Eparchie Banát je eparchie Srbské pravoslavné církve.

Území a titul biskupa Zahrnuje území historické oblasti Banát.

Eparchiálnímu biskupovi náleží titul arcibiskup vršacký a metropolita banátský.

Historie Od dob pozdní antiky se v bezprostřední blízkosti Banátu nacházela starověká biskupství ve Viminaciu (dnešní Kostolac) a Singidunumu (Bělehrad). Jelikož se obě biskupství nacházela na samotném Dunaji, je jisté, že jejich duchovní vliv musel sahat až na druhou stranu řeky v dnešním Banátu. Počínaje rokem 535 byla výše zmíněná biskupství podřízena nově zřízenému arcibiskupství, jehož centrum bylo ve městě Justiniana Prima.

Během 11. a 12. století, za byzantské nadvlády, byla biskupství Bělehrad a Braničevo součástí pravoslavné archiepiskopie Ochrid. Na konci 13. století získal bývalý srbský král Stefan Dragutin (1276–1316) od uherského krále Bělehrad, Mačvu a Srem a poté spolu se svým bratrem, srbským králem Stefanem Urošem II. Milutinem (1282–1321), rozšířil svou moc na východ a získal oblasti Kučevo a Braničevo. V té době byla biskupství Braničevo a Bělehrad také zahrnuta do Srbského arcibiskupství se sídlem v Peći. Rozšířením jurisdikce srbské pravoslavné církve až k samotným hranicím dnešního Banátu byly vytvořeny předpoklady pro rozvoj duchovního života ve výše zmíněné oblasti.

Na počátku 15. století získal srbský despota Stefan Lazarević (1389–1427) od uherského krále Zikmunda Bělehrad s Mačvou a mnoho majetků po celém Uhersku, včetně měst Bečkerek a Vršac v Banátu. Právě v této době dostali srbští metropolité z Bělehradu příležitost postupně rozšiřovat svůj vliv na pravoslavné obyvatelstvo v okolních uherských oblastech, včetně Banátu. Během 15. století počet pravoslavných Srbů v Banátu neustále rostl v důsledku imigrace obyvatelstva z válkou zničených jižních srbských oblastí. Spolu s lidem se do těchto oblastí stěhovali i pravoslavní duchovní.

Eparchie vršacká Roku 1481 byla ve městě Vršac zřízena eparchie.

Po tureckém dobytí Bělehradu (1521) a vítězství u Moháče (1526) začala expanze turecké moci směrem k uherským zemím. Po dlouhých bojích bylo turecké dobytí Banátu završeno dobytím Temešváru (1552). Nedlouho poté, v roce 1557, byl díky zásluhám srbského patriarchy Makarije I. obnoven srbský patriarchát se sídlem v Peći, což vedlo k reorganizaci hierarchických vztahů na bývalých uherských územích, včetně Banátu. Ačkoli eparchiální správa banátské oblasti prošla několika změnami, vršacká eparchie přetrvávala po celé 16. a 17. století a zahrnovala jižní části Banátu. V této oblasti bylo založeno několik monastýrů a velké množství farností. Kromě vršacké eparchie působily v období turecké nadvlády v oblasti Banátu i další eparchie.

Během Dlouhé války (1593–1606) došlo na území eparchie k vytvoření masovému hnutí pravoslavných Srbů proti turecké nadvládě. Významnou roli v lidovém povstání sehrál tehdejší vršacký biskup Teodor, který se v roce 1594 zúčastnil jednání mezi srbskými rebely a státními orgány v sousední Transylvánii. Biskup Teodor byl za účast v rebelii umučen. V polovině 17. století byla jurisdikce eparchie rozšířena na oblast kolem Sebeše (Caransebeșe).

Po uzavření Požarevackého míru (1718) a vytyčení nových státních hranic se vršacká eparchie spolu se sousední temešvárskou eparchií stala součástí nově vzniklé Bělehradské metropolie. V té době vršačtí biskupové sídlili v Caransebeși. Ve třetím desetiletí 18. století byla eparchiální správa vrácena do Vršace.

Roku 1865 se banátští Rumuni odtrhli od srbské eparchie a poté z východních částí eparchie Vršac a Temešváru založili samostatnou pravoslavnou rumunskou eparchii Caransebeş.

Během první světové války byl velký počet srbských kněží z vršacké eparchie pronásledován rakousko-uherskými úřady a mnoho z nich bylo internováno v různých táborech po celém Rakousku-Uhersku. Během podzimu 1918, v době osvobození, sehrálo duchovenstvo eparchie významnou roli v lidovém hnutí za sjednocení Banátu se Srbskem.

Eparchie banátská Po vzniku Jugoslávie (1918) a vyhlášení jednotného srbského patriarchátu (1920) byla nastolena otázka přeskupení hierarchických vztahů v jugoslávské části Banátu. S přijetím první ústavy Srbské pravoslavné církve (1931) a jejím zavedením do praxe (1932) byly části vršacké eparchie a temešvárské eparchie v Jugoslávii sjednoceny, čímž vznikla dnešní banátská eparchie.

Seznam biskupů Biskupové vršačtí Partenije (Crni) (1481–?) Partenije Svatohorec (konec 15. a počatek 16. století) Teodor (?–1594) Simeon (před rokem 1611) Antonije (1611–1622) Spiridon (1625) Feodosij (před rokem 1662) Spiridon (Štibica) (1694–1702?) Gerasim (1710–1713) Mojsije (Stanojević) (1713–1724) Nikolaj (Dimitrijević) (1725–1728) Maxim (Nestorović) (1728–1738) Jeftimije (Damjanović) (1739) Isaija (Antonović) (1741–1748) Jovan (Đorđević) (1749–1769) Vikentije (Popović) (1774–1785) Josif (Jovanović Šakabenta) (1786–1805) Petar (Jovanović Vidak) (1806–1818) Maxim (Manuilović) (1829–1833) Josif (Rajačić) (1833–1842) Stefan (Popović) (1843–1849) Emilian (Kengelac) (1853–1885) Nektarije (Dimitrijević) (1887–1895) Gavrilo (Zmejanović) (1896–1920) Ilarion (Radonić) (1921–1929)

Biskupové banátští 1931–1935 Georgije (Letić) 1935–1936 Irinej (Ćirić) dočasný správce 1936–1939 Vikentije (Bujić) 1939–1947 Damaskin (Grdanički) 1947–1950 Gavrilo (Dožić) dočasný správce 1950–1951 Vikentije (Prodanov) dočasný správce 1951–1979 Visarion (Kostić) 1979–1980 Chrizostom (Vojinović) dočasný správce 1980–1985 Sava (Vuković) dočasný správce 1985–1991 Amfilochije (Radović) 1992–2003 Chrizostom (Stolić) od 2003 Nikanor (Bogunović)

Odkazy Reference

Externí odkazy

Oficiální stránky eparchie

Banát