Silvestro hrabě Dandolo ( Silvestro Fabio conte di Dandolo, Silvester Graf von Dandolo, uváděn též jako Sylvester) (29. května 1766 Benátky – 14. listopadu 1847 Benátky) byl italský šlechtic, rakouský generál a admirál. Pocházel ze staré benátské rodiny a k námořnictvu vstoupil v šestnácti letech. Vzhledem k historickým zvratům během napoleonských válek vystřídal službu v několika zemích, i když celý život působil převážně v rodných Benátkách. Nakonec dlouhodobě působil ve správě námořnictva Rakouského císařství, kde byl v letech 1838–1847 zástupcem vrchního velitele. V roce 1836 byl povýšen na viceadmirála a v roce 1844 získal Řád zlatého rouna. V osmdesáti letech byl nakonec krátce vrchním velitelem c. k. námořnictva (1847), zemřel krátce poté po odchodu do výslužby.
Biografie náhled|vlevo|Kontradmirál hrabě Silvestro Dandolo (1830, litografie, Josef Kriehuber) Byl potomkem jedné z nejstarších a vlivných rodin Benátské republiky, z níž pocházela čtyři benátská dóžata.Rodina Dandolo in: Encyclopedia Britannica dostupné onlineOttův slovník naučný, díl VI.; Praha, 1893; s. 942–943 dostupné online Byl synem benátského senátora Girolama Dandola a v šestnácti letech vstoupil do služeb námořnictva. Kromě služby na různých lodích zastával také funkce ve správě Benátské republiky a v roce 1794 se stal i členem senátu. V roce 1797 byl velitelem válečné lodi Vittoria, ale po uzavření míru v Campo Formio (1797), kdy Benátsko přešlo pod správu habsburské monarchie, odešel do soukromí.
Již v roce 1798 vstoupil do služeb císařské armády, v roce 1800 získal hodnost plukovníka a krátce poté byl potvrzen i v námořní hodnosti fregatního kapitána.Militär-Almanach 14; Vídeň, 1803; s. 259 dostupné online Byl velitelem fregaty Bellona, na které se plavil papež Pius VII. z Benátek do Pescary. Později byl velitelem divize v Benátkách, kde se uplatnil i jako člen rady pro námořnictvo. V letech 1803–1805 zastával funkci ředitele benátského arzenálu.Militär-Almanach 16; Vídeň, 1805; s. 305 dostupné online Během třetí koaliční války řídil obranu Benátek proti Francouzům. Po oslabení pozic Rakouska v Evropě (Prešpurský mír) přešel v roce 1805 do služeb Italského království pod Napoleonovou kontrolou. Byla mu uznána hodnost fregatního kapitána a v letech 1807–1810 byl jako velitele divize pověřen kontrolou Iónských ostrovů.
Po Napoleonově porážce v roce 1814 přestoupil znovu do rakouských služeb a opět mu byla potvrzena hodnost fregatního kapitána. V letech 1814–1818 byl znovu velitelem benátského arzenálu a v roce 1816 získal hodnost kapitána řadové lodi.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1817; Vídeň, 1817; s. 497, 500 dostupné online Později velel několika válečným lodím, kotvil v Neapoli a na Blízkém východě. V letech 1827–1830 byl ve Středomoří velitelem eskadry určené pro ochranu obchodních lodí.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1829; Vídeň, 1829; s. 377 dostupné online Poté se vrátil do Benátek, kde byl velitelem jednotek námořní pěchoty.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1832; Vídeň, 1832; s. 377 dostupné online
V roce 1829 byl v armádě povýšen do hodnosti generálmajora, téhož roku o několik měsíců později obdržel hodnost kontradmirála (24. července 1829).Militär Schematismus des österrichischen Kaiserthumes 1830; Vídeň, 1830; s. 377, 466, 473 dostupné online Na vlajkové lodi SMS Venere byl v letech 1833–1838 velitelem námořní divize a od roku 1838 byl zástupcem vrchního velitele námořnictva, mezitím byl v roce 1836 povýšen do hodnosti viceadmirála.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1840; Vídeň, 1840; s. 50, 58 dostupné online V říjnu 1847 se sám stal vrchním velitelem námořnictva, ale o měsíc později byl penzionován s titulární hodností polního zbrojmistra (10. listopadu 1847).Služební postup Silvestra Dandola in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 32 dostupné online Zemřel o pouhé čtyři dny později v Benátkách.
Měl dva syny, mladší Arduino Giuseppe (1808–1843) byl důstojníkem pěchoty v rakouské armádě. Starší syn Girolamo Antonio (1796–1866) zastával funkce ve státní správě Benátska, později byl pověřen uspořádáním benátských archivů s ohledem na dějiny Rakouska. Zemřel 26. března 1866 jako poslední potomek rodu Dandolo připomínaného od 9. století.
Tituly a ocenění Po přestupu do služeb Habsburků byl jmenován c. k. komořím (1803),Hof- und Staats-Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1811; Vídeň, 1811; s. 45 dostupné online V době služby v Italském království získal od císaře Napoleona titul hraběte Francouzského císařství (comte de l'Empire, 1810).Seznam hrabat Francouzského císařství dostupné online Po skončení napoleonských válek mu byl potvrzen šlechtický stav v Itálii a titul patricije benátského. V roce 1829 získal titul hraběte v Rakouském císařství a ve funkci zástupce vrchního velitele námořnictva obdržel v roce 1838 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.Hof- und Staats-Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1840; Vídeň, 1839; s. 90 dostupné online Během šedesátileté služby u námořnictva získal vysoká vyznamenání v několika evropských zemích,Hof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes für das Jahr 1847; Vídeň, 1847; s. 304 dostupné online nakonec byl v roce 1844 dekorován Řádem zlatého rouna.Seznam rytířů rakouského Řádu zlatého rouna v 19. století dostupné online
60x60pixelů rytířský kříž Nejvyššího řádu Kristova (1800, Papežský stát) 60x60pixelů rytíř Řádu čestné legie (1806, Francie) 60x60pixelů komandérský Konstantinova řádu svatého Jiří (1806, Království Obojí Sicílie) 60x60pixelů Řád železné koruny III. třídy (1816, Rakousko) 60x60pixelů rytířský kříž Řádu sv. Mořice a sv. Lazara (1825, Sardinie) 60x60pixelů komandérský kříž Leopoldova řádu (1828, Rakousko) 60x60pixelů rytíř Řádu Božího hrobu (1831, Papežský stát) 60x60pixelů velkokříž Řádu Spasitele (1835, Řecko) 60x60pixelů Řád železné koruny I. třídy (1838, Rakousko) 60x60pixelů Řád zlatého rouna (1844, Rakousko) 60x60pixelů Řád svaté Anny I. třídy (1846, Rusko)
Odkazy
Reference
Literatura SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die Österreichischen Admirale, díl I. 1808–1895; Biblio Verlag Osnabrück, 1997; s. 17–22 (heslo Silvester von Dandolo) ISBN 3-7648-2511-1
Externí odkazy
Silvestro Dandolo in: Dizionario Biografico degli Italiani
Kategorie:Rakouští admirálové Kategorie:Rakouští generálové Kategorie:Italští šlechtici Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Francouzští šlechtici Kategorie:Osobnosti francouzských revolučních válek Kategorie:Osobnosti napoleonských válek Kategorie:Rytíři rakouského Řádu zlatého rouna Kategorie:Rytíři Řádu čestné legie Kategorie:Nositelé Řádu železné koruny Kategorie:Nositelé Řádu Leopoldova Kategorie:Nositelé Řádu Spasitele Kategorie:Nositelé Řádu svaté Anny Kategorie:Nositelé Řádu sv. Mauricia a sv. Lazara Kategorie:Rytíři Řádu konstantiniánských rytířů svatého Jiří Kategorie:Císařští komoří Kategorie:Tajní radové Kategorie:Narození 29. května Kategorie:Narození v roce 1766 Kategorie:Narození v Benátkách Kategorie:Úmrtí 14. listopadu Kategorie:Úmrtí v roce 1847 Kategorie:Úmrtí v Benátkách Kategorie:Muži