Anatolij (světským jménem: Alexej Vasiljevič Kamenskij; 15. října 1863 Staro-Mertiščevo – 20. září 1925 Omsk) byl ruský duchovní Ruské pravoslavné církve a arcibiskup irkutský a věrcholenský.
Život Narodil se 15. října 1863 ve vesnici Staro-Mertiščevo Samarské gubernie do rodiny diákona.
Navštěvoval Samarské duchovní učiliště a následně Samarský duchovní seminář. Oženil se a 6. srpna 1888 byl rukopoložen na jereje. Stal se představeným chrámu svatého archanděla Michaela ve vesnici Chilkovo. Roku 1889 ovdověl a roku 1891 nastoupil na Petrohradskou duchovní akademii, kterou dokončil s titulem kandidáta bohosloví. Dne 26. srpna 1895 byl postřižen na monacha.
Zastával službu představeného chrámu sv. archanděla Michaela ve městě Sitka na Aljašce, správce misijní školy a blagočinného Sitkinského okruhu. Roku 1897 byl povýšen na archimandritu a následující rok vstoupil do kléru sanfranciské eparchie. V březnu 1899 byl jmenován učitelem katechismu Minneapoliské misijní školy.
Roku 1903 se vrátil do Ruska, kde byl jmenován rektorem Oděského duchovního semináře.
Roku 1906 jej Nejsvětější synod zvolil biskupem jelizavetgradským a vikářem chersonské eparchie. Biskupská chirotonie proběhla 10. prosince. Světiteli byli metropolita petrohradský a ladožský Antonij (Vadkovskij), metropolita moskevský Vladimir (Bogojavlenskij), metropolita kyjevský Flavian (Goroděckij) a další biskupové. Stal se také představeným Uspenského monastýru v Oděse.
Roku 1912 byl zvolen poslancem Státní dumy Chersonské gubernie.
Od 30. července 1914 sloužil jako biskup tomský a altajský. Do Tomsku dorazil 8. ledna 1916. Byl iniciátorem založení monastýrských misijních kurzů, nedělních a prázdninových škol pro děti. Po únorové revoluci část duchovenstva tomské eparchie vyjádřila nedůvěru k biskupovi jako politické osobnosti a podala petici k Nejsvětějšímu synodu, aby byl zbaven funkce a místo něj jmenoval správcem biskupa Innokentije (Sokolova), což se nestalo.
Dne 12. července 1920 byl ustanoven biskupem irkutským a věrcholenským.
V letech 1921-1922 vypukl v Povolží a středních oblastech Ruska těžký hladomor. Pod záminkou pomoci hladovějícím začala kampaň na konfiskaci církevních cenností. Zástupce velitele 5. armády Kotevnikova požadoval vydání „přebytečných“ zlatých předmětů z eparchiálních sakristií, které nebyly použity při bohoslužbách. Arcibiskup nabídl svou pomoc hladovějícím, ale vydat zlato odmítl. Toto rozhodnutí vedlo k jeho zatčení. V červenci téhož roku byl odsouzen k trestu smrti. Poté byl trest změněn na 10 let vězení. Byl vězněn v Irkutské věznici a v roce 1924 byl poslán do Moskvy.
Dne 1. února 1924 byl synodem penzionován. V posledních měsících života žil s omským arcibiskupem Viktorem (Bogojavlenským), s nímž často sloužil. Zemřel 20. září 1925 v Omsku během celonočního bdění. Byl pohřben na Kozáckém hřbitově a poté, díky úsilí Taťjany Rakirovové, byly jeho ostatky převezeny na Starý Severní hřbitov, kde dodnes odpočívají.
Kanonizace Svatořečen byl roku 1981 Ruskou pravoslavnou církví v zahraničí se zařazením do Sboru novomučedníků a vyznavačů ruských.
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Pravoslavná encyklopedie
Kategorie:Muži Kategorie:Biskupové Ruské pravoslavné církve Kategorie:Ruští pravoslavní duchovní Kategorie:Narození 15. října Kategorie:Narození v roce 1863 Kategorie:Narození v Samarské oblasti Kategorie:Úmrtí 20. září Kategorie:Úmrtí v roce 1925 Kategorie:Úmrtí v Omsku