Pojmem školní předmět (případně studijní předmět nebo vyučovací předmět) se rozumí cyklus výukových bloků (například vyučovacích hodin) věnovaných specifikovanému vědnímu nebo talentovému oboru nebo vymezené oblasti školní látky, jakož i soubor jejich probírané látky. Smyslem školních předmětů je strukturalizace a systematizace výuky do samostatných logických celků.
Mezi běžné školní předměty v České republice patří například český jazyk a literatura, matematika, fyzika, chemie, přírodověda, tělesná výchova, výtvarná výchova, hudební výchova, občanská výchova, dějepis a zeměpis. Konkrétní předměty a jejich náplň si určují školy sami prostřednictvím školních vzdělávacích programů (ŠVP), nicméně výuku strukturuje formou školních předmětů i rámcový vzdělávací program (RVP), který je navíc rozděluje do několika vzdělávacích oblastí.
Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělání z roku 2023 definoval tyto oblasti a předměty:
Jazyk a jazyková komunikace (český jazyk a literatura, cizí jazyk) Matematika a její aplikace (matematika a její aplikace) Informatika (informatika) Člověk a jeho svět (člověk a jeho svět) Člověk a společnost (dějepis, výchova k občanství) Člověk a příroda (fyzika, chemie, přírodopis, zeměpis) Umění a kultura (hudební výchova, výtvarná výchova) Člověk a zdraví (výchova ke zdraví, tělesná výchova) Člověk a svět práce (člověk a svět práce) Doplňující vzdělávací obory (dramatická výchova, etická výchova, filmová/audiovizuální výchova, taneční a pohybová výchova)
Na základních školách bývají obvyklé všeobecně-vzdělávací předměty (tedy předměty poskytující širokou výuku v oblastech běžného života, například český jazyk nebo občanská výchova; zákon o pedagogických pracovnících (č. 563/2004 Sb.) definuje, že se jedná o předměty „opravňující k obecnému pedagogickému působení na dané škole“) a volitelné zájmové předměty (ty si žáci volí podle svých zájmů a preferencí a jsou specifické pro každou školu, může se například o cvičení v českém jazyce, kurzy programování atd.). Na středních školách přibývají často odborné předměty (podle zaměření školy a jejího oboru, například elektrotechnika, účetnictví, pedagogika atd.) a praktické předměty (například práce v dílně, praktická cvičení z odborných předmětů atd.).
Rozdělení výuky na předměty vzniklo v Evropě v průběhu novověku, kdy se vzdělávání začalo systematicky oddělovat podle jednotlivých vědních a kulturních oblastí. V českém prostředí sehrála významnou roli školská reforma Marie Terezie, která dala základy povinné školní docházky a vymezila základní vyučovací předměty. V současnosti 21. století se na alternativních a moderních školách experimentuje i s odklonem od tradičního dělení výuky na školní předměty a výuka se provazuje napříč více obory a oblastmi nebo se jednomu oboru či oblasti věnovuje celý den podle nějakého klíče.
Reference
Kategorie:Školství