Třínápravovou motorovou lokomotivu T 333.0 pro posun a lehkou traťovou službu vyrobila ve dvou exemplářích pro Českomoravské dráhy akciová společnost Škoda v Plzni v roce 1943. V provozu byly u ČSD do 50. let 20. století.
Vznik a výroba
Plzeňská škodovka se poměrně záhy po německé okupaci seznámila s pokrokovou koncepcí motorových dieselhydraulických lokomotiv typu WR 360 C (u ČSD T 334.0ᴵ), od roku 1936 vyvíjeného zájmovou skupinou AGM pro wehrmacht. Příležitost nastala snad už v roce 1938 na základě přípravné dokumentace, nebo později díky dodávkám klikových hřídelí a některých dalších komponent pro tyto stroje německým lokomotivkám. Škoda přišla s vlastní verzí, vznikly tak v roce 1943 i za podmínek válkou omezených zdrojů dva poměrně úspěšné prototypy 2 MLo1, v provozu jako řada T 333.0, ovšem s mechanickou převodovkou.WAGNER, Jaroslav: Motorové lokomotivy WR 360 B 14. Svět (velké i malé) železnice. Corona Praha únor 2002. Roč. I (2002), čís. 1 s. 7. ISSN 1213–7219.BEK, Jindřich. Atlas lokomotiv 2. Elektrická a motorová trakce. Vydání 1. NADAS Praha 1971. OD 31-021-71. s. 71, 118.
Provedení
Lokomotiva byla normálněrozchodná, třínápravová v rámovém provedení, se spojnicovým pohonem a s kabinou strojvůdce na konci, a se zúženou nižší kapotou vpředu. Rám i kapotáž byly ocelové, celosvařované. Kabina měla jediné vstupní dveře na levém boku lokomotivy.
Pod kapotou byl uložen řadový, vodou chlazený osmiválcový vznětový motor Škoda typu 8 R 175 o výkonu 320 k se vstřikováním a palivovým čerpadlem Bosch. Za motorem byla uložena čtyřstupňová mechanická převodovka s reverzací vlastní konstrukce. Pneumaticky ovladatelná převodovka byla ve stálém záběru, tzv. spojková. Tzn., každý převodový stupeň měl vlastní lamelovou spojku – 1. a 2. suchou vně skříně, 3. a 4. stupeň pak mokrou uvnitř. Kroutivý moment byl převáděn do převodovky jalové hřídele v zadním konci rámu, a dále přes ojnice a spojnice na všechna spřažená dvojkolí. Nápravová ložiska byla vnitřní valivá SKF.
Startovací baterie 24 V měla kapacitu 300 Ah. Lokomotivy byly vybaveny vzduchotlakou brzdou s brzdičem Knorr MP, na stanovišti teplovodním topením od motoru nebo rychloměrem Teloc.
Lokomotiva vykazovala jako spotřebu nafty solidních 180 g/k.hod.
Provoz
Lokomotivy byly po absolvování technicko-policejní zkoušky na trati Plzeň – Nepomuk do druhé poloviny roku 1943 předány ČMD a zůstaly v obvodu ředitelství Plzeň na staničním posunu (Zdice, Mariánské Lázně) i na traťových výkonech na místních drahách (Blatná). Po válce byly u ČSD nasazovány na výkony společně s lokomotivami T 334.0ᴵ a T 333.1. náhled|Pojezd lokomotivy T 333.002 (2021) Pro závady na motorech byly stroje po roce 1952 odstavovány a jako neprovozní i několik let čekaly na opravu.
Lokomotiva T 333.001 byla po neúspěšných pokusech o opravu v roce 1957 v dílnách Šumperk zrušena. Lokomotiva T 333.002 byla v roce 1957 tamtéž remotorizována motorem ČKD 12 V 170 DR s výkonem omezeným na 350 k, ten nicméně nepřežil cestu do LD Libeň, a lokomotiva tak byla opět vrácena do Šumperku a posléze 1963 zrušena. Následujícího roku byla rozložena, pojezd s převodovkou byl dobalastován a využíván v dílnách nadále jako zátěžový vůz. Roku 2021 přešel do majetku firmy Trak Rail s.r.o a byl převezen do Pardubic.WAGNER, Jaroslav: Motorové lokomotivy WR 200 B 14. Svět (velké i malé) železnice. Corona Praha květen 2002. Roč. I (2002), čís. 2 s. 62–63. ISSN 1213–7219.
Odkazy
Poznámky
Reference
Související články Lokomotiva WR 360 C 14 Seznam českých a slovenských lokomotiv
Literatura WAGNER, Jaroslav: Encyklopedie železnice – Motorové lokomotivy ČSD 1., Corona Praha 2007, ISBN 978-80-86116-44-0.
Externí odkazy
Kategorie:Motorové lokomotivy v Československu Kategorie:Hnací vozidla ČSD