Jindřich z Lichtenštejna (celým jménem německy Heinrich Hartneid Maria Franz de Paula Johann Alois Joseph Ignatius Benedictus Hilarion; 21. října 1920 Velké Losiny – 29. listopadu 1993 Grabs) byl moravský a rakouský šlechtic, princ z rodu Lichtenštejnů, mladší bratr panujícího knížete Františka Josef II. Působil jako diplomat Lichtenštejnského knížectví
Život náhled|350x350pixelů|Zámek Velké Losiny, rodiště Jindřicha z Lichtenštejna|vlevoNarodil se jako nejmladší z devíti dětí lichtenštejnského prince Aloise a jeho manželky, rakouské arcivévodkyně Alžběty Amálie Habsbursko-Lotrinské.
Po maturitě na skotském gymnáziu ve Vídni, studoval ekonomickou školu. Následně se věnoval studi jazyků a pracoval pro správu knížecích panství.
Jeho bratr, kníže František Josef, jej roce 1944 jmenoval chargé d’affaires lichtenštejnského vyslanectví v Bernu. Až do vytvoření Úřadu pro otázky integrace v roce 1970 bylo za svou zahraničněpolitickou agendu primárně odpovědné samo Lichtenštejnsko. Jindřich se podílel mimo jiné na přistoupení Lichtenštejnska k Mezinárodnímu soudnímu dvoru (1949), na vytvoření celní unie se Švýcarskem (1950), na Zvláštním protokolu Lichtenštejnska s Evropským sdružením volného obchodu (EFTA) v roce 1959 a dalších. V roce 1965 se jako zástupce své země zúčastnil pohřbu sira Winstona Churchilla v Londýně.
Po povýšení lichtenštejnského vyslanectví v Bernu na velvyslanectví 21. června 1969 byl Jindřich jmenován velvyslancem. Po mnoho let byl vice-doyenem diplomatického sboru v Bernu a hrál klíčovou roli v rozvoji úzkých vztahů knížectví se Švýcarskem. Během svého působení ve funkci velvyslance se podílel mimo jiné na státní návštěvě lichtenštejnského knížete ve Švýcarské federální radě v roce 1970, na dodatku k Dohodě o volném obchodu mezi Švýcarskem a Evropským hospodářským společenstvím (EHS) v roce 1972, na účasti Lichtenštejnska na Konferenci o bezpečnosti a spolupráci v Evropě (KBSE) v letech 1971/1973, na přistoupení země k Radě Evropy v roce 1978 a na formální měnové dohodě se Švýcarskem v roce 1980.
Během své diplomatické kariéry zastával pozici velvyslance Lichtenštějnska ve Švýcarsku i Rakousku. Do výslužby odešel v roce 1989.
Poslední roky svého života žil Lichtenštejnsku. Zemřel 29. listopadu 1993 ve věku třiasedmdesáti let v Grabs. Je pohřben v knížecí hrobce ve vaduzké katedrále sv. Florina.
Manželství a potomstvo Dne 23. dubna 1968 se ve Vídni oženil s hraběnkou Amálií Podstatskou z Lichtenštejna (1935–2025), dcerou Leopolda Podstatského (1903–1979) a hraběnky Marie Kinské (1912–1994). Z jejich manželství se narodil jeden syn a dvě dcery:
Marie Alžběta (* 30. června 1969 Bern) Hubert Alois (* 24. května 1971 Bern) Marie Tereza Eleonora (* 29. ledna 1974 Bern)
Vývod z předků
Odkazy
Reference
Kategorie:Lichtenštejnští princové Kategorie:Lichtenštejnové Kategorie:Nositelé velkokříže Řádu koruny (Belgie) Kategorie:Narození 21. října Kategorie:Narození v roce 1920 Kategorie:Narození ve Velkých Losinách Kategorie:Úmrtí 29. listopadu Kategorie:Úmrtí v roce 1993 Kategorie:Úmrtí v Grabsu Kategorie:Pohřbení ve Vaduzu Kategorie:Nositelé Knížecího záslužného řádu Kategorie:Nositelé Bavorského řádu za zásluhy Kategorie:Rytíři velkokříže Řádu Pia IX. Kategorie:Muži