Anatolij (světským jménem: Andrij Hryhorovyč Hrysjuk; 31. srpna 1880 Kovel – 23. ledna 1938 Kyltovo) byl ukrajinský duchovní Ruské pravoslavné církve a metropolita oděský a chersonský. Pravoslavná církev jej uctívá jako svatého mučedníka.

Život Narodil se 31. srpna 1880 v Kovelu.

Návštěvoval Kremenecké duchovní učiliště a Volyňský duchovní seminář. Pokračoval ve studiu na Kyjevské duchovní akademii, kterou dokončil roku 1904 s titulem kandidáta bohosloví. Roku 1903 byl postřižen na monacha a 15. srpna téhož roku rukopoložen na jerodiákona. Kněžské svěcení přijal 30. května 1904.

Vyučoval na katedře církevní historie Kyjevské duchovní akademie. Od roku 1905 prováděl výzkum při Ruském archeologickém institutu v Konstantinopoli. O několik let později získal magisterský titul. Dne 29. srpna 1911 byl povýšen na archimandritu a od 8. června 1912 byl inspektorem Moskevské duchovní akademie, kde také vyučoval. Následující rok byl ustanoven rektorem Kazaňské duchovní akademie.

Ovládal klasické a některé orientální jazyky, studoval primární prameny dějin křesťanství na starověkém Východě.

Biskup a věznění Roku 1913 jej Nejsvětější synod zvolil biskupem čistopolským a vikářem kazaňské eparchie. Biskupská chirotonie proběhla 29. června. Byl vyznamenán Řádem sv. Vladimíra III. třídy a zastával funkci předsedy Kazaňské historicko-archeologické společnosti bratrstva sv. Gurije Kazaňského. V letech 1918–1920 dočasně řídil kazaňskou eparchii.

Po oficiálním uzavření akademie sovětskými úřady fungovala v utajení. Vzhledem k tomu, že budova akademie byla odebrána, přednášky se konaly v domovech profesorů a rada akademie se scházela v bytě rektora. Začátkem roku 1921 čekisté zachytili dopis adresovaný patriarchovi Tichonovi se zprávou o vzdělávací činnosti akademie. Lidový komisariát spravedlnosti požadoval potlačení této instituce. V březnu 1921 byl biskup Anatolij zatčen a odsouzen k jednomu roku nucených prací. Byl poslán do Moskvy a několik měsíců vězněn ve věznici Butyrka, kde byl těžce zbit, zlomili mu čelist a dvě žebra.

Od 28. února 1922 byl biskupem samarským a stavropolským. Byl žádán, aby vstoupil k renovacionismu (tehdejší církevní schizma), což odmítl. 24. února 1923 byl znovu zatčen za odpor proti renovacionismu (formálním důvodem zatčení byla protisovětská výzva napsaná jeho jménem, která byla nalezena při prohlídce jeho bytu; sám biskup Anatolij uvedl, že se jednalo o padělek). 4. srpna 1923 byl na krátkou dobu propuštěn a patriarcha Tichon ho zanedlouho povýšil na arcibiskupa.

Dne 18. září 1923 byl opět zatčen, obviněn z protisovětské činnosti a odsouzen ke třem letům vyhnanství v Turkmenistánu ve městě Poltorack (dnes Ašchabad). Od roku 1925 pobýval v Krasnovodsku (dnes Turkmenbaši).

Podepsal tzv. „Prohlášení“ metropolity Sergia (Stragorodského). Od roku 1927 byl stálým členem Dočasného svatého synodu pod vedením metropolity Sergia (rozpuštěného v roce 1935).

V září 1928 byl metropolitou Sergijem jmenován arcibiskupem oděským a chersonským. Dne 18. května 1932 byli všichni členové synodu, kteří v té době zastávali hodnost arcibiskupa, včetně arcibiskupa Anatolije, povýšeni do hodnosti metropolity. V letech 1934–1935 dočasně spravoval charkovskou eparchii. Během tohoto období úřady uzavřely mnoho chrámů eparchie (řada chrámů byla vyhozena do povětří) a zatkly značnou část duchovenstva. Metropolita byl opakovaně Spojenou státní politickou správou předvoláván k výslechům, někdy pozdě v noci, někdy během bohoslužby (v druhém případě metropolita bohoslužbu nejprve dokončil, a to navzdory nelibosti čekistů).

V noci z 9. na 10. srpna 1936 byl zatčen. Byl obviněn z kontaktu s katolickým knězem města Mykolajiv Znoskem Christianem Leontyjevičem, s nímž vyjednával o vytvoření protisovětského bloku opětovným sjednocením východní (pravoslavné) a západní (katolické) církve s podřízeností pravoslavné církve římskému papeži. V reakci na tato obvinění uvedl, že se neangažoval v protisovětské činnosti a že „neměl jsem žádné spojení s představiteli katolické církve a nevedl jsem žádná jednání o sjednocení pravoslavných a katolíků. Prohlašuji, že jsem přesvědčený antikatolík a podle svých náboženských názorů bych jako pravoslavný biskup taková jednání vést nemohl.“ Byl poslán do Moskvy, kde byl uvězněn ve věznici Butyrka. V té době byl již vážně nemocný, měl ochrnuté nohy.

Dne 21. ledna 1937 byl odsouzen k pěti letům v pracovním táboře. Během cesty do tábora byl okraden. Vězni část cesty urazili po železnici a pak šli pěšky – sněhem v drsných podmínkách, blízkých arktické zimě. Metropolita Anatolij se pohyboval s obtížemi: když upadl, dovolili mu sednout si do zadní části nákladního auta a vezli ho, pak ho zase vedli pěšky. V únoru 1937 dorazil do zemědělské kolonie Kyltovskaja a v květnu byl poslán na „všeobecné“ práce. V říjnu byl kvůli zhoršujícímu se zdraví převeden na invalidní důchod, ale v listopadu byl poslán zpět na všeobecné táborové práce. V této době téměř oslepl. Ze zprávy táborové správy: „Odvádí 62% své práce. Vzhledem ke svému stáří pracuje špatně, ale snaží se.“

V lednu 1938 byl umístěn do táborové nemocnice, kde zemřel. Podle dobových pramenů těsně před smrtí byl požádán, aby se vzdal svého evangelia a náprsního kříže. Evangelium mu bylo násilím vytrženo z rukou, ale kříže se nevzdal.

Kanonizace Roku 1997 byl svatořečen jako místní světec chersonské eparchie.

V srpnu 2000 byl na Archijerejském soboru Ruské pravoslavné církve svatořečen a zařazen do Sboru novomučedníků a vyznavačů ruských.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Pravoslavná encyklopedie

Kategorie:Muži Kategorie:Ukrajinští svatí Kategorie:Pravoslavní svatí Kategorie:Sbor všech novomučedníků a vyznavačů ruských Kategorie:Biskupové Ruské pravoslavné církve Kategorie:Ukrajinští pravoslavní duchovní Kategorie:Křesťanští mučedníci 20. století Kategorie:Narození 31. srpna Kategorie:Narození v roce 1880 Kategorie:Narození v Kovelu Kategorie:Úmrtí 23. ledna Kategorie:Úmrtí v roce 1938 Kategorie:Úmrtí v Komi