Cygnus NG-23 (lat. „labuť“) je americká nákladní kosmická loď řady Cygnus. Společnost Northrop Grumman ji vyrobila a vypustila podle smlouvy s agenturou NASA v rámci programu Commercial Resupply Services, jehož účelem je zásobování Mezinárodní vesmírné stanice (ISS). Start se uskutečnil 14. září 2025, let skončil 14. března 2026. Jde o první misi lodi Cygnus po misi NG-22 zrušené na jaře 2025 kvůli poškození hermetizovaného modulu při pozemní přepravě. Současně jde o první start nové, rozšířené verze lodi, označované jako Extended Cygnus nebo Cygnus XL.

Loď Cygnus vlevo|náhled|Vizualizace lodi Cygnus náhled|Hermetizovaný modul NG-23 po dopravě ke kompletaci v Kennedyho vesmírném středisku na Floridě, 10. července 2025. Pro lety s nákladem k ISS byly od roku 2015 využívány lodi Cygnus s označením Enhanced (vylepšené). Na oběžnou dráhu Země je vynášely rakety Antares 230, od roku 2019 pak Antares 230+. Ty v prvním stupni používaly dvojici ruských motorů RD-181, což však v důsledku mezinárodních sankcí reagujících na ruskou invazi na Ukrajinu v roce 2022 nebylo dále možné. Protože nová verze Antares 330 se sedmi motory Miranda společnosti Firefly Aerospace měla být k dispozici až pro misi Cygnus NG-23, a to nejdříve na podzim 2024, sjednala si Northrop Grumman se společností SpaceX, že mise NG-20 až NG-22 na oběžnou dráhu dopraví rakety Falcon 9. Kvůli zrušení mise NG-22 pak došlo k posunu v harmonogramu a třetí ze sjednaných letů připadl až na misi NG-23.

V roce 2025 Northrop Grumman představila novou verzi označovanou Extended (rozšířená) nebo XL a určenou mimo jiné pro zásobování budoucích komerčních stanic v období po ukončení provozu ISS. Loď zachovává vnější průměr 3,07 metru jako u předchozích verzí a na délku dosahuje k 7,5 metru. Hermetizovaný modul nabízí vnitřní objem 36 m3 pojme kolem 5 000 kg nákladu.

Na spodku lodi (v postavení při startu) jsou umístěny dva kruhové solární panely o celkovém výkonu 3,5 kW, vyrobené technologií Ultraflex, které se po vypuštění rozevřou jako vějíř.

Na horní části je umístěn kotvicí mechanismus CBM (Common Berthing Mechanism) pro hermetické připojení ke stanici a umožnění přístupu její posádky do vnitřku lodi. Lodi Cygnus se k ISS nepřipojují automaticky jako lodi Progress, Dragon 2 a dříve také ATV, ale pomocí robotické ruky Canadarm2, podobně jako dřívější lodi HTV nebo první verze lodí Dragon. Cygnus se ke stanici přiblíží na zhruba 10 metrů, posádka ho zevnitř stanice pomocí robotické ruky zachytí, během přiblížení lodi ke spojovacímu portu a připojení lodi ale robotickou ruku na dálku řídí operátoři z řídicího střediska.

Od mise NG-17 disponují lodi Cygnus rozšířenými funkcemi pro úpravu dráhy stanice a při každém z letů je nejméně jednou využily k plánovanému zvýšení dráhy.

Náklad Kosmická loď Cygnus NG-23 veze na ISS kolem 5 000 kg nákladu, který podle oznámení NASA tvoří spotřební materiál, jako je dusík, kyslík a potraviny. Na palubě bylo také množství náhradních dílů potřebných pro systémy stanice, např. pro systém zpracování moči.

Z několika desítek experimentů dopravených na ISS informovala NASA o materiálech pro výrobu polovodičových krystalů ve vesmíru a o zařízení pro vývoj vylepšení kryogenních palivových nádrží, schopných udržet palivo pro raketové motory v podchlazením stavu. Uvnitř lodi byl také specializovaný systém UV záření schopný omezovat růst mikrobiálních společenstev ve vodních systémech stanice, zásoby pro výrobu farmaceutických krystalů, které by mohly léčit rakovinu a další nemoci, a 9 cubesatů, které budou z ISS později vypuštěny na oběžnou dráhu.vlevo|náhled|300x300pixelů|Astronaut William McCool

Čestné pojmenování – William “Willie” C. McCool Aby dodržela tradici zavedenou již při prvním startu nákladní lodi Cygnus a spočívající v pojmenování jednotlivých exemplářů kosmické lodi podle některé z osobností, které se zasloužily o americký vesmírný program, oznámila Northrop Grumman v polovině srpna 2025, že nadcházející let připomene astronauta Williama McCoola. Ten zahynul 1. února 2003 na konci svého prvního, šestnáctidenního kosmického letu STS-107, spolu s ostatními šesti členy posádky raketoplánu Columbia.

Průběh mise Start mise na raketě Falcon 9 z rampy SLC-40 kosmodromu CCSFS (Cape Canaveral Space Force Station) byl předběžně naplánován nejdříve na polovinu září 2025, počátkem měsíce pak NASA, NG a SpaceX upřesnily, že počítají se startem 14. září 2025 ve 22:11:49 UTC. Start ve stanoveném čase proběhl bez potíží a po umístění na základní oběžnou dráhu se loď vydala na šedesátihodinovou cestu ke stanici. Ta měla vyvrcholit zachycením lodi pomocí robotické paže Canadarm2 17. září 2025 kolem 10:35 UTC. NASA však 16. září oznámila odklad termínu příletu kvůli tomu, že se během dvou plánovaných zážehů pro zvýšení dráhy kosmické lodi její hlavní motor zastavil dříve než měl. Žádné další informace k závadě agentura ani výrobce lodi neuvedli, po vyhodnocení situace a sestavení nové trajektorie ke stanici NASA oznámila, že k zachycení lodi dojde 18. září 2025 kolem 11:18 UTC. Později informovala, že při 3. a 5. zážehu motorů na původní trajektorii spustil systém včasného varování příkaz k vypnutí hlavního motoru „kvůli konzervativnímu bezpečnostnímu opatření v nastavení softwaru.”

Kosmická loď se skutečně ve stanoveném čase přiblížila ke stanici do vzdálenost zhruba 10 metrů a do dosahu robotické paže Canadarm2. Jejím prostřednictvím loď v 11:24 UTC zachytil astronaut Jonathan Kim pomocí ovládacích prvků uvnitř stanice. Řízení Canadarm2 poté na dálku převezali pozemní operátoři, přenesli loď k příslušnému portu a ukotvili ji do něj v 14:10 UTC.

Podle informací z tiskové konference před startem mise se počítalo s tím, že loď bude 27. listopadu 2025 od svého portu dočasně odkotvena, aby nebyla vystavena rizikům v souvislosti s příletem kosmické lodi Sojuz MS-28. Ta se měla ke stanici připojit prostřednictvím portu na spodní části (směrem k Zemi) modulu Rassvet, která se za běžných okolností nachází jen několik metrů od zadní části Cygnusu ukotveného ve vedlejším spodním portu modulu Unity. Protože je nová verze Cygnusu delší než předchozí verze, bylo v plánu loď pomocí Canadarm2 z tohoto portu odebrat, odsunout stranou a po připojení Sojuzu znovu vrátit na původní místo. K odpojení NG-23 od portu nakonec došlo už 24. listopadu a ke zpětnému ukotvení o týden později, 1. prosince 2025 kolem 12:50 UTC, loď však byla po celou dobu se stanicí fyzicky spojena robotickou paží.

Před koncem mise posádka loď naplnila odpadem, případně nepotřebným vybavením. Po uzavření průlezu a kontrolách těsnosti stanice operátoři Cygnus opačným postupem než při připojování od modul Unity odpojili. Po uvolnění z úchopu robotické paže v 11:06 UTC se loď vlastními silami vzdálila od stanice a sérií manévrů snižuje výšku své dráhy, aby po závěrečném brzdicím manévru vstoupila 14. března 2026 do atmosféry, v jejíchž horních vrstvách shořela nad obvyklou oblastí jižního Tichého oceánu.

Odkazy

Reference

Související články Seznam nepilotovaných letů k ISS Seznam aktuálních a plánovaných kosmických letů s posádkou a podpůrných letů Expedice 73 Expedice 74

Externí odkazy

Informační materiál k misi od společnosti Northrop Grumman Video ze startu – 14. září 2025 Video z příletu ke stanici a zachycení robotickou rukou – 18. září 2025 Video z ukotvení ke stanici – 18. září 2025 Odlet od stanice – 12. března 2026

Kategorie:Bezpilotní nákladní kosmické lodě Kategorie:Kosmonautika USA Kategorie:Orbital Sciences Corporation Kategorie:Kosmonautika v roce 2025