Andrij (světským jménem: Adrian Adrianovyč Rymarenko; 27. března 1893 Romny – 12. července 1978 Spring Valley) byl ukrajinský duchovní Ruské pravoslavné církve v zahraničí a arcibiskup.
Život Narodil se 27. března 1893 v Romnech.
Byl úředníkem optinských starců Anatolije (Potapova) a Nektarije (Tichonova). Středoškolské vzdělání získal na městském učilišti, po kterém nastoupil na Petrohradský polytechnický institut. Oženil se a pracoval jako statistik. Později se rozhodl vydat na duchovenskou dráhu. 14. října 1921 byl rukopoložen na diákona a tři dny poté na jereje. Stal se knězem chrámu svatého Alexandra Něvského v Romnech.
Roku 1926 byl sovětskými úřady uzavřen chrám svatého Alexandra, a proto byl poslán do Kyjeva, kde byl pod dohledem Sjednocené státní politické správy (OGPU). Nezískal státní povolení k výkonu duchovenské služby. Sloužil tajně a roku 1930 byl zatčen. Ve vězení těžce onemocněl a byl propuštěn. Roku 1934 získal povolení a byl určen pro službu v kyjevském chrámu svatého Mikuláše při Askoldově mohyle. Od 8. května 1935 vykonával funkci představeného chrámu svatého Pantelejmona ve čtvrti Kurenivka.
Brzy mu bylo odňato povolení k duchovenské službě a znovu začal sloužit tajně. V jednom z domů vytvořil domácí chrám a před hrozbou zatčení se ukrýval v rodinách farníků.
Poté, co byl Kyjev v září 1941 obsazen německými vojsky, otec Adrian obnovil svou veřejnou službu, stal se duchovním otcem oživujícího se Pokrovského monastýru a zároveň se angažoval v pomoci potřebným. Založil domov pro seniory a osoby se zdravotním postižením a nemocnici. V tomto období se jeho duchovním otcem stal arcibiskup Antoni (Abašidze).
Služba v Německu Na podzim roku 1943, před okupací Kyjeva sovětskými vojsky, odjel na Západ spolu s některými členy své komunity (mezi nimiž byl zejména Oleg Koncevič, který se později stal biskupem Nektariem). Od 17. listopadu 1943 zastával funkci představeného katedrálního chrámu Kristova vzkříšení v Berlíně a 8. března 1944 byl povýšen na protopresbytera. Byl duchovním pastýřem pro širokou škálu věřících: pro „staré emigranty“, válečné zajatce, „východní dělníky“ vyhnané do Německa, odpůrce bolševismu, kteří uprchli před Rudou armádou, a pro lidi, kteří kolaborovali s okupační správou. Jako představený chrámu nepřerušil bohoslužby ani během bombardování Berlína spojeneckým letectvem.
Roku 1945 přešel do Wendlingen am Neckar v Bádensku-Württembersku. Pomohl mnoha lidem vyhnout se deportaci do SSSR.
Služba v Americe V roce 1949 se se svou církevní komunitou přestěhoval do Spojených států. Založil Novo-Divejevský ženský monastýr v Nanuetu (New York), který se nachází na území bývalého katolického kláštera. Během největšího rozkvětu monastýru zde žilo asi 50 mnišek (mnohé z nich patřily k „druhé vlně“ ruské emigrace).
Roku 1968 ovdověl a přijal mnišský postřih. Stejného roku byl synodem Ruské pravoslavné církve v zahraničí zvolen biskupem rocklandským a vikářem newyorské eparchie. Biskupská chirotonie proběhla 2. března téhož roku. Roku 1973 byl v den svých osmdesátých narozenin povýšen na arcibiskupa.
Dne 22. července 1975 jej navštívil Alexandr Solženicyn a strávil s ním více než hodinu v rozhovoru; o rok později ho navštívil Mstislav Rostropovič s Galinou Višněvskou.
Až do svých posledních dnů arcibiskup Andrej nadále vedl duchovní život Novo-Divejevského monastýru. Zemřel 12. července 1978 a byl pohřben na území monastýru.
Odkazy
Reference
Externí odkazy Pravoslavná encyklopedie
Kategorie:Muži Kategorie:Biskupové Ruské pravoslavné církve v zahraničí Kategorie:Ukrajinští pravoslavní duchovní Kategorie:Narození 27. března Kategorie:Narození v roce 1893 Kategorie:Narození v Romny Kategorie:Úmrtí 12. července Kategorie:Úmrtí v roce 1978 Kategorie:Úmrtí v New Yorku (stát)