Šmídova vila je funkcionalistická stavba stojící v ulici Eduarda Beneše čp. 483 v Poličce. Stavebníkem a také stavitelem byl Bohuslav Šmíd. Památkově chráněný je celý areál včetně dvojgaráže a domku domovníka.
Historie Mezi lety 1933–1934 postavil stavitel Bohuslav Šmíd v jižní části města Poličky rodinou vilu na oploceném pozemku ve vstupu do svého stavebního podniku. Umístil do ní také kanceláře podniku. Vlevo vedle vily byl postaven přízemní domek pro domovníka a na ose vjezdové cesty také přízemní dvougaráž.
Předchozí projekty majitele a zároveň stavitele ovlivnil purismus Josefa Gočára. Projekt vlastní vily byl již funkcionalistický. Vstup do soukromé části domu byl situován v levé části uliční fronty, na který navazovalo dubové víceramenné schodiště do obytného patra. Vchod do přízemního archivu a kanceláří firmy byl postaven v protější části pravoúhle ustupujícího nároží. Stavbu s terasou kryla plochá střecha. V suterénu byly umístěny sklepy a prádelna. Obytné patro orientované do ulice tvořila kuchyně a ložnice. Do zahrady byla orientovaná jídelna, obývací a dětský pokoj a koupelna. V podkroví byl pokoj služebné. Centrální vytápění a kompletně elektrifikované spotřebiče jako kuchyňský sporák, lednička a pračka byly ve vybavení domu samozřejmostí. Zahradu s bazénem, altánem, ovocnými stromy i okrasnými keři a květinovými záhony navrhl architekt Josef Vaněk.
Znárodnění a konec století Po znárodnění podniku v roce 1948 byl majitel, jako osoba „ohrožující lidově demokratické zřízení“ bez soudu převezen do pardubického tábora nucených prací. Následně byl umístěn do tábora nucených prací v Hodoníně u Kunštátu. Rodina se musela vystěhovat do obce Sádek. Během roku 1956 se Bohuslav Šmíd přestěhoval s rodinou do Brna. K projektování se již nevrátil. Pracoval především jako technik na stavbách přehrad.
Před rokem 1990 byla větší plocha zahrady zastavěna rodinnými domy. V rámci restitucí byla vila s částí parcely vrácena potomkům stavitele. Vila si v podstatě zachovala původní dispozice. Parcela i areál někdejší firmy však doznaly značných změn.
Popis Asymetrickou stavbu domu vytvořila dvě navzájem se prostupující kvadratická tělesa. Barevně oživily dům modré nátěry okenních rámů. Cihelné obklady byly zajímavě výtvarně i plasticky řešeny. Dubové schodiště do obytného patra zdobila rozměrná vitráž podle návrhu Karla Svolinského, představující symboly stavitelství.
Do ulice je objekt dělen pěti osami. V první i páté pravoúhle ustupující ose jsou vstupní prosklené dveře do objektu. Druhou osu tvoří v přízemí i prvním patře nárožní okna. Třetí osa je členěna pásovými okny a ve čtvrté ose (rizalitu) vede v celé výšce prosklené schodiště. Vnitřní prostor je zdoben vitráží. Nad oběma vchody jsou postaveny balkony s kovovým zábradlím. Levý vchod do vily je tvořen prosklenou stěnou. V prvním patře na této straně vedou na balkon dřevěné dveře a v přízemí i patře pokračují okna z průčelí stavby. Na pravý vchod navazuje prosklená veranda a první patro na této straně je obytné se dvěma úzkými okny. Zadní průčelí vily dělí čtyři okenní osy. Na střeše je terasa s kovovým zábradlím a nad ni vystupuje omítnutý rizalit, kde byl postaven stožár se znakem stavitelství.
V přízemí je předsíň, schodiště a čtyři místnosti s příslušenstvím. V prvním patře pět místností, koupelna, spižírna a schodiště do druhého patra, kde je půda a terasa. Kolem domu je umístěn sokl z umělého kamene.
Za vilou ve svahu byly postaveny přízemní skladovací přístavky se stupňovitou průčelní zdi. Režné pálené cihly, ze kterých byly vyzděny vytvořily kontrast ke třem vstupním dveřím s bílými výplněmi a tmavomodrými rámy. Přístup ze suterénu vily umožnilo schodiště a z jeho horní podesty byl přístup do skleníku.
Zahrada V původní zahradě hned za vilou byl postaven skleník, altán, loubí a v další části pergola a bazén. Zahrada pokračovala parkově upraveným prostorem. Po vrácení majetku potomkům zůstala zachována část zahrady sousedící s vilou, podzemním krytem, skleníkem a jižní část s altánem. Přetrvala také kamenná dlažba a tarasní zeď, původně dělící dvě výškové úrovně zahrady. Východní stranu zahrady za vilou ohraničily přístavky se schodištěm ze suterénu.
Podzemní kryt Pod zemí mimo objekt stavby byl postaven kryt, který měl sloužit v případě nebezpečí výbuchu, poblíž stojící továrny na výrobu střeliva. Patřil do původní architektonické koncepce. Byl přístupný ze suterénu vily po dlouhém úzkém sestupném schodišti. Kryt měl obdélný půdorys s valenou klenbou. Byl vyzděný z režných cihel a přístupný ze suterénu. Do tarasní zdi byl zabudovaný únikový východ. Byl klenutý a zděný z režných cihel. Začínal asi v polovině výšky studny a tvořil ho systém chodbiček s lochy pod horní úrovní zahrady, které vedly k východu do zahrady. Reference
Kategorie:Funkcionalistické vily v Česku Kategorie:Vily v Pardubickém kraji Kategorie:Domy v Poličce Kategorie:Kulturní památky v Poličce