Karel Tocl (2. listopadu 1893 – 25. listopadu 1978) byl český cyklista, atlet, legionář a jeden z organizátorů Závodu míru. Prvního května 1948 odmávl na Náměstí Republiky coby hlavní rozhodčí start jeho prvního ročníku.

Mládí Narodil se ve středočeském Kolíně do rodiny bednáře Jana Tocla a jeho ženy Josefy. Měl čtyři sourozence, z toho dva bratry (Františka a Josefa), kteří se věnovali litografii.

Kvůli otcově alkoholismu se matka s dětmi v roce 1901 přestěhovala na Královské Vinohrady. Rodina se často stěhovala, Karel vyrůstal na Žižkově, získal obchodní vzdělání a pracoval jako kalkulant (rozpočtář). Jako kluk hrával fotbal za klub Viktoria Vinohrady, dokud mu ve výloze žižkovského obchodu neučarovalo kolo německé značky Dürkopp.

V roce 1911 vstoupil do řad klubu Č. K. S. Karlín 1885 a začal závodit. V červnu 1912 zvítězil v závodě družstev do Poděbrad (spolu s ním jel bratr Josef a Bohumil Kubrycht, který byl téhož roku ve Stockholmu členem první české cyklistické výpravy na olympijských hrách). V srpnu 1913 startoval na Okružním závodu Klimešově, který se jel po trase Praha–Písek–Tábor–Benešov–Praha. Skončil sedmnáctý ze třiceti čtyř startujících.

Všichni soupeři měli torpéda, já na něj neměl, a tak jsem šlapal 262 km na pevné nábě. Sjíždím serpentinami u Týna nad Vltavou, vjezd na most byl úzký, již jsem to nevybral a skončil jsem s kolem ve Vltavě. Jídlo se mně rozmočilo, v pytlíku jsem měl navíc i klíče, to byla patlanina. A já měl po té koupeli takový hlad, že jsem nakonec olízal i ten klíč...

Karlínský klub jej vyhlásil přeborníkem sezony 1913, za odměnu dostal "skvostný přebornický odznak, zhotovený z ryzích českých granátů zasazených ve zlatě".

Startoval také na běžeckých závodech, a to v dresu Sparty, která měla na rozdíl od Č. K. S. atletický oddíl. V roce 1912 se poprvé objevil na nejstarším závodě Evropy Běchovice–Praha, kde v roce 1914 skončil na pátém místě časem 35:53. Později v roce 1927 běžel na Běchovicích po boku např. Emericha Ratha závod "starých účastníků" a skončil třetí s časem 42:50. náhled|Karel Tocl finišuje závod Běchovice–Praha (1914) V květnu 1914 finišoval třetí na závodě Praha–Mochov–Praha, poté propukla válka.

Sraz v sobotu večer po práci na Karlově náměstí, vyrazili jsme o osmé, jelo nás třicet, vpředu na prvním kole olejová lampička, za ní štrůdl cyklistů. Před Plzní jsme našli stoh a vyspali se v něm, v devět jsme závodili. Uprostřed programu přišel okresní hejtman a že toho máme nechat, je válka. Bylo to na svatou Annu 1914… Zašli jsme do malé hospůdky na lacinou polívku a večer šlapali domů. V pondělí do práce a pak většinou na vojnu…

První světová válka Narukoval v Mladé Boleslavi k 36. pěšímu pluku rakouské armády. Podle legionářské karty padl 10. března 1915 do zajetí u vesnice Sieniawa v dnešním Polsku. Putoval na nucené práce, v roce 1916 se dostal do zajateckého tábora v Taganrogu, kde pracoval v muniční továrně. V říjnu 1916 podal přihlášku do Československých legií, do kterých byl zařazen 13. července 1917 v Borispolu (8. střelecký pluk).

Spolu s plukem se zúčastnil dobývání Vladivostoku, ani v legiích však neutichla jeho sportovní činnost. V srpnu 1918 byl ve Vladivostoku druhý v běžeckém závodě na 1 míli, zvítězil také v závodě na 10 km a "ve švédské štafetě (800–400–200–100 m) běžel první a získal takový náskok, že jsme ji už vyhráli lehce". V roce 1919 vyhrál v srpnu v Glazkově u Irkutsku před pěti tisíci diváky závod na 1000 m (časem 3:26,6) a byl první také na trati 800 m (v čase 2:08 a "o půl kola před Američanem Pottsem krásně a jistě vítězí, dobíhaje k cíli úplně svěží a nevyčerpaný").

Vladivostok opustil na Vánoce 1919, vrátil se přes Japonsko, Čínu, Singapur, Džibuti, Suezský průplav a Terst. Jeho poslední vojenskou hodností byl četař.

Meziválečné období Po návratu z legií se vrátil ke sportu a především k atletice. V dresu Sparty se zúčastnil domácích i mezinárodních závodů. Prosazoval se na trati 1500 m, kde patřil do širší československé špičky. V září 1921 byl spolu s olympioniky Václavem Vohralíkem a Eduardem Riedlem členem tria, které překonalo rekord na 3x1000 m (8:20,6). Ten vydržel pět let.

Postupně se čím dál více věnoval organizování závodů. Navrhl trasu slavné cyklistické klasiky Praha – Karlovy Vary – Praha a před startem prvního ročníku (21. srpna 1921) osobně projel během tří dnů celou trať.

Pravda, povolení jsme měli už v kapse, tak jsme tedy mohli už závod třeba jen odstartovat. Jenže – znali jsme předpisy tehdejších našich úřadů. Starostové, strážmistři i velitelé hasičů dostanou rozkaz, že start závodu je v pět hodin ráno a konec ve tři odpoledne a že tedy po celou tu dobu ručí za bezpečnost a pořádek na trati. A předpis i rozkaz způsobí, že nám ti lidé budou stát deset hodin v pozoru na trati, že vymýtí na ten čas ze svých vesnic jakékoliv známky života, že zakáží dětem i slepicím a psům jakýkoliv pohyb a že alespoň v hloubi duší budou zle nadávat na pár cyklistických bláznů, kteří si tohle vyvzpomněli. A to my jsme samozřejmě nechtěli. Proto jsem tedy objížděl jednu vesnici za druhou, se všemi promluvil, vysvětlil, dal jim časový průjezd a řekl, v kolik hodin mají stát na trati. Dalo to něco práce, bylo tehdy zrovna ve žních a taky jsem jezdil často od meze k mezi, než jsem všechny ty lidi vyhledal. Ale stálo to za to.

Dostal se do předsednictva Sparty, v klubu vedl oddíly stolního tenisu a lyžování, staral se o chod fotbalového B-týmu, kromě toho dělal rozhodčího na cyklistický závodech. Byl také zvolen do ústředí Československé ústřední jednoty velocipedistů (ČÚJV), která byla předchůdkyní současného Českého svazu cyklistiky.

Po roce 1948 náhled|Plakát k cyklistickému Závodu míru (1953) Po komunistickém převratu zesílila snaha o uspořádání cyklistického závodu, který by spojil hlavní města Československa a Polska. Karel Tocl byl jedním z hlavních hybatelů tohoto projektu. Na začátku března 1948 vedl inspekční výpravu, která se vydala projet trasu prvního ročníku závodu, jenž nakonec dostal jméno Závod míru. Během prohlídky si vedl deník.

9. dubna 1948. V údolí Váhu nás postihuje déšť, zima, ale nálada je dobrá, doprovází nás zájem srdečných lidí o závod. V Bohumíně dostihujeme hranice, nastává nečekaná komplikace. Polský důstojník nás informuje, že nemůžeme zatím pokračovat dále, v posledních dnech byly zjištěny v prostoru na Katovice silnější banderovské bandy, mají obavu o naši bezpečnost. Nakonec nám přidělují doprovod a my jedeme dále. Silnice je místy hodně poškozená válkou, tanky a granáty zanechaly stopu. Ptám se, jak to budou řešit, odpověď zní: “Nedělejte si žádné starosti.”

Prvního května 1948 na Náměstí Republiky odmávl start prvního ročníku, na kterém byl hlavním rozhodčím jedné ze dvou větví závodu (Praha–Varšava). Rozhodčím závodu a jedním z jeho nejaktivnějších organizátorů zůstal až do začátku 60. let. Později vedl v budově nakladatelství Rudého práva archiv Závodu míru.

V roce 1965 byl za své zásluhy zvolen po boku herců Jana Wericha a Zdeňka Štepánka a režiséra Martina Friče čestným členem tzv. Spartaklubu. O tři roky později také obdržel titul Zasloužilý pracovník v tělesné výchově a sportu. V roce 1972 dostal při příležitosti 25. ročníku Závodu míru pamětní odznak a byl jedním z padesáti lidí, kteří byli oceněni za své zásluhy. Ještě v roce 1977, rok před svou smrtí, se závodu zúčastnil v doprovodném konvoji po boku vrstevníka Antonína Periče.

Zemřel 25. listopadu 1978 v Praze.

Reference

Kategorie:Českoslovenští legionáři Kategorie:Českoslovenští cyklisté Kategorie:Českoslovenští atleti Kategorie:Českoslovenští sportovní funkcionáři Kategorie:Narození v roce 1893 Kategorie:Úmrtí v roce 1987 Kategorie:Narození 2. listopadu Kategorie:Úmrtí 25. listopadu Kategorie:Muži