Jiří Hrzán (30. března 1939 Tábor – 24. září 1980 Praha) byl český divadelní a filmový herec, zpěvák a bavič.
Život
náhled|Jiří Hrzán, polovina 70. let 20. století, fotografie Tomáš Fassati
Mládí a studia Narodil se jako nejmladší ze čtyř dětí známého táborského zahradníka.V některých pramenech se uvádí, že byl zahradníkem prezidenta ČSR dr. Ed. Beneše. Pan Hrzán byl uznávaný odborník, radil při zakládání nových zahrad v Táboře a okolí, mj. také byl někdy na návštěvě v prezidentově zahradě v Sezimově Ústí, ale nikoliv jako jeho osobní zahradník-zaměstnanec. Od mládí byl aktivním příznivcem sportu a kromě atletiky (běhy na středních tratích) hrál hokej, házenou, volejbal a kopanou. Později hrál za fotbalový klub Amfora, tvořený herci, zpěváky a baviči.
Jeho cesta k divadlu začala v Divadle mladých v Táboře (založeno v roce 1954), po maturitě na gymnáziu (1956) nebyl přijat na DAMU, ale jeho talentu si všiml divadelník Emil František Burian a angažoval ho do Divadelního studia v Praze. Na DAMU byl přijat za rok a absolvoval ji v roce 1961.
Talent, píle a vůle jej dovedly na profesionální divadelní dráhu, i když to nebylo snadné – v mládí totiž neuměl dobře vyslovit „ř“ a ještě trpěl mírnou koktavostí.
Divadlo a film Po studiu získal angažmá ve Východočeském divadle v Pardubicích (1961), kde se v roli Villona v Baladě z hadrů prosadil dynamickým herectvím. V letech 1962–1964 byl v pražském Vojenském uměleckém souboru, s nímž cestoval a hrál po dva roky v různých scénkách. V souboru účinkovali také jeho budoucí kolegové v Činoherním klubu, Jiří Kodet, Petr Skoumal a Jiří Zahajský. Po vojně přešel Hrzán na krátký čas do Ostravy (Divadlo Petra Bezruče 1964–1965)Český biografický slovník XX. století I, s. 527. a když se v letech 1964–1965 formovalo složení pražského Činoherního klubu, stal se Jiří Hrzán členem souboru (členy již byli mj. Jan Kačer, Jiří Kodet a Petr Čepek). Jeho první velkou rolí v divadle se stal sluha Syr v inscenaci Mandragory (Niccolò Machiavelli) a zde svým pohybovým mistrovstvím a klaunstvím vytvořil hlavní postavu. Další role např.: Dobčinskij v Revizorovi (Nikolaj Vasiljevič Gogol) a ve hře Pension pro svobodné pány (Seán O'Casey). Pohybové předpoklady a fantazii klauna uplatňoval ve svých dalších zdejších divadelních rolích.
Film Hrát začal v roce 1967, rolí ve filmu Svatba jako řemen, kdy režisér Jiří Krejčík dobře využil naivně dětských rysů jeho tváře a z jeho řečového handicapu udělal přednost. Podobně tak i další režiséři, např. ve filmech Pane, vy jste vdova!, Slaměný klobouk (zde uplatnil i svoji atletickou průpravu), Drahé tety a já (v něm i zpíval) atd.
Kromě rolí komediálních či tragikomických dostal i role vážné, např. ve filmech Nebeští jezdci a Hlídač. Hrál také v televizních seriálech, např. Byl jednou jeden dům nebo Píseň pro Rudolfa III., kde se projevil jako herec muzikálového typu. Také byla oblíbená jeho role ve filmu Homolka a tobolka s hláškou: „To bude horor!“
Ústup a pád Druhá polovina sedmdesátých let přinesla jeho pozvolný ústup. Období normalizace se ho týkalo tím, že byly z repertoáru stahovány některé hry, v nichž také vystupoval. Po incidentu, při němž spadl z římsy hotelu v Ostravě, mu nebyla v roce 1976 prodloužena smlouva v Činoherním klubu a byl bez angažmá. S diváky se pak setkával už jen při televizních nebo zájezdových estrádách jako bavič i zpěvák, ale i zde plně odevzdával, co uměl, a jeho výkony hraničily až s klauniádou. Začal mít také stále více problémů s životosprávou, alkoholem a sebekontrolou. Na samém konci 70. let ztvárnil ještě role ve filmech Blázni, vodníci a podvodníci a Prázdniny pro psa, ale u filmu Buldoci a třešně v polovině natáčení přišel osudný den. Hrzán 22. září 1980 v noci v pražské Ladově ulici číslo 2042/7 spadl z výšky pátého patra, když riskantně šplhal po budově do bytu za přítelkyní. Na následky těžkých zranění zemřel po dvou dnech, 24. září 1980, ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze ve věku 41 let. Je pochován v rodinné hrobce v Táboře.
V rodinných hereckých stopách úspěšně kráčí jeho dcera – herečka Barbora Hrzánová. Mladší dcera Tereza Hrzánová je výtvarnice, s hercem Karlem Dobrým má syna Cyrila, který je též hercem.Díky tátovi a jeho jménu to mám jednodušší, tvrdí herec Cyril Dobrý
Divadelní role Angažmá 12. července 1965 – 31. července 1976 (důvod rozvázání pracovního poměru byl záměrně vykonstruován)
Albert Camus – Spravedliví / Foka, režie: Jan Kačer / 1965 Niccolò Machiavelli – Mandragora / Syr, režie: Jiří Menzel / 1965 Ladislav Smoček – Bludiště / Podivné odpoledne Dr. Zvonka Burkeho / Voják / Bytná, režie: Ladislav Smoček / 1966 F. M. Dostojevskij – Zločin a trest / Poláček, režie: Evald Schorm / 1966 Alena Vostrá – Na koho to slovo padne / Ofsajd, režie: Jan Kačer / 1966 N. V. Gogol – Revizor / Dobčinskij, režie: Jan Kačer / 1967 Harold Pinter – Narozeniny / Stanley Webber, režie: Jaroslav Vostrý / 1967 Edward Bond – Spaseni / Fred, režie: Ladislav Smoček / 1968 Alena Vostrá – Na ostří nože / Pinta, režie: Jaroslav Vostrý / 1969 Voltaire – Candide / Candide, režie: Jaroslav Vostrý / 1971 M. Gorkij – Na dně / Tatar, režie: Jan Kačer / 1971 J. M. R. Lenz – Vychovatel / Fritz, režie: Jaroslav Vostrý / 1972 Carlo Goldoni – Poprask na laguně / Komisař, režie: Ladislav Smoček / 1973 Milan Calábek – Doktor Faust / Kašpar, režie: Milan Calábek / 1974 Jiří Mahen – Chroust Jůzl, režie: Ladislav Smoček / 1974 Seán O'Casey – Pension pro svobodné pány / Halibut, režie: Jiří Krejčík / 1975 Ján Solovič – Stříbrný jaguár / Miki, režie: Vladimír Kavčiak / 1975 Leonid Leonov – Vlk / Mladík, režie: Ladislav Smoček / 1976
Filmografie
Filmy
Televize
Vzpomínky náhled|Socha v Táboře K nedožitým sedmdesátinám Jiřího Hrzána připravilo město Tábor vzpomínkový pořad na svého rodáka; 2. až 5. dubna 2009 bylo uvedeno 6 filmů, v kterých hrál, a v divadle proběhl pořad s herci-vrstevníky (V hlavní roli Jiří Hrzán). Táborské občanské sdružení Hrzán Sobě! uspořádalo dne 30. března 2012 k výročí narození Jiřího Hrzána Benefiční Galavečer – Pocta Jiřímu Hrzánovi, jehož výtěžek měl být použit na realizaci a instalaci bronzové plastiky Jiřího Hrzána v Táboře nad vodní nádrží Jordán. Na zhotovení této plastiky byla vypsána umělecká soutěž, ve které se svým návrhem zvítězily akademické sochařky Lenka a Markéta Melkusovy. Socha herce na opěrné zdi u Gymnázia Pierra de Coubertina byla díky veřejné sbírce a podpoře města zhotovena v roce 2019 k hercovým nedožitým 80. narozeninám a byla slavnostně odhalena dne 22. listopadu.
Odkazy
Poznámky
Reference
Literatura Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. . S. 33, 34, 127, 128, 385, 433, 531. FIKEJZ, Miloš. Český film : herci a herečky. I. díl : A–K. 1. vydání (dotisk). Praha : Libri, 2009. 750 s. . S. 453–455. Jiří Hrzán, táborský rodák… a český herec. Palcát, č. 12 / 25. 3. 2009, s. 5
RYCHETNÍKOVÁ, Hana. Komik se smutnýma očima : [tajemství života a nevyjasněné smrti Jiřího Hrzána]. Praha: Formát, 2004
Vzpomínka (nejen) na Jiřího Hrzána, táborského rodáka. Palcát č. 13 / 2006, s. 7
Externí odkazy
Jiří Hrzán – cyklus České televize Příběhy slavných
Kategorie:Čeští divadelní herci Kategorie:Čeští filmoví herci Kategorie:Čeští televizní herci Kategorie:Herci Činoherního klubu Kategorie:Herci Divadla Petra Bezruče Kategorie:Čeští zpěváci Kategorie:Zpěváci populární hudby Kategorie:Zpěváci zpívající česky Kategorie:Absolventi DAMU Kategorie:Umělci z Tábora Kategorie:Sportovci z Tábora Kategorie:Narození v roce 1939 Kategorie:Narození 30. března Kategorie:Narození v Táboře Kategorie:Úmrtí v roce 1980 Kategorie:Úmrtí 24. září Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Úmrtí po pádu Kategorie:Pohřbení v Táboře Kategorie:Muži