Rudá bouře (v anglickém originále Red Storm Rising) je politický/válečný thriller dvojice amerických autorů Toma Clancyho a Larryho Bonda, který vyšel v roce 1986.Rudá bouře, Městská knihovna v Praze, cit. 17. 9. 2025 Kniha vyšla poprvé česky v roce 2000 v nakladatelství BB art.

Děj této military fiction se odehrává v 80. letech 20. století, tedy v éře tzv. studené války a pojednává o hypotetickém vojenském konfliktu mezi Severoatlantickou aliancí a Varšavskou smlouvou (v knize reprezentuje Varšavskou smlouvu prakticky výlučně Sovětský svaz). Součástí jsou velmi podrobné popisy bojových akcí na různých bojištích jako např. námořní manévry hladinových plavidel a ponorek v severním Atlantiku i jinde, tankové bitvy v Západním Německu, sestřelování špionážních družic, letecké nálety bombardérů atd.

Román se od ostatní literatury s podobnou tematikou odlišuje tím, že válka je vedena konvenčními zbraněmi, nikoli zbraněmi hromadného ničení (např. chemickými, jadernými), ačkoli použití taktických jaderných zbraní je jednou z válčících stran zvažováno.

Postavy NATO Edward Morris, US Navy – velitel lodí USS Pharris a později USS Reuben James Daniel X. McCafferty, US Navy – velitel jaderné ponorky USS Chicago Otto Ketschmer – výkonný důstojník v jaderné ponorce USS Chicago Harkins – technik v jaderné ponorce USS Chicago seržant první třídy Terry Mackall, US Army – velitel amerického tanku M1 Abrams major Amelia “Buns” Nakamurová – pilotka F-15C, po sestřelu 3 bombardérů Tu-16 a 2 sovětských špionážních družic RORSAT se stala prvním americkým ženským leteckým esem nadporučík Michael D. Edwards – meteorolog amerického letectva na námořní letecké základně v Keflavíku, pod kódovým označením Bígl vede skupinu vojáků shromažďující cenné informace v terénu a vyhýbající se zajetí během sovětské okupace Islandu vojín Garcia – člen Edwardsovy skupiny na Islandu vojín Rodgers – člen Edwardsovy skupiny na Islandu seržant James Smith – člen Edwardsovy skupiny na Islandu Robert "Bob" Toland – analytik NSA a aktivní člen zálohy námořnictva plukovník Burnette – velitel hlídky ve středisku včasné výstrahy Argus kapitán Albert Redman – sekční šéf Roberta Tolanda kapitán Sonny Svenson – kapitán letadlové lodi USS Nimitz kapitán Todd Simms – velitel útočné jaderné ponorky USS Boston korvetní kapitán Anders – člen US Navy korvetní kapitán Jerry "Kladivo" O'Malley – pilot helikoptéry Sikorsky SH-60 Seahawk Lyles – kontrolní lodní důstojník na fregatě USS Reuben James Frank Ernst – výkonný důstojník na fregatě USS Reuben James Lenner – důstojník bojových systémů na fregatě USS Reuben James seržant Nichols – člen britské Royal Navy kapitán Little – kapitán britské jaderné ponorky HMS Torbay kapitán Perrin – kapitán britské fregaty HMS Battleaxe plukovník Douglas Ellington – pilot stealth letounu F-19A major Don Eisly – zbraňový a radarový operátor stealth letounu F-19A Björn Johannsen – kapitán norské ponorky Kobben plukovník Charles DeWinter "Chuck" Lowe – důstojník United States Marine Corps Edward Morris – kapitán fregaty USS Pharris a později viceadmirál Richard Pipes – velitel ponorkových sil Atlantické flotily (COMSUBLANT) Dieter Günther – německý dopravní policista Chip Bennett – důstojník americké rozvědky Samuel B. Baker, jr. – kontradmirál US Navy, velitel bojového svazu lodí plukovník Weber – důstojník německé Spolkové zpravodajské služby Jean Pierre de Ville – důstojník francouzské zahraniční rozvědky DGSE (Direction générale de la Sécurité extérieure) poručík Jerry Simon – vedoucí na věži letiště v Keflavíku admirál sir Charles Beattie – vrchní velitel flotily NATO ve východním Atlantiku (tzv. COMEASTLANT – Commander Eastern Atlantic), byla doménou britských námořních sil Royal Navy jako součást obrany Atlantiku proti sovětským námořním silám Gus Davies – pilot, velitel perutě US Navy Sam Potter – poručík výzvědné skupiny NATO na Islandu generál Robinson – SACEUR (Supreme Allied Commander Europe), vrchní velitel spojeneckých sil NATO v Evropě admirál Jacobsen

Sovětský svaz / Varšavská smlouva generálplukovník Pavel Leonidovič „Paša“ Alexejev, Rudá armáda – zástupce velitele jihozápadní skupiny vojsk, později hlavní velitel sovětských vojsk na západní frontě evropského bojiště Michail Eduardovič Sergetov – ministr energetiky SSSR a kandidát na plnohodnotného člena politbyra Ivan Michajlovič Sergetov, Rudá armáda – Alexejevův adjutant a syn Michaila E. Sergetova Boris Georgijevič Kosov – předseda KGB Josef Larionov – první náměstek KGB, zástupce Borise Kosova maršál Jurij Rožkov – vrchní velitel pozemních vojsk SSSR Fjodor Borisovič Bucharin – velitel Kyjevského vojenkého okruhu, později náčelník Generálního štábu ozbrojených sil SSSR Nikolaj Barsov – inženýr v rafinerii v Nižněvartovsku Zatyžin – odvolaný ministr pro petrochemický průmysl SSSR, jeho nástupcem se stal Michail E. Sergetov maršál Andrej Šavyrin – náčelník Generálního štábu ozbrojených sil SSSR Andrej Petrovič Maslov – vrchní velitel sovětských námořních sil Pjotr Bromkovskij – člen politbyra plukovník Popov – politruk Viktor Beregovoj – zástupce velitele 8. gardové armády kapitán Cherov – kapitán sovětské námořní lodi Julius Fučík generál Andrejev – velitel sovětských výsadkářů rotmistr Lupenko – obsluha protiletadlového děla ZSU-30 Gerhardt Eugen Falken – sovětský tzv. spící agent v Západním Německu, vydává se za německého agenta Bundesnachrichtendienst, který provedl bombový útok v Kremlu Andrej Iljič Černjavin – sovětský agent v Západním Německu, vydává se za německého občana židovského původu Siegfrieda Bauma Johannes Bitner – generální tajemník východoněmecké Sjednocené socialistické strany plukovník Mellethin – ředitel sekce pro rozbor zahraničních operací ve východoněmecké rozvědce HVA (Hauptverwaltung Aufklärung, součást tajné policie Stasi) Jurij Novikov – sovětský admirál Filip Mojsejevič Krylov – ministr zemědělství SSSR major Alexandr Georgijevič Čapajev – sovětský pilot major Arkadij Semjonovič Sorokin

Ostatní osoby Ibrahim Tolkadze – původně inženýr ázerbájdžánského původu v sovětské ropné rafinerii, později velitel militantního muslimského komanda Mohamed Tolkadze – člen militantního muslimského komanda Rasul – člen militantního muslimského komanda Edward Keegan – tchán Roberta Tolanda, bývalý důstojník US Navy Martha Keeganová – manželka Roberta Tolanda Donald Evans – mluvčí Amerického ústavu pro ropu Dionna McGee – moderátorka CNN Patrick Flynn – reportér Associated Press William Calloway – korespondent Reuters Rich Suddler – reportér CNN Vigdís Agustdóttir – islandská dívka, kterou Edwardsova skupina zachrání ze spárů opilých sovětských vojáků Anne-Marie LeCourte – Francouzka, obchodní zástupkyně oděvního podniku

Děj Militantní muslimská teroristická skupina vedená Ibrahimem Tolkadze provede útok v sovětské ropné rafinerii poblíž města Nižněvartovsk, jehož následkem je kromě lidských obětí i ochromení sovětské produkce ropy a potenciální riziko zhroucení sovětské ekonomiky. Nejvyšší politické vedení Sovětského svazu (politbyro) při vidině ekonomického kolapsu rozhodne o obsazení ropných polí v Perském zálivu. Má to však háček, podle Carterovy doktríny je každý takový útok útokem na strategické zájmy Spojených států amerických a podle toho se k němu bude přistupovat, včetně použití vojenské síly. Sovětské vedení schválí tzv. maskirovku, tajnou operaci KGB s cílem vytvořit casus belli a oslabit soudržnost NATO. Nejprve Sověti veřejně deklarují svou ochotu omezit zbrojení a vyřadí ze služby starší jaderné ponorky. Sovětská tajná služba poté zinscenuje s využitím spícího agenta bombový útok v Kremlu, z něhož politbyro veřejně obviní západoněmeckou vládu. Při něm záměrně přijdou o život i děti ze základní školy v Pskově, které tam tou dobou byly na prohlídce. Účel splněn, u sovětské veřejnosti byly tímto barbarským aktem vyvolány silné protiněmecké nálady.

Operace KGB má omezený úspěch. Západní tajné služby odhalí sovětské záměry napadnout Západní Německo a Nizozemsko poté, co je v Cáchách zajat sovětský major Specnaz s citlivými materiály. Plán nazvaný Rudá bouře tím přijde o moment překvapení. Nicméně i tak se některé členské země NATO odmítnou do konfliktu zapojit. Sovětská invaze do Západního Německa promění tuto zemi v hlavní bojiště války. Rudá armáda postupuje pomalu vpřed, ale jednotky NATO jí zasahují těžké protiúdery. Zároveň letectvo aliance nezahálí a zlikviduje ruské letouny včasné výstrahy Berijev A-50 Mainstay a několik důležitých mostů přes Labe včetně pontonových. Udržení západoněmecké fronty závisí na nepřetržitých vojenských dodávkách z USA přes Atlantský oceán. Sovětské velení si to dobře uvědomuje a hodlá tyto konvoje napadat.

Sovětům se podaří překvapivý tah: vylodění na Islandu a obsazení důležité letecké základny NATO v Keflavíku, čímž je narušena obranná protiponorková linie GIUK určená k detekci sovětských ponorek směřujících do Atlantiku. Tyto mohou nyní podnikat útoky proti zásobovacím konvojům REFORGER (zkratka pro Return of Forces to Germany) směřujícím ze severoamerických přístavů do Evropy, což se ukazuje jako vážný problém pro válečné úsilí západních spojenců. Na Islandu však operuje skupina vojáků pod vedením nadporučíka Michaela D. Edwardse, které se podařilo během sovětské invaze uniknout a nyní poskytují spojencům informace o pohybu nepřátelských sil, hlásí škody po leteckých útocích apod. Mají rozkaz vyhýbat se přímému kontaktu s nepřítelem, avšak během jednoho nočního přesunu rozkaz nedodrží. To když jsou svědky útoku opilých sovětských vojáků na rodinu islandských civilistů. Vojáci zastřelí otce i matku a pokusí se znásilnit dceru. Edwards a jeho muži zasáhnou a Sověty na místě eliminují. Dívku jménem Vigdís Agustdóttir vezmou s sebou. Sovětské námořnictvo ve spolupráci s letectvem podnikne úspěšný útok na bojový svaz lodí NATO v Atlantiku na čele s americkými letadlovými loděmi USS Nimitz a USS Saratoga a francouzskou Foch. Bombardérům Tu-22M Backfire se podaří protilodními střelami potopit Foch a americkou výsadkovou loď USS Saipan. USS Nimitz je s vážnými poškozeními odvlečena do suchého doku v anglickém Southamptonu k opravám. Při útoku zahyne mnoho námořníků.

Po smrti politbyrem podporovaného sovětského velitele, který velel vojskům na západní frontě ho ve velení nahradil jeho zástupce, mnohem schopnější generálplukovník Pavel Leonidovič Alexejev. Ten naplánuje úspěšný útok na město Alfeld ležící na frontové linii, po jehož dobytí a překročení řeky Weser se Sovětům konečně podaří průlom v liniích NATO. Elitní sovětská tanková vojska začnou postupovat v oblasti průlomu. Stratégové NATO odhadují, že ztratí celé území Západního Německa na východ od řeky Weser.

Americké a britské ponorky podniknou úspěšný útok křižujícími střelami BGM-109 Tomahawk na sovětskou základnu bombardérů na poloostrově Kola, čímž Sověti ztratí schopnost účinně napadat námořní konvoje NATO. Navíc průlom u Alfeldu se nedaří rozšiřovat a tak politbyro zvažuje použití taktických jaderných zbraní na frontě. Alexejev, který si je vědom toho, že použití byť i jediné takové zbraně s vysokou pravděpodobností rozpoutá smrtonosnou spirálu jaderných úderů z obou stran, je získá pod svou kontrolu. Hodlá zajistit, aby nebyly použity.

Naskytne se možnost obojživelného útoku na okupovaný Island, který je nakonec úspěšný. Atlantik je pro sovětské námořní síly uzavřen. Navíc je během operace zajat sovětský pilot, který pod silnými dávkami drog prozradí jednotkám NATO pravý důvod rozpoutání války: chronický nedostatek ropy v SSSR. Letectvo a pozemní síly NATO začnou ihned po zjištění této velmi cenné zpravodajské informace primárně vyhledávat a ničit veškeré nepřátelské sklady paliva, čímž ochromí činnost sovětských tankových jednotek. Misky vah se začnou naklápět na stranu západních spojenců.