Sevastopol ( i , , ) je černomořské přístavní město na jihozápadě Krymského poloostrova. Sevastopol byl založen ruskou carevnou Kateřinou Velikou v roce 1783http://www.sevastopol.info/history/hist_first.htm jako přístavní město po vítězné válce proti Osmanské říši. Jedná se o největší sídlo na Krymu a významné turistické, kulturní a průmyslové centrum. V neposlední řadě se v Sevastopolu nachází důležitý obchodní a vojenský námořní přístav. Je hlavním sídlem ruského Černomořského loďstva, které jej užívalo na základě nájemní smlouvy s Ukrajinou. Žije zde obyvatel.
Po okupaci a anexi Krymu Ruskou federací roku 2014 Ukrajina město fakticky nekontroluje a je pod správou Ruska. Podle administrativního členění Ukrajiny se jedná o město se zvláštním statusem, Rusko je řadí mezi města federálního významu.
Status a administrativní členění dle Ukrajiny Město Sevastopol je správní jednotkou nespadající pod působnost Krymské autonomní republiky, nýbrž je stejně jako hlavní město Kyjev přímo čistě teoreticky podřízeno ukrajinské vládě.
Území je rozděleno na čtyři městské rajóny: Balaklavský (Балаклавський, Balaklavskyj) Gagarinský (Гагарінський, Haharinskyj) Leninský (Ленінський, Leninskyj) Nachimovský (Нахімовський, Nachimovskyj) Sevastopolské městské radě je tak podřízeno i město Balaklava, jež je oficiálně městskou částí, dále také město Inkerman, městys Kača a čtyři obecní rady spravující celkem 29 vesnic.
Status a administrativní členění dle Ruska Sevastopol je federálním městem Ruské federace a je tedy stejně jako Moskva a Sankt-Petěrburg samostatnou správní jednotkou na úrovni oblasti nebo republiky.
Území je rozděleno na čtyři městské rajóny: Balaklavský (Балаклавський, Balaklavskij) Gagarinský (Гагаринский, Gagarinskij) Leninský (Ленинский, Leninskij) Nachimovský (Нахимовский, Nachimovskij) Sevastopolské městské radě je tak podřízeno i město Balaklava, jež je oficiálně městskou částí, dále také město Inkerman, sídlo městského typu Kača a čtyři obecní rady spravující celkem 29 vesnic.
Název města Název města je složen z řeckých slov Σεβαστος (Sevastos) a πολις (polis, město). Sevastos může znamenat jednak vznešený, důstojný, jednak je to ekvivalent latinského slova Augustus, jímž byli titulováni římští a byzantští císaři. Sevastopol by se tak dal přeložit jako vznešené město, ale i jako císařské (carské) město. Název byl pravděpodobně zvolen na počest carevny Kateřiny II. Veliké, za jejíž vlády byl Sevastopol založen.
Název souvisí s tehdejším trendem pojmenovávat ruská města v oblasti Černého moře tak, aby připomínala někdejší řecké kolonie v tomto regionu (viz Simferopol, Cherson, Oděsa aj.).
Dějiny
Starověk a středověk
náhled|300x300pixelů|Ruiny antického Chersonésu Jižní pobřeží Krymu bylo osídleno řeckými osadníky již v 7. století př. n. l. Na počátku 5. století př. n. l. potom byla na území dnešního Sevastopolu osadníky z Hérakleia Pontiké založena řecká kolonie Chersonésos. Ta se brzy stala jednou z nejvýznamnějších řeckých polis v oblasti Černého moře a její vliv dosahoval na celý západní Krym. Později se stala součástí Říše římské a v raném středověku spadala pod Byzantskou říši.
Chersonésos je spojen s řadou světců. Na své pouti jej měl navštívit svatý Ondřej. Svatý Klement zde podle jedné z legend zemřel mučednickou smrtí, jeho ostatky zde později nalezl svatý Cyril. Pověst dávných let uvádí, že zde roku 988 přijal křest první ruský křesťanský kníže Vladimír I. a také se tu oženil s byzantskou princeznou Annou Porfyrogennétou (načež měl ještě téhož roku město dobýt a vyplenit). Tvrzení o místě křtu a svatby knížete Vladimíra I. se však podle moderní historiografie nejspíše nezakládá na pravdě.Poppe, A.: The Political Background to the Baptism of Rus´. Byzantine-Russian Relations between 986-89, in: The Rise of Christian Russia, II, London 1982, str. 197-200, 224-244; Lášek, J.B., Počátky křesťanství u východních Slovanů, Praha 1997.
Definitivně byl Chersonésos zničen vojskem Zlaté hordy roku 1399. Zpustlé místo se nakrátko ocitlo v knížectví Theodoro, mezi lety 1475–1781 bylo potom součástí Krymského chanátu.
Založení ruského přístavu Krym byl k Rusku připojen na základě manifestu Kateřiny II. O přijetí poloostrova krymského, ostrova Tamaně a vší kubáňské strany pod ruskou vládu z 8. dubna 1783. Ihned poté byla k poloostrovu na příkaz carevny vypravena fregata Ostorožnyj pod velením kapitána Ivana Berseněva, aby nalezla přístav u jihozápadního pobřeží, na kterém by byl vystavěn strategicky nutný vojenský přístav. Ještě téhož měsíce doporučil kapitán Berseněv pro budoucí základnu Černomořské floty záliv u vesnice Achtiar, nedaleko zbytků starověkého Chersonésu. náhled|Ruská černomořská flota v Sevastopolu, 1846, Ivan Ajvazovskij|300x300pixelů|vlevo Za datum založení města je považován 3. červen 1783, kdy bylo pod vedením ruského kontradmirála skotského původu Thomase MacKenzie započato se stavbou prvních čtyřech kamenných staveb Sevastopolu: domu velitele Sevastopolské eskadry Thomase MacKenzie, kaple, kovárny a tzv. Hraběcího přístaviště. MacKenzie je tak považován na zakladatele města, byť ještě o 5 let dříve zde vojevůdce Suvorov zřídil vojenský tábor.
Původně se nové sídlo nazývalo Achtiar podle krymskotatarské vesnice Ak-Jar (v krymské tatarštině bílý břeh). 10. února 1784 však Kateřina II. nařídila knížeti Potěmkinovi vystavět na místě vesnice velkou pevnost a nazvat ji Sevastopol. Roku 1797 nechal ještě město car Pavel I. přejmenovat zpět na Achtiar, v roce 1826 mu ovšem ruský senát definitivně navrátil řecký název. náhled|280x280bod|Plán sevastopolské pevnosti, 30. léta 19. století Počáteční stavební rozvoj probíhal pod vedením slavného admirála Ušakova, který byl roku 1788 jmenován velitelem přístavu a Sevastopolské eskadry. Nechal zde vystavět mnoho domů, kasárna, nemocnici, silnice, náměstí a studny. V roce 1802 se město stalo součástí nově zřízené Tavrické gubernie a o dva roky později získalo status hlavního přístavu ruského černomořského loďstva.
K překotnému rozvoji výrazně přispěl admirál Lazarev, po roce 1832 velitel Černomořské floty a vojenský gubernátor města. Nechal vystavět admiralitu a loděnice a odstartoval rozsáhlou rekonstrukci a systematickou zástavbu města. V této souvislosti byl roku 1840 přijat první urbanistický plán rozvoje Sevastopolu, pojatý v duchu klasicismu. Lazarev nechal postavit Alexandrovskou a Konstantinovskou pevnost chránící přístav. Zdi pevností byly konstruovány tak, aby vydržely ostřelování i nejtěžšími děly té doby.
Sevastopol byl od počátku především vojenským přístavem. Komerční využití nebylo na počátku 19. století povoleno a mezinárodnímu obchodu byl Sevastopol zpřístupněn teprve v roce 1867. Prakticky celá ekonomika města závisela na armádě. Roku 1822 představovali civilisté pouze méně než 500 obyvatel z celkových asi 25 tisíc. Ostatně i archeologické práce na ruinách antického Chersonésu byly po celé 19. století převážně v režii armády.
Krymská válka a další rozvoj
náhled|300x300pixelů|Litografie zobrazující Sevastopolský záliv (50. léta 19. století)|vlevo Sevastopol sehrál klíčovou roli v Krymské válce (1853–1856). 2. září 1854 se pod Jevpatorií vylodila spojená vojska Anglie, Francie a Turecka, čítající dohromady na 62 tisíc mužů. Spojenci poté vytáhli proti Sevastopolu, bráněnému 25 tisíci námořníky a 7 tisíci vojáky stálé posádky. Nepřítel měl také značnou námořní převahu, pročež bylo rozhodnuto potopit kotvící ruské lodě tak, aby přehradily vjezd do Sevastopolského zálivu.
13. září bylo město obleženo a začala bitva o Sevastopol, která se protáhla na 349 dní. I přes několik velkých útoků se obranu prolomit nepodařilo. Ruská vojska se nakonec stáhla na severní stranu Sevastopolského zálivu, avšak protivníkovi přenechala pouze rozvaliny. Okupace Sevastopolu trvala až do 23. června 1856. Události Krymské války připomíná od roku 1904 panoráma Obrana Sevastopolu.
Po uzavření Pařížské mírové smlouvy musely Rusko i Turecko stáhnout své válečné lodě z Černého moře. Zničený Sevastopol tak ztratil vojenský význam, nebyly proto podnikány žádné zásadní kroky na jeho obnovu. Americký spisovatel Mark Twain popsal roku 1867 město takto: „I Pompeje zůstaly zachovány lépe než Sevastopol. Kam pohlédneš, všude rozvaliny, samé rozvaliny! Zničené domy, sesuté zdi, hromady sutin – hotová pohroma. Jako by se strašlivé zemětřesení celou svou silou soustředilo na tento kousíček země.“
náhled|300x300bod| Kolorovaná fotografie z roku 1905
Roku 1875 byla do Sevastopolu přivedena železniční trať Charkov – Lozova – Sevastopol.
K obrodě ruské Černomořské floty došlo až v průběhu rusko-turecké války v letech 1877–1878, kdy Turecko přesunulo do této oblasti své válečné loďstvo, kterému Rusové mohli čelit pouze za pomoci ozbrojených obchodních lodí a lehkých plavidel.
Roku 1890 získal Sevastopol status pevnosti a obchodní přístav byl přenesen do Feodosije.
Počátek 20. století Revoluce v roce 1905 našla v Sevastopolu velkou odezvu – listopadového povstání se zde zúčastnilo 14 bojových lodí, přístavní dělníci, loďaři a vojáci místní posádky. Revoluce však byla potlačena a vedení místní povstalecké flotily v čele s poručíkem Schmidtem zastřeleno.
Po Říjnové revoluci roku 1917 se místní vláda přidala na stranu bolševiků. Definitivně se zde však sovětská vláda upevnila až po ústupu Wrangelovy bělogvardějské armády 15. října 1920. Bolševici po získání města zastřelili v Sevastopolu a okolí okolo 29 tisíc lidí. Jednalo se především o bývalé carské vojáky, ale i běžné občany, pracovníky Červeného kříže, politické představitele, novináře atd.
Druhá světová válka náhled|300x300pixelů|Obránci Sevastopolu (1942)|vlevo
22. června 1941 bylo město vystaveno prvnímu německému náletu, jehož cílem bylo především zaminovat zálivy a zablokovat tak místní flotu. Protiletecká obrana však Němcům tyto plány překazila.
K hlavnímu střetnutí došlo po německé invazi na Krym, kdy k Sevastopolu přitáhla 11. armáda pod vedením Ericha von Mansteina za podpory rumunských a italských oddílů. I přes masivní převahu vydržela obrana Sevastopolu organizovaná generálem Ivanem Jefimovičem Petrovem celých 250 dní (30. října 1941 – 4. července 1942).
Nacistický plán přejmenovat město na Theoderichshafen nebyl nakonec realizován. 7. května 1944 začal útok 4. ukrajinského frontu generála Tolbuchina na horu Sapun a 9. května bylo město osvobozeno. 12. května byl mys Chersonésos definitivně očištěn od posledních zbytků německých vojsk.
1. května 1945 získal Sevastopol spolu s Leningradem, Stalingradem a Oděsou titul Město-hrdina.
Poválečný Sevastopol V prvních poválečných letech proběhla obnova poničeného města, v 60. a 70. letech se potom dále rozvíjelo a byla budována nová sídliště. Panoráma Obrana Sevastopolu bylo obnoveno roku 1954 a o 5 let později bylo otevřeno nové dioráma Útok na horu Sapun, připomínající operaci vedoucí k osvobození města roku 1944. Vznikala zde oddělení různých vědeckých institucí (např. Institut biologie jižních moří), byly založeny tři vysoké školy.
Roku 1954 byl Sevastopol spolu s celou Krymskou oblastí administrativně přičleněn k Ukrajinské SSR. Ačkoliv byl formálně po celé poválečné sovětské období nedílnou součástí Krymské oblasti a měl status pouze města republikánského významu (takových byly v SSSR desítky), vždy měl jakožto hlavní základna Černomořské floty zvláštní postavení a byl de facto podřízen federální vládě. náhled|280x280pixelů|Zástupci Krymu podepisují dohodu o připojení k Ruské federaci (18. března 2014) Ve všeukrajinském referendu 1. prosince 1991 hlasovalo 57 % Sevastopolců za nezávislost Ukrajiny.
Po rozpadu Sovětského svazu