Národní rozlišovací znak se používá k označování vojenských vozidel a letadel ozbrojených sil České republiky podle vyhlášky ministerstva obrany č. 387/2010 Sb., o vojenských znacích a stejnokrojích. Předchozí vyhláška (č. 257/1999 Sb.) jej označovala jako národní rozlišovací znak České republiky.
Znak je odvozený od barev české vlajky, kruhového tvaru, rozdělený na tři stejnoměrné klíny bílé, červené a modré barvy. Bílé a červené pole je vždy konturováno modře. S ohledem na maskování byla 5. listopadu 1999 zavedena také nebarevná stínovaná varianta (národní rozlišovací znak šedý), užívaná pouze na bojových letounech a vrtulnících.
Výtvarné řešení národního rozlišovacího znaku je shodné s výsostnými znaky na letadlech, užívanými československým letectvem od roku 1926. Počínaje rokem 1963 se toto označení í začalo aplikovat i na pozemní techniku Československé lidové armády a od roku 1993 ho převzala Armáda České republiky.
Historie
Znak na letadlech
1918–1939 Po vzniku Československa 28. října 1918 byly letouny budovaného československého letectva opatřeny kokardami, červeně lemovanými, v pořadí ke středu bílá, modrá a červená. Ještě v roce 1918 ale došlo ke změně na trikolóru v podobě šikmých pruhů přes konce křídel, kterou roku 1920 nahradila opět kokarda, tentokrát v pořadí červená, modrá a bílá. Ve stejném roce byla schválena definitivní podoba československé vlajky, která od roku 1921 ve formě obdélníkových praporových znaků na letounech vystřídala kokardu.
Kruhový znak vycházející z československé vlajky se na letadlech používal od roku 1926 (podle jiného zdroje 1927) až do německé okupace v březnu 1939 a po vyhlášení Slovenského štátu zůstal na letounech Slovenských vzdušných zbraní. Slovenské znaky se na nich objevily až po 23. červnu 1939.
1939–1945 náhled|upright|Čs. znak na Spitfiru Otmara Kučery Českoslovenští letci v řadách Royal Air Force si zdobili své letouny znakem národního letectva, československou vlajkou v kruhovém poli, podobně jako piloti jiných národností sloužící v RAF (například polská červeno-bílá šachovnice).
Slovenské povstalecké letectvo označovalo letouny kruhovým československým znakem ve svislé orientaci, doplněným o dvojramenný kříž a trojvrší.
1945–1992 náhled|vlevo|Iljušin Il-2m3 30. leteckého pluku 4. letecké divize, začátek roku 1946 Po druhé světové válce se československý výsostný znak vrátil na letadla čs. letectva, v nezměněné podobě vydržel do rozpadu Československa v roce 1992 a v jeho užívání pokračují Vzdušné síly Armády České republiky.
Označení vozidel
1918–1939 náhled|vpravo|Kamufláž a značení tančíku vz. 33 Vojenská vozidla branné moci první Československé republiky standardně vlajkami označena nebyla, vnější označování bylo pouze číselné. Vojáci rozeznávali techniku podle tvaru a maskování. Výjimku představovaly obrněné automobily do pořadového čísla 29, které dostaly malé československé vlaječky, vyrobené z plechu, na krátké žerdi na krytu motoru.
Na obrněné technice a některých dělostřeleckých traktorech se od roku 1930 používalo oficiální tříbarevné kamuflážní schéma – tmavá trávová zeleň, okrová žluť a rudohnědá. Neobrněná vozidla byla v barvě khaki. Jediným dalším stálým označením (kromě taktického pro případ bojového nasazení) byla evidenční čísla zavedená v červenci 1921, kombinace písmene N a římských a arabských číslic na černých tabulkách vpředu a vzadu na vozidle. Od prosince 1932 až do roku 1939 byla čísla ve formátu pěti arabských číslic.
1939–1948 120px|náhled|vlevo|Znak používaný za 2. světové války náhled|vpravo|upright|Tank T-34 v roce 1945 Za druhé světové války se na vozidlech československých zahraničních odbojových jednotek objevil znak téměř shodný se současným rozlišovacím znakem, pouze ve svislé orientaci, s modrým klínem nahoře a červeným vpravo.
Plukovník Karel Klapálek, velitel Československého lehkého protiletadlového pluku 200 – Východního, nařídil denním rozkazem č. 92 ze dne 8. září 1942 označovat vozidla jednotky pouze tímto způsobem. Znaky byly bez lemu, s výjimkou dvou tanků Valentine, které pluk svépomocí opravil a jejichž znaky byly tříbarevně lemované.
Znaky zpravidla s modrým klínem nahoře obdrželo za války i několik tanků a vozidel 1. československé tankové brigády, v průběhu května 1945 potom všechny tanky a vybraná vozidla 1. československého armádního sboru. Vojáky oblíbená kokarda z techniky postupně zmizela, naposledy se objevila na tancích Cromwell v dubnu 1948. Další variantou znaku ze 40. let byla obdélníková československá vlajka, aplikovaná především před přehlídkami.
50. – 60. léta náhled|vpravo|Tanky ČSLA, zleva T-34, T-55 a T-72 Na některá obrněná vozidla byly v 50. letech namalovány rudé hvězdy, které mohly mít i jinou barvu, pokud sloužily k rozlišení rot daného útvaru. Přehlídkový znak z roku 1960 měl podobu rudé hvězdy s bílým lvem, v roce 1962 byl použit státní znak Československé socialistické republiky.
O zavedení „kruhových rozpoznávacích znaků“ vycházejících ze státní vlajky rozhodl ministr národní obrany Bohumír Lomský 27. prosince 1962 rozkazem č. 27. Tímto způsobem měla být označena veškerá pozemní i letecká technika Československé lidové armády kromě motocyklů, osobních automobilů, autobusů, traktorů a přívěsů. Prováděcí směrnice č. j. 70864-2 byla vydána dne 12. února 1963. Znak o průměru 150 mm byl konturován 5 mm širokým modrým pruhem. K veřejnému představení tohoto označení došlo na vojenské přehlídce 9. května 1963 v Praze.
Popis Národní rozlišovací znak je kruhového tvaru, rozdělený na tři stejnoměrné klíny bílé, červené a modré barvy. Jednotlivé barvy národního rozlišovacího znaku jsou odvozeny od barev státní vlajky.
Vyhláška č. 257/1999 Sb. stanovovala modré konturování na světlém pozadí a bílé konturování na tmavém pozadí, vyhláška č. 387/2010 Sb. uvádí pouze modré konturování.
Umístění na technice
Podle vyhlášky č. 387/2010 Sb. Umístění národního rozlišovacího znaku a znaku útvaru na vozidlech ozbrojených sil je vyobrazeno v příloze č. 12 a označování vojenských letadel národním rozlišovacím znakem a státními symboly bylo vyobrazeno v příloze č. 14, která byla zrušena vyhláškou č. 196/2025 Sb.
Národní rozlišovací znak se umísťuje pouze na levé straně čelní části a na levé straně zadní části vozidla ozbrojených sil opatřeného zeleným nebo taktickým maskovacím nátěrem. U bojových vozidel je národní rozlišovací znak umístěn zpravidla v zadní části nad osou hnacího ústrojí vozidla.
Podle vyhlášky č. 257/1999 Sb. Umístění národního rozlišovacího znaku České republiky bylo vyobrazeno v příloze č. 12 k vyhlášce č. 257/1999 Sb. Znak se na rozdíl od vyhlášky č. 387/2010 Sb. umísťoval i na přední dveře kabiny vozidel nebo po obou stranách střelecké věže tanků a bojových vozidel.
Odkazy Reference
Související články Letecký výsostný znak Československá vlajka Státní symboly České republiky
Kategorie:Státní symboly České republiky