Ecaterina Teodoroiu (14. ledna 1894 Vădeni – 3. září 1917 Secui Muncel) byla rumunská vojačka, skautka a zdravotní sestra. Je známá jako první žena, která velela v rumunské armádě. V Rumunsku je považována za národní hrdinku a kolem její osoby se šíří mnoho legend.
Život a kariéra Narodila se 14. ledna 1894 ve vesnici Vădeni (dnes součást Târgu Jiu) do rolnické rodiny. Měla 5 bratrů a 2 sestry.
V roce 1909 vystudovala na Rumunsko-německé škole v Târgu Jiu, poté dostala stipendium a nastoupila na internátní školu v Bukurešti, kde studovala pedagogiku. Během studií se v roce 1913 přidala k asociaci rumunských skautů. (předchůdce dnešní Cercetașii României). Konkrétně byla členem oddílu jménem Pastorul Bucur.
Svůj sen stát se učitelkou opustila po začátku První světové války. Když v roce 1914 začala válka, tak se Teodoroiu vrátila do Târgu Jiu. V Târgu Jiu se nadále věnovala skautingu a když se Rumunsko v roce 1916 zapojilo do války, tak začala pomáhat jako zdravotní sestra v místní nemocnici a také na frontě.
Po nástupu do armády Rumunský červený kříž tehdy využíval skauty jako pomocné síly při ošetřování zraněných a k těmto snahám se přidal i oddíl Domnul Tudor, kterého byla Teodoroiu členkou.
Když v září 1916 její bratr, seržant Nicolae Toderoiu padl, tak se rozhodla vstoupit do armády. Jelikož její bratr sloužil u 18. pěšího pluku, rozhodla se nastoupit právě k této jednotce.
V bitvě o Filiaşi byla zraněna na noze a o 9 dní později i na té druhé. Musela být proto evakuována a delší dobu léčena v Craiově, Bukurešti a později také v Jasech. V nemocnici v Jasech se údajně seznámila se svým pozdějším snoubencem jménem Gheorghe Mănoiu.
Poté, co byla v lednu 1917 z nemocnice propuštěna, požádala o převelení k pěšímu pluku 43/59. Byla sem nejprve převelena jako zdravotnice. Jako čestný podporučík byla, na vlastní žádost, později jmenována velitelkou 25členné čety 7. roty tohoto pluku.
V srpnu 1917 se pěší pluk 43/59 účastnil rumunských bojů proti Rakousku-Uhersku poblíž Mărășești. Generál Ernest Broșteanu (velitel 11. pěší divize, jíž byl pluk 43/59 součástí) dal údajně Teodoroiu rozkaz, aby se se svou četou stáhla. Teodoroiu však rozkazu odporovala a nakonec jí bylo umožněno se bojů účastnit. V září téhož roku byla zabita kulometnou palbou.
Uznání Získala dvě Medaile vojenské ctnosti (Virtutea Militară) – jednu od armády a jednu od skautů. A byla jmenována čestným Podporučíkem.
V roce 1921 byly její ostatky exhumovány a přemístěny do hrobky před radnicí v Târgu Jiu, kde byla pohřbena v kovové rakvi ulité z německých kanónů. V roce 1938 bylo pak v jejím rodném domě zřízeno muzeum věnované jejímu životu.
V roce 1979 měl premiéru stejnojmenný rumunský film režiséra Dinu Cocea.
Od prosince 2021 je její portrét na bankovce v hodnotě 20 RON. Jedná se tak o první Rumunku zvěčněnou na bankovce. Také jí je v Rumunsku věnováno několik památníků a soch.
Galerie
Odkazy Reference
Literatura
Externí odkazy
Kategorie:Rumunské osobnosti první světové války Kategorie:Vojenské vůdkyně Kategorie:Osobnosti na rumunských bankovkách Kategorie:Osobnosti na rumunských poštovních známkách Kategorie:Narození v roce 1894 Kategorie:Narození 14. ledna Kategorie:Narození v Târgu Jiu Kategorie:Úmrtí v roce 1917 Kategorie:Úmrtí 3. září Kategorie:Úmrtí v bitvě Kategorie:Ženy