Julius von Wissiak (3. července 1818 Benátky – 27. května 1890 Arco) byl rakousko-uherský admirál slovinského původu.Rakousko-uherští generálové a admirálové slovinského původu na webu vojastvo-military.si dostupné online Jako absolvent námořní akademie sloužil u námořnictva od roku 1837, kromě služby na různých lodích se uplatnil také jako pedagog. V roce 1863 byl povýšen do šlechtického stavu a jako kontradmirál byl nakonec zástupcem vrchního velitele rakousko-uherského námořnictva (1868–1870).
Biografie
Pocházel ze slovinské rodiny (původní příjmení Bizjak), byl mladším synem c. k. majora Aloise Wissiaka (1782–1854), dlouholetého posádkového velitele v Terstu. Studoval na námořní akademii Benátkách a v roce 1837 vstoupil jako kadet k rakouskému námořnictvu. Kromě služby u válečného námořnictva se plavil po Středomoří také na obchodních a dopravních lodích. V roce 1843 získal hodnost praporčíkaMilitär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1845; Vídeň, 1845; s. 410 dostupné online a v revolučních bojích v letech 1848–1849 se zúčastnil blokády Benátek. Mezitím byl povýšen na poručíka II. třídy (1848) a poručíka I. třídy (1849). Jako velitel výcvikové lodi SMS Venus absolvoval v letech 1849–1850 cestu na Madeiru a do Neapole. V roce 1850 na lodi SMS Vulcan doprovázel arcivévody Maxmiliána a Karla Ludvíka při plavbě na Blízký východ.
V roce 1852 byl povýšen na korvetního kapitána a sloužil u námořních základen v Terstu a Benátkách, mimo jiné vykonal několik cest do Londýna a Istanbulu. V letech 1855–1857 jako velitel výcvikových lodí SMS Venus a SMS Radetzky absolvoval několik cest po Středomoří s kadety námořní akademie. Mezitím byl v roce 1856 povýšen na fregatního kapitána a pověřen vedením námořní akademie v Terstu a část roku 1858 strávil na léčení v Karlových Varech. V roce 1858 obdržel hodnost kapitána řadové lodi a jako velitel fregaty SMS Bellona kotvil v Boce Kotorské. Během války se Sardinií byl velitelem fregaty SMS Adria (1859). V letech 1859–1860 byl velitelem námořní základny a pevnosti v Pule,Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1859; Vídeň, 1859; s. 414, 525 dostupné online ve stejné funkci pak v letech 1861–1862 sloužil v Benátkách. Mezitím byl od podzimu 1860 do léta 1861 velitelem fregaty SMS Schwarzenberg.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1860–1861; Vídeň, 1861; s. 713 dostupné online
V letech 1862–1863 byl přednostou císařské námořní kancelářeMilitär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1863; Vídeň, 1863; s. 720 >dostupné online a od července 1863 byl dočasně mimo aktivní službu. V roce 1864 byl dočasně velitelem námořní základny v Benátkách a v letech 1864–1865 vykonával funkci prezidenta celního soudu v Hamburku v rámci justiční správy Německého spolku. Ve funkci velitele námořní základny se v roce 1865 vrátil znovu do Benátek a v letech 1866–1867 byl velitelem oblastního námořního velitelství v Terstu.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1867; Vídeň, 1867; s. 736–737 dostupné online Mezitím byl k datu 4. května 1866 povýšen do hodnosti kontradmirála a v letech 1867–1868 byl velitelem C. k. námořní akademie v Rijece.Přehled velitelů C. k. námořní akademie dostupné onlineMilitär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1868; Vídeň, 1868; s. 765 dostupné online Nakonec byl zástupcem šéfa námořní sekce na ministerstvu války a zároveň zástupcem vrchního velitele námořnictva (1868–1870).WAGNER, Walter: Die obersten Behörden der k.u.k. Kriegsmarine 1856-1918; Vídeň, 1961; s. 149 dostupné online V únoru 1870 ze zdravotních důvodů požádal o dovolenou a nakonec k datu 15. října 1870 penzionován.Služební postup Julia Wissiaka in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 204 dostupné online
Tituly a ocenění V roce 1863 byl povýšen do šlechtického stavu s titulem rytíř.Nobilitační diplom Julia Wissiaka na webu Rakouského státního archivu dostupné online Během služby u námořnictva získal několik vyznamenání v Rakousku i v zahraničí.
Rakousko-Uhersko 60x60pixelů Služební odznak pro důstojníky III. třídy (1863) 60x60pixelů rytířský kříž Leopoldova řádu (1870) 60x60pixelů Válečná medaile (1873)
Zahraničí 60x60pixelů komandérský kříž Řádu Guadalupe (1866, Mexiko) 60x60pixelů komandérský kříž Řádu sv. Mořice a sv. Lazara (1867, Itálie)
Odkazy Reference
Literatura SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die Österreichischen Admirale, díl I. 1808–1895; Biblio Verlag Osnabrück, 1997; s. 211–216 (heslo Julius von Wissiak) ISBN 3-7648-2511-1
Kategorie:Rakousko-uherští admirálové Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Nositelé Řádu Leopoldova Kategorie:Nositelé Císařského řádu Guadalupe Kategorie:Nositelé Řádu sv. Mauricia a sv. Lazara Kategorie:Rakouští admirálové Kategorie:Příslušníci Rakousko-uherského námořnictva Kategorie:Narození 3. července Kategorie:Narození v roce 1818 Kategorie:Narození v Benátkách Kategorie:Úmrtí 27. května Kategorie:Úmrtí v roce 1890 Kategorie:Muži