Diethyl-ftalát je organická sloučenina se vzorcem C12H14O4, patřící mezi ftaláty (estery kyseliny ftalové).
Výroba a použití Diethylftalát se vyrábí reakcí ethanolu s ftalanhydridem za přítomnosti silné kyseliny jako katalyzátoru:
300px|střed|bezrámu
Používá se jako plastifikátor PVC a jako fixační látka v parfémech.
Biodegradace
U mikroorganismů Biodegradace diethylftalátu v půdě často začíná hydrolýzou za vzniku monoethylftalátu a následně kyseliny ftalové; jiné dráhy spočívají v transesterifikaci nebo demethylaci, kdy za přítomnosti methanolu vznikají jako meziprodukty také ethylmethylftalát, dimethylftalát, a monomethylftalát. Takováto biodegradace byla pozorována u několika půdních bakterií.
Některé bakterie mají enzymy určené přímo k rozkladu esterů kyseliny ftalové, jako jsou ftalátoxygenáza, ftalátdioxygenáza, ftalátdehydrogenáza, a ftalátdekarboxyláza.
Meziprodukty transesterifikace či demethylace, ethylmethylftalát a dimethylftalát, posilují toxické účinky a mohou narušovat buněčné membrány mikroorganismů.
U savců Diethylftalát je u prasat a krav hydrolyzován ve slinivce břišní cholesterolesterázou na monoestery.
Toxicita O chronické toxicitě diethylftalátu není dostupných mnoho údajů, ale z existujících dat vyplývá nízká toxicita. Některé ftaláty tlumí tvorbu androgenů, například u myší opakovaně vystavovaných těmto látkám došlo k poklesu tvorby spermií.
Vystavení několika ftalátům v nízkých dávkách způsobuje v důsledku aditivních účinků vyšší nebezpečí.
Nebezpečí směsí několika ftalátů. případně ftalátů s jinými anti-androgeny tak nelze přesně určit zkoumáním jediné látky – totéž platí pro vystavení jedné látce několika způsoby zároveň. Lidé jsou ftalátům vystaveni převážně skrz kůži, zatímco při toxikologických výzkumech jsou podávány ústně.
Teratogenita U březích myší způsoboval diethylftalát poškození kostry, přičemž nejvíce poškození vyvolávaly nejvyšší dávky.
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Ftaláty Kategorie:Ethylestery Kategorie:Endokrinní disruptory