Richard Jiří Prachner, také Richard Georg Prachner (1705 Dietfurt an der Altmühl, BavorskoStaré české umění, sbírky Národní galerie. NG Praha 1988, katalog s. 147, č. kat. 411 nebo Breitenbrunn–Gimpertshausen (Horní Falc) – 22. května 1782 Praha), byl český sochař a řezbář německého původu, činný v období pozdního baroka a rokoka, zakladatel třígenerační rodiny pražských sochařů, řezbářů a modelérů.
Život Na přelomu 20. a 30. let 18. století přišel z Bavorska do Prahy. Dne 17. ledna roku 1731 se ve staroměstské radě prokázal domovským listem správce Paumanna z Dietfurtu a byl přijat za měšťana Starého Města pražského, s bydlištěm v domě u Dobřenských. Poté byl přijat do staroměstského cechu sochařů. Poprvé se oženil roku 1733 s Reginou, s níž dal roku 1737 pokřtít prvorozeného (?) syna Jana Antonína (později fortifikačního stavitele) a roku 1739 dalšího syna, Tomáše Vincence.Materiálie ke slovníku výtvarných umělců, Památky archeologické a místopisné 28, 1916, s.109–110 Podruhé se oženil 25. května 1760 s Annou Marií Müllerovou a za svědky jim šli sochař Josef Prachner a Eva Prachnerová (děti z prvního manželství?).Materiálie ke slovníku výtvarných umělců, Památky archeologické a místopisné 28, 1916, s. 49
Pokračovatelé Syn Jan Antonín Prachner (1737–1787) byl fortifikační inženýr, známý jako autor přestavby Buquoyského domu čp. 562/I v Celetné ulici pro Univerzitu Karlovu. Syn Petr Prachner (1747–1807) se vyučil v otcově dílně a společně s ním vytvořil některá díla, například sousoší Zvěstování pro Břevnovský klášter nebo výzdobu kazatelny v malostranském kostele sv. Mikuláše. Syn Valentin Prachner byl také sochařem v Praze a je doložen při svém sňatku roku 1772 a při pohřbu své manželky roku 1790.PA 28, 1916, s. 110 Syn Jan Josef Prachner (1748–1792?) byl architektem a stavitelem, s otcem spolupracoval při realizaci kaple Libeňského zámečku. V rodinné sochařské tradici pokračoval také vnuk Václav Prachner (1784–1832).
Dílo
Čtyři dvojice andílků na bočních oltářích kostela Narození Páně v areálu Pražské Lorety Protějškové oltáře sv. Anny a sv. Jana Nepomuckého v kostele Všech svatých v Uhřiněvsi (1745) Sochy zábranského kostela Zvěstování Panny Marie v Berouně (1749) Hlavní oltář kostela Všech svatých na Pražském hradě (1750) Chrámové lavice (1756) a oltář Panny Marie benediktinské se sochou poustevníka Vintíře (1757) v závěru klášterního chrámu sv. Markéty v Břevnově Sousoší Zvěstování pro Břevnovský klášter (1765–1770), z lipového dřeva, zapůjčen v expozici Národní galerieStaré české umění, sbírky Národní galerie. NG Praha 1988, s. 147, č. kat. 411 Oltáře se sochami sv. Prokopa a sv. Vojtěcha v kostele svatého Prokopa v Sázavském klášteře Sochy Panny Marie Immaculaty (1756) a sv. Jana Nepomuckého (1758) před kostelem sv. Františka křižovníků v Praze, datované chronogramy, ale nesignované. Autorství určili Oldřich J. Blažíček Blažíček O.J., Sochařství baroku v Čechách., 1958, s. 199 a Emanuel PocheNová encyklopedie českého výtvarného umění 2, 1995, s. 643, oproti nim je P. Vlček připsal Janu Jiřímu QuitaineroviUmělecké památky Prahy I, 1996, s. 94 Boční oltáře a výzdoba tří zpovědnic v dominikánském kostele svatého Jiljí na Starém Městě, kolem 1765 Pracoval pravděpodobně také v dalších kostelech na Starém Městě pražském (sv. Jakuba, sv. Havla, sv. Salvátora, sv. Šimona a Judy)VLČEK Pavel a kolektiv, Umělecké památky Prahy. Staré Město, Josefov, Praha 1996, pouze ve jmenném rejstříku s. 632 Oltářní sochy a dřevořezby na kazatelně se sochou sv. Jana Křtitele, v kostele v Lánech Hlavní oltář se sochami andělů v kostele Všech svatých na Pražském hradě Sochy na kazatelně kostela sv. Mikuláše v Praze na Malé Straně: Stětí sv. Jana Křtitele, Víra, Naděje a Láska, Křest Kristův a Kázání sv. Jana Křtitele – společně se synem Petrem Sochy v kostele v Líbeznicích, přenesené ze zrušeného kostela sv. Michaela v Praze na Starém Městě (70. léta) Sochy andělů a puttů z hlavního oltáře a dřevořezby kazatelny zámecké kaple Panny Marie v Libni (asi 1770)PODLAHA Antonín, Soupis památek historických a uměleckých v království Českém, XV. Politický okres Karlínský, Praha 1901, s.255-256 Odkazy Reference
Literatura BLAŽÍČEK, Oldřich J. Sochařství baroku v Čechách. Plastika 17. a 18. věku, Praha 1958, s. 199–202, 236, 249–250. BLAŽÍČEK, Oldřich J. Sochařství pozdního baroka, rokoka a klasicismu v Čechách, in: idem (ed.), Dějiny českého výtvarného umění II/2, Od počátků renesance do závěru baroka, Praha 1989, s. 711–751. HOROVÁ, Anděla, ed. Nová encyklopedie českého výtvarného umění. [Díl 2.], N–Ž. Vyd. 1. Praha: Academia, 1995. s. 642–643 (autor hesla Emanuel Poche), ISBN 80-200-0536-6. NEUMANN, Jaromír. Český barok, Praha 1968, 2. vyd. 1974. Ottův slovník naučný, heslo Prachner. Sv. 20, s. 535 Ottův slovník naučný nové doby, heslo Prachner. Sv. 9, s. 67 TOMAN, Prokop Hugo, Nový slovník československých výtvarných umělců. II, L–Ž, Praha 1947, reedice Ostrava 1993. ISBN 80-900648-4-1. VLČEK Pavel, BAŤKOVÁ Růžena a kol., Umělecké památky Prahy 1–4. Praha: Academia 1996–2000 (rejstříky) ISBN 80-200-0538-2.
Externí odkazy
Kategorie:Čeští sochaři Kategorie:Čeští řezbáři Kategorie:Barokní sochaři Kategorie:Narození v roce 1705 Kategorie:Narození v Bavorsku Kategorie:Úmrtí v roce 1782 Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Muži