náhled|Bývalý burundský prezident Pierre Buyoya, klíčová postava občanské války v Burundi náhled|Vojáci burundské armády těsně po skončení války Občanská válka v Burundi započala v roce 1993 a formálně trvala až do roku 2005, kdy se prezidentem Burundi stal Pierre Nkurunziza. Vyžádala si přes 300 tisíc obětí, přičemž na obou stranách bojovali i dětští vojáci. Hlavní příčinou války byl dlouhodobý spor znepřátelených kmenů, Hutuů a Tutsiů, přičemž oba kmeny žijí i v sousední Rwandě, kde na v období počátku občanské války v Burundi probíhala rovněž občanská válka spojená s genocidou Tutsiů. náhled|Památník civilistů zavražděných po hutuuském útoku v roce 1993 v Kibimbě
Průběh války Po získání nezávislosti na Belgii v Burundi vládli povětšinou diktátoři, případně vojenské junty. Vládci Burundi byli přitom z kmene Tutsiů, který je v Burundi v menšině, nicméně tradičně nad většinovými Hutuuy vládne a byl protežován i za dob kolonizace. Po sérii pogromů proti Tutsiům v roce 1988 dal prezident Pierre Buyoya ustanovit usmiřovací komisi, která v roce 1992 vydala novou ústavu. V roce 1993 pak proběhly první svobodné volby v historii Burundi. Volby vyhrál Melchior Ndadaye z kmene Hutuů, kandidující za stranu FRODEBU. Několik měsíců po zvolení, 21. října 1993, byl Ndadaye zavražděn tutsijskými frakcemi burundské armády. V reakci na to v celém Burundi propukly masakry Tutsiů páchaných Hutuuy, které trvaly až do konce roku a vyžádaly si přes 100 tisíc obětí. Ve stejné době začaly eskalovat spory Hutuů a Tutsiů také v sousední Rwandě.
Po chaosu a ústavní krizi byl nakonec prezidentem zvolen v lednu 1994 Cyprien Ntaryamira, rovněž Hutu ze strany FRODEBU. Po summitu v Dar es Salaam o tři měsíce později cestoval letadlem letícím do rwandského Kigali, které bylo těsně před přistáním sestřeleno. V letadle cestoval také rwandský prezident Juvénal Habyarimana, rovněž Hutu. Oba nepřežili. Novým prezidentem byl jmenován Sylvestre Ntibantunganya, stejně jako předchozí prezidenti Hutu ze strany FRODEBU. Vzhledem k neustálým problémům v burundské armádě, která byla stále do značné míry ovládány Tutsiy, ale i vzhledem k přílivu rwandských uprchlíku v důsledku tamější války a v důsledku bojů mezi etnickými paramilitárními skupiny v celém Burundi, byly prakticky veškeré burundské státní instituce paralyzovány a vláda i prezident ztratili téměř veškerou moc. Mezi největší tutsijské paramilitární skupiny patřily PARENA, Imbogaraburundi nebo PRP, mezi hutuuské pak Inziraguhemuka a Intagoheka. Ve městech, především v Bujumbuře, probíhaly i boje mezi pouličními gangy. Boje mezi milicemi byly spojeny i s masakry civilistů. V červenci 1994 se mezitím ve Rwandě dostala k moci tutsijská skupina RPF, čímž ukončila tamější občanskou válku. Nová rwandská vláda se začala vojensky angažovat v občanské válce v Burundi na straně burundské vlády, kterou také aktivně podporovala, a to i přesto, že byla ovládána Hutuuy. Důvodem byla obava z nestability v sousední zemi, která mohla způsobit příliv uprchlíku do Rwandy i podhoubí pro radikální hutuuské paramilitární skupiny, které by se mohly dále angažovat ve Rwandě.Prunier, Gérard (2009). Africa's World War : Congo, the Rwandan Genocide, and the Making of a Continental Catastrophe: Congo, the Rwandan Genocide, and the Making of a Continental Catastrophe
V roce 1996 bývalý prezident Buyoya provedl úspěšný puč. Pokusil se válku ukončit mírovými prostředky, a jakožto Tutsi vyzýval tutsijské milice, aby ukončily činnost, což část z nich učinila. To naopak posílilo hutuuské milice, které nadále páchaly masakry na civilním obyvatelstvu, krom toho se k nim přidávaly i další hutuuské milice působící v sousední Demokratické republice Kongo. V reakci na to vyzval Buyoya k budování domobrany, která měla chránit jednotlivé obce před milicemi. Tato domobrana nicméně příliš úspěšná nebyla. V roce 1998 se byl Buyoya schopen dohodnout s parlamentem na oficiálním jmenování, ve stejném roce pak v Arushe začalo vyjednávání mezi milicemi a burundskou vládou. Jednání probíhala pod patronátem tanzanského prezidenta Julia Nyerereho, později pod patronátem Nelsona Mandely. To vedlo k utlumení bojů, které se ale krátce na to opět rozhořely. V roce 2000 pak tři tutsijské milice uzavřely s burundskou vládou dohodu, hlavní hutuuské milice se nicméně k míru nepřipojily. V roce 2001 byla ustavena společná přechodná vláda Hutů a Tutsiů jako výsledek mírových vyjednávání. Boje burundské armády a milicí nicméně dál pokračovaly. V roce 2002 byl uzavřen mír s hlavní hutuuskou milicí FDD, krátce poté však boje opět propukly. V roce 2003 byla ustanovena mírová mise Africké unie v Burundi, posléze nahrazená misí OSN. V té době bylo též dohodnuto odstoupení prezidenta Buyoy, kterého nahradil Domitien Ndayizeye, Hutu. Znovu byl mír s FDD uzavřen koncem roku 2003, menší hutuuská milice FNL však stále zůstala aktivní. V té době se již válka chýlila ke konci, v roce 2005 byl prezidentem zvolen Pierre Nkurunziza spojený s milicí FDD, ve stejném roce byl podepsán mír i s představiteli FNL, čímž válka prakticky skončila. Menší rebelské skupiny z původní FNL však omezeně působily i po válce, a to až do roku 2009.
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Dějiny Burundi Kategorie:Občanské války 20. století Kategorie:Občanské války 21. století