Walter Bryan Emery (2. července 1903 Liverpool – 11. března 1971 Káhira) byl britský egyptolog a terénní archeolog. Během druhé světové války sloužil v Egyptě jako důstojník britské armády a bezprostředně po ní působil v diplomatických službách. Byl profesorem egyptologie na Edwardsově koleji na University College London.
Život Walter Bryan Emery se narodil jako syn Waltera Thomase Emeryho, ředitele vysoké školy technické a jeho manželky Beatrice Mary, roz. Benbowové. Studoval na jezuitské škole St Francis Xavier's College v Liverpoolu, kde se začal zajímat o egyptologii. Ve 13 letech četl knihy o objevech v Núbii a Egyptě, navštěvoval egyptskou sbírku v městském muzeu. Rodiče z něj chtěli mít námořního inženýra a po ukončení školy se proto krátce učil technickému kreslení. Díky svému výcviku se stal vynikajícím kreslířem, což se později uplatnilo v jeho egyptologických publikacích i ve vojenské kariéře během druhé světové války.
V letech 1921–1923 studoval na Archeologickém institutu v Liverpoolu a v roce 1923 se poprvé vydal do Egypta jako asistent Egyptské průzkumné společnosti. Podílel se na vykopávkách v lokalitě el Amarny, starověkého města ve středním Egyptě, které založil faraon Achnaton. Od roku 1924 vedl vykopávky v Thébách pro Liverpoolskou univerzitu. Na starověkém pohřebišti Šejch Abd el-Qurna nalezl a restauroval desítky hrobek. Současně pracoval i na dalších lokalitách. S Howardem Carterem spolupracoval na Tutanchamonově hrobce v Údolí králů, v Armantu v Horním Egyptě nalezl tzv. Bucheum, pohřebiště posvátných býků. náhled|Královská koruna nalezená v Ballaně V roce 1929 byl jmenován ředitelem terénního archeologického průzkumu Núbie pod záštitou Egyptské vládní služby pro památky s oprávněním prozkoumávat a vykopávat všechna starověká místa v Núbii, která měla být zaplavena po zvýšení hráze Asuánské nízké přehrady. S prací mu pomáhala jeho manželka Molly (Marie Magdalena), s níž se oženil v roce 1928. Během své mise zorganizoval průzkum více než 70 lokalit a dvou tisíc hrobů. V Ballaně a Qustulu (dnes již zaplavené lokality) objevil společně s Lawrencem Kirwalem velké mohyly s lidskými ostatky a pohřební výbavou ze 4. století n. l. z do té doby málo známé kultury Skupiny X ( stříbrné královské koruny a další šperky, zbraně, bronzové nádoby, svícny ). Tato událost je označována za největší archeologický objev v Núbii v 1. polovině 20. století. Svůj nález Emery popsal v populární knize s názvem Núbijský poklad (1948). V núbijské pevnosti Kubán vykopal stovky hrobek, domů a několik sídel. Právě zde Emery vyvinul svou metodu analýzy hliněných staveb.
Od roku 1935 vedl pro Káhirské muzeum vykopávky v severní Sakkáře, kde nalezl mnoho velkých hrobek příslušníků vládnoucí elity z raně dynastického období.Verner, str. 328–329 Na podzim roku 1938 objevil hrobku S3357 z doby faraona Ahy, která je známá jako nejstarší hrobka v Sakkáře. Emeryho posledním významným nálezem před druhou světovou válkou byla hrobka S3471, která obsahovala velké množství mědi.
Po vypuknutí války byl na základě svých znalostí místních poměrů převelen ke zpravodajskému oddělení v generálním velitelství britských vojsk v Egyptě v Káhiře. Jeho kreslířské dovednosti byly využity při zpracování map. Později sloužil v 8. armádě v Západní poušti, po bitvě u El Alameinu obdržel vyznamenání Mention in Despatches (MiD) a byl povýšen na podplukovníka.
Bezprostředně po válce, kdy mnoho archeologických nalezišť bylo stále nepřístupných, Emery přijal diplomatické místo na britském velvyslanectví v Káhiře. V roce 1947 působil jako atašé, poté se vypracoval na prvního tajemníka. V roce 1951 byl jmenován profesorem egyptské archeologie a filologie na Londýnské univerzitě, kde působil až do roku 1970. Během prázdnin se Emery mohl v omezené míře vrátit k práci v terénu. Vedl vykopávky v Sakkáře, které byly obnoveny v roce 1953.
V letech 1956–1964 se podílel na záchraně staveb a památek ohrožených výstavbou nové Asuánské přehrady. Pracoval sedm sezón v Súdánu, v Buhénu a Qasr Ibrimu. V rámci kampaně UNESCO od roku 1960 dohlížel na demontáž a přepravu chrámů do Chartúmu. Měl také na starosti celkové vedení geodetických a dalších prací v Núbii. V roce 1964 se vrátil do Sakkáry, kde v západní části severní náhorní plošiny nalezl mastaby z období Třetí dynastie. Téměř 50 let neúspěšně pátral v Sakkáře po hrobce Imhotepa, lékaře, astronoma a architekta, který byl ve své době uctíván jako bůh lékařství. V sezóně 1968–1969 zaznamenal významný objev pohřebiště s tisíci mumifikovaných zvířecích ostatků (posvátných býků, sokolů, paviánů a ibisů).
V roce 1959 byl zvolen členem Britské akademie a v roce 1969 byl za přínos egyptologii jmenován komandérem řádu britského impéria (CBE).
Od poloviny 60. let se Emeryho zdraví zhoršovalo. Zemřel 12. března 1971 v káhirské nemocnici, kam byl odvezen po záchvatu mrtvice, který ho postihl během prací na vykopávkách v Sakkáře. Emery byl pohřben na britském hřbitově ve Staré Káhiře.
Publikace (výběr)
1938 Excavations at Saqqara – The Tomb of Hemaka. Government Press, Káhira 1939 Hor-aha, Káhira 1949 Great Tombs of the First Dynasty I, Káhira 1954 Great Tombs of the First Dynasty II, Londýn 1958 Great Tombs of the First Dynasty III, Londýn 1961 Archaic Egypt, Edinburgh 1962 A Funerary Repast in an Egyptian Tomb of the Archaic Period, Leiden
Odkazy Reference
Externí odkazy
Kategorie:Britští egyptologové Kategorie:Archeologové 20. století Kategorie:Pedagogové na University College London Kategorie:Narození v roce 1903 Kategorie:Narození 2. července Kategorie:Narození v Liverpoolu Kategorie:Úmrtí v roce 1971 Kategorie:Úmrtí 11. března Kategorie:Úmrtí v Egyptě Kategorie:Pohřbení v Káhiře Kategorie:Muži