Palestinské výzkumné centrum byla výzkumná a vzdělávací organizace založená v roce 1965 Organizací pro osvobození Palestiny v libanonském Bejrútu. Účelem organizace bylo shromážďování, uchování a analýza dokumentů a písemností o Palestině, její historii a kultuře Palestinců. Sídlo organizace se stalo cílem několika útoků, než bylo v roce 1983 zničeno teroristickým útokem izraelské zástupné skupiny Fronty za osvobození Libanonu od cizinců, a to přesto, že budova byla pod libanonskou diplomatickou ochranou.

Historie Palestinské výzkumné centrum bylo založeno jen rok od vzniku Organizace pro osvobození Palestiny. Účelem bylo shromáždit materiály, knihy, články a publikace týkající se palestinské historie, společnosti, kultury a politiky – izraelské i palestinské. Centrum vydávalo odborné časopisy Šú‘un Filastínijja a Al-Wathá’ik Al-Filastínijja.

K roku 1982 centrum vybudovalo knihovnu o 25 tisících dokumentech v angličtině, arabštině a hebrejštině. Současně uchovávalo množství mikrofilmů. V této době v podstatě sloužilo jako repozitář a první palestinský archiv. Na svém vrcholu v centru pracovalo 40 výzkumníků a dalších 40 pracovníků.

Prvním ředitelem centra byl Fájiz Sajich. Po roce ho vystřídal jeho bratr Anís, který získal doktorát na britské Univerzitě v Cambridgi. V roce 1977 byl novým ředitelem zvolen izraelsko-arabský historik Sábrí Džiríjs, který vystudoval Hebrejskou univerzitu v Jeruzalémě. V Izraeli byl dvakrát bez soudu držen v administrativní vazbě a následně emigroval do Libanonu, kde do funkce nastoupil v roce 1978. V mezidobí centrum vedl básník Mahmúd Darwíš.

Po invazi izraelské armády do Libanonu v červnu 1982 se Džiríjs rozhodl shromáždit nejcennější archiválie, včetně citlivých dokumentů obsahujících osobní údaje, a v září 1982, v době, kdy izraelská armáda táhla na Bejrút, je nechat vyvézt z Libanonu. V červenci a v srpnu 1982 před sídlem centra byly odpáleny dvě nálože umístěné v zaparkovaných autech. Červencový útok způsobil malé poškození budovy. V srpnu si zaměstnanci všimli dalšího podezřelého auta a před jeho výbuchem se podařilo budovu evakuovat. Výbuch přesto zranil čtyři osoby. V září, během izraelské okupace, byla budova přepadena a vyrabována. Izraelská armáda takto vnikla do všech budov Organizace pro osvobození Palestiny v Bejrútu a odvezla či zničila veškeré dokumenty a vybavení. V polovině září byl obsah archivu centra naložen na nákladní vozy a odvezen do Izraele.

V únoru 1983 před sídlem centra vybuchla v přistaveném automobilu nálož o váze 150 kg TNT. Nálož významně poškodila celou budovu, zabila osmnáct lidí a vysklila okna v širokém okolí výbuchu. Při výbuchu byl zničen zbytek archiválií, který nebyl zkonfiskován izraelskou armádou nebo zničen při rabování v roce 1982.

V listopadu 1983 došlo k výměně vězňů, při které Izrael vrátil část zabaveného archivu. Izrael si archiv zkopíroval, poté byl znovu uložen ve sto krabicích a odeslán pod dohledem Mezinárodního červeného kříže do Alžírska. Jelikož jedinou dokumentaci k obsahu sbírek Izrael zkonfiskoval, není dosud jasné, jaká část byla vrácena, jakou drží Izrael a jaká je zničena. Archiv se následně několikrát stěhoval po vojenských základnách, až byl uložen na základně u hranice s Tuniskem, ve kterém v té době sídlilo velení Organizace pro osvobození Palestiny. Archiv by tam měl být uložen dodnes, ale nikdo nezná jeho stav.

V prosinci 1983 Valné shromáždění OSN přijalo rezoluci č. 38/180B, ve které odsoudilo zabavení a poničení palestinského archivu izraelskou armádou.

Izraelská armáda v Bejrútu zkonfiskovala také 120 filmů o Palestincích a Palestině. Sbírky jsou uloženy v Tel Avivu a je k nim stanoven velmi omezený přístup.

Po libanonské válce bylo Palestinské výzkumné centrum provizorně přesunuto na Kypr, kde v omezených možnostech působilo z iniciativy Džiríjse, a to až do roku 1992. Po celou dobu Džiríjs neúspěšně usiloval o znovuvybudování centra a archivu v egyptské Káhiře. Po mírových rozhovorech Džiríjs začal budovat novou archivní instituci ve Východním Jeruzalémě, tamní sbírky, ale byly v roce 2001 opět zabaveny izraelskou armádou. Ty byly umístěny v sídle Organizace pro osvobození Palestiny (tzv. Orient House).

Profesor Antoon de Baetz klasifikuje izraelskou konfiskaci a zničení palestinských dokumentů jako příklad cenzury historiografie praktikované mnoha národy. Izraelská akademička Rona Sela považuje tyto incidenty za součást politiky nebo praxe probíhající od 30. let 20. století s cílem přivlastnit si, zatajit a tím vykonávat kontrolu nad palestinskými reprezentacemi jejich historické zkušenosti. Dále tvrdí, že v izraelské společnosti existuje dvojí metr, pokud jde o národní dědictví: existuje konsenzus, že cenné majetky zabavené ve druhé světové válce musí být vráceny jejich židovským vlastníkům, ale tentýž princip se netýká palestinských cenností.

Ředitelé Fájiz Sajich (1965–1966) Anís Sajich (1966–1977) Mahmúd Darwíš (1977–1978) Sábrí Džiríjs (1978–1983)

Odkazy

Reference

Související články Izraelsko-palestinský konflikt

Externí odkazy Podcast PULS - Bojuje se i o archivy. Jak Izrael maže palestinskou kulturu?, Voxpot.cz, 2025.

Kategorie:Organizace založené roku 1965 Kategorie:Organizace zaniklé roku 1983 Kategorie:Zbořeno 1983 Kategorie:Výzkumné organizace Kategorie:Izraelsko-palestinský konflikt Kategorie:Izraelsko-libanonský konflikt