Amfilochij (světským jménem: Alexandr Jakovlevič Skvorcov; 17. února 1885 Norvaš – 1. října 1937 Kemerovská oblast) byl ruský duchovní Ruské pravoslavné církve a biskup. Pravoslavná církev jej uctívá jako svatého mučedníka.

Život

Studium a kněžská činnost Narodil se 17. února 1885 ve vesnici Norvaš Kazaňské gubernie jako syn psalomščika.

Navštěvoval Čeboksarské duchovní učiliště a Kazaňský duchovní seminář. Po semináři nastoupil na Kazaňskou duchovní akademii, kterou roku 1910 dokončil s titulem kandidáta bohosloví. Dne 22. března 1907 byl postřižen na monacha a následující rok rukopoložen na jerodiákona. Kněžské svěcení přijal roku 1910. V letech 1910–1911 absolvoval studium mongolštiny na Petrohradské univerzitě.

Na Kazaňské duchovní akademii se stal profesorem mongolštiny, historie a tibetského buddhismu. V letech 1912–1914 pobýval v Mongolsku, kam byl vyslán studovat tibetský jazyk a tibetskou literaturu o buddhismu. Po návratu pokračoval ve vyučování a zároveň se stal asistentem ředitele historického a etnografického muzea v Kazani.

Od roku 1918 pobýval v Uspenském monastýru v Krasnojarsku a od následujícího roku žil ve skitu, který založil společně s pěti mnichy u jezera Tiberkul v Minusinském ujezdu. Roku 1921 byl poslán sloužit do chrámu ve vesnici Bělyj Jar. V září 1922 biskup jenisejský a krasnojarský Zosima (Sidorovskij) přešel k renovacionismu (tehdejší schizma). Amfilochijovi bylo nabídnuto přidat se k renovacionistům, což odmítl, a proto byl biskupem Zosimem odvolán ze správy farnosti.

V listopadu 1922 se rozhodl odejít do ženského monastýru ve vesnici Matur v Chakasii, kde žil asi šest měsíců. Zde se setkal s jeptiškou Varvarou (Civilevou), která se stala jeho duchovní dcerou a následně ho doprovázela na všech jeho cestách.

Roku 1923 byl zatčen Sjednocenou státní politickou správou (OGPU), ale pro nedostatek důkazů pro obvinění byl propuštěn. Od června 1924 byl představeným hřbitovního chrámu Minusinska, kde bojoval proti renovacionismu.

Biskupská služba a uvěznění Roku 1925 byl jmenován biskupem krasnojarským a jenisejským. Biskupská chirotonie proběhla 8. března stejného roku. Světiteli byli patriarcha moskevský Tichon, metropolita Petr (Poljanskij), arcibiskup Gurij (Stěpanov) a arcibiskup Prokopij (Titov). 13. července 1926 byl zatčen za pokračování v boji proti renovacionismu a uvězněn v Krasnojarsku. Byl odsouzen ke třem letům v Soloveckém táboře zvláštního určení. V dubnu 1928 byl propuštěn na svobodu se zákazem pobývat v Krasnojarsku.

Roku 1928 byl metropolitou a patriarchálním locum tenens Sergiem (Stragorodským) ustanoven biskupem donským a novočerkasským. Odjel do Rostova na Donu, kde mu OGPU zakázala vstup do Novočerkassku. 27. dubna byl jmenován biskupem melekesským a vikářem samarské eparchie. Během osobního setkání s metropolitou Sergiem vyzval k modlitbě za zemi a její úřady “…aby je Pán obrátil k pravému poznání svaté víry a navedl je na cestu pokání.“ Tento postoj byl nepřijatelný jak pro bolševiky, tak pro metropolitu Sergia, načež byl biskup metropolitou penzionován.

V červenci 1928 dorazil do vesnice Ančul, kde žily mnišky z monastýru v Maturu, zrušeného roku 1926. Zde vedl tento monastýr a sloužil v místním chrámu. V dubnu 1931 byl spolu s místním knězem a mniškami zatčen a uvězněn v Minusinské nápravně-pracovní kolonii. Byl obviněn ze založení nelegálního monastýru a ze skutečnosti, že místní rolníci pod jeho vlivem odmítali vstoupit do kolchozů. 16. listopadu 1931 byl odsouzen k pěti letům v pracovním táboře (mnišky byly odsouzeny k pěti letům vyhnanství na Východní Sibiři). Do roku 1932 pracoval v táboře v Mariinsku a poté v Osinovském siblagu. Následně pracoval na těžbě uhlí v Elbanské vězeňské jednotce.

Dne 28. dubna 1933 byl v táboře zatčen na základě obvinění z kontrarevoluční činnosti, organizování protisovětské skupiny a úmyslu z tábora uprchnout. Biskup Amfilochij vinu nepřiznal, ale prohlásil, že si přeje pád sovětské moci a jejího systému. Nebyly nalezeny žádné důkazy o existenci protisovětské skupiny, proto se kolegium OGPU 28. ledna 1934 rozhodlo na zvýšení trestu o jeden rok. Byl poslán do tábora ve vesnici Jaja Kemerovské oblasti.

Po skončení trestu odnětí svobody v dubnu 1937 nebyl propuštěn. 4. června bylo proti němu zahájeno nové trestní stíhání pro obvinění z protisovětské činnosti. Stejně jako dříve se k vině nepřiznal. Vyšetřování při hledání důkazů dokonce upozornilo na skutečnost, že biskup uchovával dřevěná dubová prkna. Biskup vypověděl, že „po propuštění z tábora jsem si chtěl z těchto dubových prken vyrobit kříže a dát je potřebným“, načež byl obviněn, že po propuštění z tábora chtěl „nelegálně rozdávat kříže a provádět náboženskou propagandu“. I toto obvinění odmítl. 20. září byl Trojkou NKVD Západosibiřského kraje odsouzen k trestu smrti zastřelením. Rozsudek byl vykonán 1. října.

Kanonizace Roku 1981 byl Ruskou pravoslavnou církví v zahraničí svatořečen a zařazen do Sboru novomučedníků a vyznavačů ruských. V srpnu 2000 došlo k jeho svatořečení také na Archijerejském soboru Ruské pravoslavné církve.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Pravoslavná encyklopedie

Kategorie:Muži Kategorie:Biskupové Ruské pravoslavné církve Kategorie:Ruští pravoslavní duchovní Kategorie:Ruští svatí Kategorie:Pravoslavní svatí Kategorie:Sbor všech novomučedníků a vyznavačů ruských Kategorie:Křesťanští mučedníci 20. století Kategorie:Narození 17. února Kategorie:Narození v roce 1885 Kategorie:Narození v Tatarstánu Kategorie:Úmrtí 1. října Kategorie:Úmrtí v roce 1937 Kategorie:Úmrtí v Kemerovské oblasti Kategorie:Popravení zastřelením