165 000 osob.
KSČ rozhoduje o všech Na úrovni ČSSZ bylo zřízeno politické oddělení. Vedl ho Josef Šťastný, vedoucí ústředního politického oddělení (ústřední ředitel). Politická oddělení byla i na úrovni krajských správ (inspektorátů).
Důraz na ideologii KSČ se projevil v organizaci Hospodářsko-politické školy, která měla připravovat dělníky pro vyšší funkce. Později se psalo o Ústřední dělnické škole, z které vyšlo v roce 1950 přes 40 dělnických ředitelů nebo inspektorů. Jedním z prvních dělnických ředitelů se stal Štěpán Mužík, ředitel závodu Moravomost. Zedník Pavel Styk se stal náměstkem ředitele ČSSZ na Slovensku.
Od člena KSČ se očekávalo, že oznámí živnostníka, který sabotoval společnou práci.
Pojmenování závodů Název závodů nesměl připomínat jména zakladatelů. Závody byly obdařeny jmény jako Armabeton, Besta, Betona, Bituma, Bituna, Doprastav (Považská Bystrica), Hydrostav (Bratislava), Chemostav, Ingstav, Isoxyl, KIS, Moravomost, Pozemstav, Pragostav, Prefa, Priemstav (Zvolen), Průmstav, SOP, Stavena, Stavobet, Stavomonta, Stavotechna, SVIS, Teplotechna, Termostav (Slovensko), Vodostav, Vodostavba nebo Vodotechna. Některé závody byly pojmenovány po městě, v kterém sídlily (Teplice, Hradec Králové, Čáslav).
Zůstala jen jména, která byla neutrální jako Konstruktiva, Tesko, Posista. nebo Baraba. Závod Baraba byl uváděn i jako Baraba, závod pro stavby tunelové a železniční. Konstruktiva, která vykonávala národní správu nad mnohými stavebními podnikatelstvími byla rozdělena do nových závodů.
Názvy jako Závod pro dopravné stavby, Závod pro průmyslové stavby, Priemyselné stavby, Závod pro pozemní stavby, Závod pro inženýrské stavby, Závod pro výstavbu VŽKG (závod 800), Závod pro přidruženou výrobu nebo závod Lomy vznikly popisem jejich činnosti.
Názvy závodů se často měnily. Ze stavebního podnikatelství Brausewetter a spol. v národní správě se stal národní podnik 244 – Hradec Králové, později národní podnik 422 – Pardubice, dále ČSSZ – závod Pardubice. Po rozpadu ČSSZ vznikl n. p. Průmstav Pardubice.
Strojní závod Československé stavební závody získaly stroje z několika zdrojů:
Fond národní obnovy, při kterém byla zřízena Úřadovna pro správu stavebního inventáře a materiálu, která spravovala konfiskovaný majetek: organisací Todt, Speer německých vojenských útvarů a organisací říšských stavebních firem německých stavebních firem na území země České a Moravskoslezské
Znárodněné firmy (některé stroje získané od znárodněných firem nebyly vlastnictvím firem, ale byly jen zapůjčeny z Fondu národní obnovy Akce UNRRA.
Nově vzniklý Strojní závod v Praze V., Maislova 15 převzal evidenci Úřadovny pro správu stavebního inventáře a materiálu. Od roku 1949 převedly závody pod ČSSZ všechny velké stroje. Od 3. února 1949 přešly do evidence ČSSZ i stroje od ministerstev pošt, techniky, dopravy a národní obrany. Posledním krokem bylo zařazení strojů od podniků, které vyráběly stavební hmoty: lomy, pískovny, cementárny a cihelny. Strojní závod budoval Ústřední díly v Novém Meste nad Váhom a Strojní stanice například v Čáslavi, Chebu (č. IV) a v Ostravě. Strojní stanice v Nymburce a v Ostravě se zabývaly opravami parních lokomotiv, protože ČSSZ jich měla v evidenci několik stovek.
Nevýrobní závody Megalomanský projekt ČSSZ zahrnoval nejen podniky, které se zabývaly stavební výrobou. Dne 2. září 1948 byl založen projektový závod PA-100. Otakar Nový vymyslel název Stavoprojekt. Už v lednu 1949 měl 900 (1233) zaměstnanců, jen v Brněnském kraji 276 zaměstnanců. V polovině roku 1949 už měl Stavoprojekt více než 4500 zaměstnanců a o čtyři roky později přesahoval počet zaměstnanců číslo 11 000. Mělo jít o největší projekční stavební závod světa.
První reorganizace Časté reorganizace byly typickým znakem socialistické ekonomiky. Doprovázela je nejasnost v pojmenování organizačních jednotek. Mimo krajských správ, které byly nadřízeny krajským závodům, existovaly i stavební správy jako části jednotlivých závodů. V rámci jednotlivých závodů se také zmiňují střediska a pobočky. Území Československa bylo rozděleno na 17 tzv. stavebních krajů (oblastí). Závody v jednotlivých „stavebních" krajích vedla krajská správa. Nově vytvořené závody dostaly kódové označení:
olomoucká oblast: PV – 256 Přerov PV – 356 Olomouc PV – 357 Šumperk PV – 456 Prostějov PV – 556 Prostějov PV – 876 Prostějov
Východní Čechy (oblast 06): HK 244 Pardubice (pozemní stavby) HK 245 Ústí nad Orlicí (pozemní stavby) HK 541 Pardubice (vodní a silniční stavby) Trutnov Náchod Hradec Králové Havlíčkův Brod
brněnská oblast: 5 stavebních závodů (BN 251, BN 252, BN 351, BN 451,BN 551) 2 závody pomocné (BH 873, Krajská remontní stanice a inventárna).
plzeňská oblast: 3 závody v Plzni 1 v Karlových Varech 1 v Chebu. závod PL 228 u Jáchymovských dolů transformován na podnik Budování jáchymovských dolů
ostravská oblast: OS 888 (Český Těšín) se stavebními správami 400 a 450 v Třinci a 900 v Českém Těšíně OS 878 (přidružená výroba v Ostravě).
Dalšími dohledatelnými názvy jsou: PL 526 (Plzeň) PA 202 (Kolín), PA 301 (Pardubice), PA 401 (Konstruktiva), PA 402 (Praha), PA 501 (Česká Třebová), PA 901 (Olomouc),GO 561 (Uherské Hradiště), OS 440 (Ostrava), 4110, 400, 450, 500 (Ostrava), 600 (Nový Jičín), 650 (Karviná), OS 666 (Ostrava), OS 700 (Ostrava), OS 750 (Orlová).
Nezdařený rozjezd Úkoly dvouletého hospodářského plánu (1947 – 1948) nebyly splněny. Československé stavební závody vznikly až v roce 1948 a dle komunistů tedy za nesplnění plánu mohli soukromí podnikatelé a kapitalistické živly, které sabotovaly a znemožňovaly plánování. Později měla „neblahé dědictví" soukromého sektoru odstranit vyhláška ministerstva vnitra č. 2385 ze dne 4. října 1948, která stanovila nové orgány: „Oblastní poradní sbory pro stavebnictví". Tyto sbory měl vést příslušný národní výbor za účasti ROH, úřadů ochrany práce, ČSSZ, stavebníka a oblastních pozorovatelů. Už 6. října 1948 zasedl na své první schůzi Oblastní poradní sbor v Praze. Konstatoval, že nejslabším místem ve stavebnictví je nedostatek pracovníků a materiálu.
O vážnosti situace svědčí projednávání problémů Ústředním výborem KSČ v listopadu 1948. V březnu 1949 vydalo předsednictvo ÚV KSČ dokument, jehož název nevybočoval z běžných propagandistických hesel: „Usnesení předsednictva Ústředního výboru o nových úkolech ve stavebnictví." V této tzv. stavební rezoluci se psalo i toto:
řemeslné práce dosahují na některých stavbách (např. bytová výstavba) až 60 % objemu prací dosavadní organizační forma ČSSZ je nevyhovující ČSSZ zaměstnávají 80 % pracovníků ve stavebnictví