Jan Hanuš (2. května 1915 Praha – 30. července 2004 tamtéž) byl český hudební skladatel.

Život Narodil se 2. května 1915 v Praze jako nejmladší z osmi dětí dr.h.c. Františka Hanuše a Blaženy Hanušové, rozené Urbánkové. Absolvoval v Praze obchodní akademii a soukromě studoval skladbu u Otakara Jeremiáše a na pražské konzervatoři dirigování u Pavla Dědečka. Pracoval v nakladatelství svého dědy Františka Augustina Urbánka.

Svou první skladbu napsal v roce 1936. Ve svých kompozicích navázal na českou hudební tradici Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka. Jeho tvorbu charakterizuje bohatá melodika s výrazně českým přízvukem a velkorysá architektonika. S odporem proti německé okupaci mají jeho skladby ze čtyřicátých let dramatický náboj a jeremiášovsky hutný zvuk (opera Plameny). Podobný výraz mají díla z doby po roce 1960, kdy použil nové kompoziční techniky (opera Pochodeň Prométheova).

V sedmdesátých a osmdesátých letech pracoval ve znamení syntézy tradičního s novými prvky. Svůj celoživotní tvůrčí zájem o duchovní hudbu vyvrcholil v Rekviem (1991–1995). Složil osm mší, kantáty a oratoria, velikonoční oratorium Ecce homo a Triptych ke cti sv. Anežky české Matky chudých, pět oper, tři balety, sedm symfonií, koncerty pro sólové nástroje a instrumentální miniatury i písničky pro děti a školní sbory.

Byl členem výboru Přítomnosti, Společnosti Zdeňka Fibicha, J. B. Foerstra a Otakara Ostrčila. Byl redaktorem Národního vydavatelství Orbis a do roku 1955 hlavním redaktorem hudebního odboru Státního nakladatelství krásné literatury, hudby a umění odpovědný za sbírky Musicae Antiquae Bohemiacae. Spoluzaložil hudební nakladatelství Panton, byl aktivním členem Svazu československých skladatelů. Byl předsedou České společnosti pro hudební vědu, člen řídícího výboru ISME (Mezinárodní společnost pro hudební vědu) a předseda jeho české sekce, místopředseda České hudební společnosti a Unie českých pěveckých sborů, člen festivalového výboru Pražského jara. Jako redaktor se podílel na vydání sebraných prací Antonína Dvořáka a Zdeňka Fibicha a spolupracoval na kritickém vydání děl Leoše Janáčka.

Byl oceněn řadou státních uznání v době komunistického režimu, ale všechna tato vyznamenání v roce 1989 vrátil. Roku 1998 mu byl udělen Řád sv. Cyrila a Metoděje.Zvuk: časopis pro kulturu a společenské dění : Zlín - Vsetín - Uherské Hradiště - Kroměříž. Zlín: Okresní kulturní středisko, 2000, 2000(léto), s. 68. ISSN 2788-2942. V roce 1999 Václav Havel věnoval Janu Hanušovi za vynikající umělecké výsledky medaili Za zásluhy. Obdržel Cenu Bedřicha Smetany (1999) a v roce 2000 Hanuš převzal čestné občanství města Jirkova. V roce 2004 se v rámci festivalu Jílovské zpívání stal čestným občanem města Jílové u Prahy, které je neodmyslitelně spjato s jeho životem. Během procesu se Slánským statečně a veřejně obhajoval i před Státní bezpečností svého přítele Rudolfa Margolia.

Dílo

Opery Plameny, op. 14, 1941–44 Sluha dvou pánů, op. 42, 1958 Pochodeň Prométhova, op. 54, 1961–63 Pohádka jedné noci, op. 62, 1965–68 Spor o bohyni, op. 105, 1983-84

Symfonie I. Symfonie E dur, Dolorosa, op. 12, 1941–42 II. Symfonie G dur, Píseň bratra slunce, op. 26, 1951 III. Symfonie d moll, Pravda světa, op. 38, 1956–57, na paměť Rudolfa Margolia IV. Symfonie, Píseň o Bernadetě, op. 49, 1960 V. Symfonie, Horská řeč, op. 58, 1964–65 VI. Symfonie, Noc bez luny, op. 92, 1978 VII. Symfonie, Klíče Království, op. 116, 1989–90

Choreografické meditace Labyrint, op. 98, 1980–82

Balety a taneční drama Sůl nad zlato, op. 28, 1952–53 Othello, op. 36, 1955–56

Kantáty, mše a pašije Země mluví, op. 8, 1940,1957, 1987, na paměť studentů povražděných v listopadu 1939 Missa I, Pentocosta in Des a Pange lingua, op. 13, 1941–44 Zpěv naděje, op. 21, 1945–48 Povídám, povídám pohádku, op. 43, 1958 Missa IV et Tantum ergo (in honorem d'Immaculatae), op. 44, 1959 Missa V (Ut omnes unum sint), op. 60, 1966 VI. Mše, chorální ordinarium a Otče náš, op. 77/I, 1972–73 Pašije podle Matouše, op. 65/VII, 1977–78 Pašije podle Jana, op. 65/VII, 1982 VII. Mše – Hlaholská, op. 106, 1985 Requiem (Missa VIII – Pro defunctis), op. 121, 1991–95

Oratoria Missa II, Pastoralis in G a Pange lingua, op. 25, 1950, revize 1983 Missa III, Paschalis in D („Mors et vita“), Pange lingua, Regina coeli, Terra tremuit, Haec dies, op. 33, 1954 Ecce Homo (Svědectví z konce času), op. 97, 1977–80 Matka chudých, op. 113, 1987

Jiné Poselství, op. 66, (vokální triptych pro smíšený sbor, baryton sólo, 2 klavíry, elektrickou kytaru, bicí nástroje a magnetofonový pás,text: Kamil Bednář, 1969)České sbory.cz: Jan Hanuš Pocta Janu Palachovi, provedeno 22. 1. 2019.České noviny.cz: Zpěváci v Rudolfinu vzdali Poselstvím čest Janu Palachovi

Odkazy

Reference

Literatura HANUŠ, Jan: Labyrint svět: svědectví z konce času, Praha, Odeon, 1996, 328 s., HURNÍK, Ilja (ed.): Pondělníci, Praha, Nakladatelství Karolinum, 2002, 151 s.,

Související články Rudolf Margolius

Externí odkazy

Portál České sbory: Životopis a soupis sborového díla Nekrolog Článek Jana Hanuše: František Augustin Urbánek Článek Jana Hanuše: Pokus o smír a ostrčilovské PS Článek Michala Nedělky: Jan Hanuš, Sedmá mše – hlaholská – ke cti českých patronů, op. 106

Kategorie:Skladatelé klasické hudby Kategorie:Skladatelé současné klasické hudby Kategorie:Čeští operní skladatelé Kategorie:Skladatelé chrámové hudby Kategorie:Autoři českého mešního ordinária Kategorie:Čeští hudební skladatelé Kategorie:Narození 2. května Kategorie:Úmrtí 30. července Kategorie:Narození v roce 1915 Kategorie:Úmrtí v roce 2004 Kategorie:Českoslovenští národní umělci Kategorie:Muži Kategorie:Nositelé medaile Za zásluhy (Česko) Kategorie:Čestní občané města Jílové u Prahy