náhled|vpravo|Pamětní deska na Praze 4 Jan Štursa (21. června 1917 Střítež u Skutče okres Chrudim – 10. února 2000) byl radiotelegrafistou a parašutistou v československé zahraniční armádě na Západě, po únoru 1948 odsouzen totalitním režimem k odnětí svobody a v 50. letech 20. století vězněn v komunistických káznicích a pracovních táborech. Stručný životopis Jan Štursa se narodil 21. června 1917. Za druhé světové války byl vojákem československé zahraniční armády ve Francii a Velké Británii (1. československé divize ve Francii a československé samostatné obrněné brigády v Anglii). V Anglii absolvoval výcvik radisty a od v době od 9. ledna 1943 do 10. ledna 1945 pracoval jako radiotelegrafista ve Vojenské rádiové ústředně (VRÚ). Ke konci druhé světové války prošel parašutistickým výcvikem a výcvikem pro speciální úkoly. Zamýšlený paravýsadek Chromium na jaře 1945 do Protektorátu Čechy a Morava byl ale zrušen. Po druhé světové válce se vrátil do Československa, v roce 1946 opustil armádu ale v říjnu 1948 byl zatčen, zbaven vojenské hodnosti, na jaře 1949 odsouzen ve vykonstruovaném procesu a déle než šest let vězněn. Po propuštění na svobodu směl vykonávat jen dělnické profese. Po sametové revoluci v listopadu 1989 v Československu se podílel na materiální obnově majetku Československé obce legionářské. Jan Štursa zemřel 10. února 2000.

Podrobný životopis Rodinný původ Jan Štursa se narodil 21. června 1917 v obci Střítež u Skutče v okrese Chrudim. Jeho otcem byl tesař Jan Štursa (1885–1950) a jeho matkou byla Anna rozená Dastychová (1891–1976). Oba rodiče byli chalupníci a v horském kraji vlastnili malou výměru polností. Matka Anna pocházela z rolnické rodiny, měla 11 sourozenců, převážnou část roku pracovala na polích, ale v zimě jako přivýdělek pořizovala pro firmu ve městě výšivky. Rodina Jana a Anny Štursových měla celkem sedm potomků, ale dospělosti se dožili jen čtyři z nich. Jan měl o šest let staršího bratra Josefa (* 1911), který se živil jako zedník a pak měl Jan ještě dvě mladší sestry: švadlenu Annu (* 1919) a Marii (1922–1976), která byla prodavačkou v Praze.

Školy, studium a zaměstnání Jan Štusa vychodil obecnou školu (dvoutřídku) v Hluboké a pak ještě tři ročníky měšťanské školy v Nových Hradech (ze Stříteže do Nových Hradů denně dojížděl 5 kilometrů). Následně pak chodil dva roky do obchodní školy ve Vysokém Mýtě (ze Stříteže do Vysokého Mýta denně dojížděl na kole 15 kilometrů). Během zimy ale dojíždění nebylo možné a tak bydlel u spolužáka, kterého doučoval. Po absolvování obchodní školy se živil jako účetní praktikant a po roce 1936 vykonával v Praze zaměstnání jako pomocný účetní. V Praze začal studovat obchodní akademii, ale studia dokončil později až během svého pobytu v Anglii. V Praze se před druhou světovou válkou věnoval i sportovním aktivitám: hrál volejbal a fotbal (ve fotbalovém klubu LEV Praha XVIII). K jeho zálibám patřila i četba, která spolu s rodinou výchovou formovala Janovo hluboké vlastenecké cítění.

Protektorát a cesta do Francie Po nastolení Protektorátu Čechy a Morava (po 15. březnu 1939) se Jan Štursa záhy zapojil do domácího protiněmeckého odboje. Prostřednictvím ilegální organizace se pokusil opustit protektorát přes Slovensko a Maďarsko, ale tam byl zatčen a vězněn. Po propuštění se mu ale nakonec podařilo dostat se ilegálně balkánskou cestou přes Jugoslávii, Balkán, Sýrii a lodí do Francie. Ve Francii se 6. května 1940 zapsal k československému zahraničnímu vojsku v Agde, byl zařazen jako vojín k telefonní rotě a odeslán ke spojovacímu diviznímu praporu do Montpellier. Na frontu odjel jako voják spojovacího radiotelegrafního družstva a zapojil se zde do ústupových bojů v rámci 1. československé pěší divize ve Francii.

V Anglii Po kapitulaci Francie připlul lodí „Mohamed Ali el Kebir“ do Velké Británie, nějaký čas prožil ve stanovém táboře v zámeckém parku Cholmondeley u Chesteru v hrabství Cheshire a nakonec jej 7. července 1940 zařadili ke spojovací četě 1. pěšího praporu (stal příslušníkem Československé smíšené brigády). Zde prodělal základní telegrafický výcvik. K velitelské rotě 1. pěšího praporu byl převelen 1. ledna 1941. Dalším kurzem radiotelegrafického operátora radiových stanic prošel Jan Štursa 6. září 1941. Za čtyři měsíce nato (24. prosince 1941) byl povýšen do vojenské hodnosti svobodníka a za osm měsíců poté získal (od 1. září 1942) hodnost desátníka. V Anglii se mu podařilo během služby u zahraniční československé armády soukromě dostudovat a složil zde maturitní zkoušku.

Vojenská rádiová ústředna Dne 9. ledna 1943 jej přeložili k náhradnímu těleso MNO a současně byl Jan přidělen ke II. odboru MNO na stálou radiovou stanici (absolvoval ještě speciální školení pro obsluhu agenturních radiosouprav). Tímto dnem započal svoji vojenskou službu radiotelegrafisty ve Vojenské rádiové ústředně (VRÚ) v Hockliffe (Bedford) a ve West Dulwich na předměstí Londýna, kterou ukončil 10. ledna 1945. Během svého působení ve VRÚ ale v době od 18. května 1943 do 3. srpna 1943 absolvoval s velmi dobrým prospěchem (skončil na 5. místě ze 23 frekventantů) školu důstojníků v záloze (ŠDZ) pěchoty, byl mu přiznán charakter aspirant a ještě v témže roce byl (15. září 1943) Štursa povýšen do hodnosti četaře aspiranta. Následovalo převelení (23. září 1943) do studijní skupiny II. odboru MNO, ale od 15. října 1944 se opět Jan Štursa vrátil ke své práci radiotelegrafisty ve VRÚ. V mezičase obdržel dne 7. března 1944 pamětní medaili čs. armády v zahraničí (se štítkem F a VB).

Operace Chromium Dne 7. ledna 1945 absolvoval Jan Štursa pradesantní výcvikový kurz (Para Course) v Ringway a koncem ledna (25. ledna 1945) byl převelen ke Zvláštní skupině D (pro zvláštní úkoly – ZÚ), neboť byl vybrán pro výsadek a následné zpravodajsko–diverzní aktivity na Němci okupovaném území Protektorátu Čechy a Morava. Byl zařazen do výsadkové skupiny operace Chromium jako radista a absolvoval další výcviky a školení (například kurz útočného boje (Assault Course)) u britské tajné služby (SIS). Začátkem března 1945 (3. března 1945) obdržel československou medailí Za zásluhy. Několik dní poté (7. března 1945) byl povýšen do hodnosti podporučíka pěchoty v záloze.

Dne 12. března 1945 odletěl četař aspirant Jan Štursa letadlem do Itálie (základna Bari), kde členové výsadku vyčkávali na vysazení do operačního prostoru. Podle původního plánu měl být doskokový prostor v okolí Jilemnice a odtud se měla skupina přesunout ku Praze. Úkolem skupiny mělo být proniknutí do Prahy a navázání přímého spojení mezi domácím odbojovým hnutím a londýnskou vládou, pro jehož splnění měl Štursa k dispozici dva radiové komplety s krycím jménem Hana. Dne 23. dubna se skupina dále přesunula do Brindisi. V průběhu konce dubna a začátku května 1945 bylo provedeno několik neúspěšných pokusů o výsadek. Poslední pokus o výsadek proběhl v závěrečné fázi druhé světové války v noci ze 4. na 5. května 1945. Pro nepřízeň počasí se britské letadlo se skupinami parašutistů výsadků Chromium a Mortar na palubě musel pro nepřízeň počasí nad protektorátem vrátit zpět na italské letiště Brindisi. Když v květnu 1945 vypuklo povstání byl výsadek z rozhodnutí SOE 9. května 1945 zrušen. Jan Štursa se po odvolání nerealizovaného výsadku Chromium vrátil letecky 15. května 1945 z Itálie do Anglie odkud byl 5. června 1945 přesunut do osvobozeného poválečného Československa.

Po druhé světové válce V československé armádě Po návratu do Československa jej 11. června 1945 přidělili k II. oddělení hlavního štábu MNO a za dva týdny (27. října 1945) byl povýšen do hodnosti poručíka pěchoty v záloze a následně pak do hodnosti nadporučíka pěchoty v záloze. V lednu 1946 (3. ledna 1946) odešel Jan Štursa na vlastní žádost do zálohy (mimo činnou službu) ale ještě 27. dubna 1946 obdržel své poslední vojenské vyznamenání – Československý válečný kříž 1939.

50. léta 20. století Po únoru 1948 se komunistická strana Československa rozhodla postupně eliminovat případné odpůrce nastupujícího totalitního režimu a další nepohodlné demokraticky smýšlející osoby. Do této kategorie spadali také tzv. „Zápaďáci“ – bývalí příslušníci československého zahraničního odboje ve Francii a Velké Británii. Jan Štursa byl v té době již dávno mimo armádní struktury, ale i přesto se na něj zaměřila pozornost Státní bezpečnosti (StB). V říjnu 1948 byl Jan Štursa zatčen, následně obviněn z vlastizrady a ve vykonstruovaném soudním procesu byl pak na jaře 1949 odsouzen k trestu odnětí svobody na osm let v těžkém žaláři.

Dne 22. června 1950 bylo Ministerstvo národní obrany (MNO) oficiálně informováno, že byl Jan Štursa odsouzen Státním soudem k 8 letům těžkého žaláře, které si odpykává ve věznici v Plzni (Bory). Na základě Zákona číslo 59/1949 Sbírky mu byla ke dni 11. srpna 1950 odňata vojenská hodnost. Ke dni 30. září 1950 byl přeložen do počtu mužstva v záloze a přemístěn k PTP 52 (Pomocný technický prapor 52).

Jako vězeň prošel Jan Štursa komunistickými káznicemi a pracovními lágry na Jáchymovsku a Příbramsku. V roce 1955 po odpykání 6,5 let byl propuštěn na svobodu. Dále ovšem mohl pracovat jen v dělnických profesích (dělník, zedník) a později, až do svého odchodu do starobního důchodu, jako stavbyvedoucí.

Po sametové revoluci v listopadu 1989 Po druhé světové válce v roce 1945 došlo k obnovení činnost Československé obce legionářské (ČsOL) a do jejích řad byli začleněni i příslušníci československé zahraniční armády ze všech front druhé světové války. Po únoru 1948 byla ČsOL začleněna do řad Svazu protifašistických bojovníků a 17. července 1949 byla ČsOL protiprávně zrušena, ale její činnost mezi roky 1949 až 1990 pokračovala v Londýně (centrum), Francii, Austrálii, Brazílii a Spojených státech amerických. Po sametové revoluci 17. listopadu 1989 byla činnost ČsOL začátkem dubna 1995 obnovena a jejím předsedou se stal generál Tomáš Sedláček.

A byl to právě Jan Štursa, kdo se stal jedním z hlavních představitelů znovuobnovené ČsOL. Společně s prvním polistopadovým předsedou ČsOL Tomášem Sedláčkem se Štursa podílel na jednání o navrácení komunisty zabaveného historického majetku ČsOL. Původní sídlo ČsOL (Legerova 22, Praha 2) se do majetku ČsOL již nevrátilo (dnes sídlo Českého svazu bojovníků za svobodu). Nakonec se podařilo jako kompenzaci získat pro účely sídla spolku budovu hotelu Legie (tzv. Štefánikův dům; Sokolská 33, Praha 2), který je dnešním sídlem Ústředí ČsOL a Muzea československých legií. Jan Štursa byl také předsedou ČsOL.

Generálmajor ve výslužbě Jan Štursa zemřel náhle 10. února 2000.

Připomínka Na domě č. p. 964b v Herálecké ulici IV na Praze 4, kde naposledy bydlel, připomíná genrálmajora ve výslužbě Jana Štursu mramorová pamětní deska s následujícím textem: „V tomto domě žil / Jan Štursa / generálmajor v. v. / předseda Československé obce legionářské // V době 2. světové války příslušník / 1. čs. divize ve Francii a čs. samostatné / obrněné brigády v Anglii“.

Odkazy Poznámky

Reference

Související články Vojenská rádiová ústředna Operace Chromium Externí odkazy

Kategorie:Narození 21. června Kategorie:Narození v roce 1917 Kategorie:Narození v okrese Chrudim Kategorie:Příslušníci výsadků do Protektorátu Čechy a Morava Kategorie:Příslušníci československé zahraniční armády Kategorie:Nositelé Pamětní medaile československé armády v zahraničí Kategorie:Nositelé Československé medaile za zásluhy Kategorie:Úmrtí 10. února Kategorie:Úmrtí v roce 2000 Kategorie:Muži