náhled|Velká mešita v Mekce (, al-masdžid al-harám), pravidelně hostící páteční modlitby Páteční mešita nebo kongregační mešita (, nebo jen , džámi'; ), někdy jako velká mešita () je mešita určená pro pořádání pátečních poledních modliteb – (, salát al-džumu'a). Může také hostit sváteční modlitby během svátků Íd al-Fitr a Íd al-Adhá, pokud není v blízkosti k dispozici musalla či ídgáh. V rané historii islámu byl počet pátečních mešit v jednom městě přísně omezen. S narůstajícím počtem obyvatel se v průběhu času stalo obvyklejším, že ve stejné oblasti hostilo páteční modlitby více mešit.
Etymologie Úplný arabský název pro tento druh mešity je masdžid džámi' (), který je obvykle překládán jako „mešita shromáždění“ nebo „kongregační mešita“. Adjektivum „kongregační“ se užívá k překladu slova džámi''', které pochází z arabského kořene „ج - م - ع“, který má význam „přivést dohromady“ nebo „sjednotit“ (slovesná forma: a ). V arabštině se pro páteční mešitu obvykle používá pouze označení džámi' (). Obdobně se v turečtině používá označení cami (). Vzhledem k tomu, že v novější historii se rozdíly mezi „kongregačními“ a jinými mešitami zmenšují, arabské termíny džámi' a masdžid se stávají zaměnitelné.
V nearabských muslimských zemích se slovo džámi' často spojuje s jiným slovem se stejným kořenem – džumu'a (), doslova „shromáždění, setkání“ – odkazujícím k pátečním poledním modlitbám (, salát al-džumu'a, doslova „modlitba shromáždění“) nebo k samotnému pátečnímu dni (, jawm al-džumu'a, doslova „den shromáždění“).,
Historie vlevo|náhled|Amr ibn al-Ásova mešita založená v 7. století ve městě Fustát jako první páteční mešita v Egyptě Od počátků islámu existoval funkční rozdíl mezi velkými centrálními mešitami stavěnými a udržovanými státem a malými místními mešitami, které byla stavěny a udržovány širokou veřejností. V raných letech šíření islámu, za vlády volených chalífů, mělo každé město pouze jedinou mešitu určenou pro páteční modlitby, zatímco menší mešity pro pravidelné modlitby byly zakládány v jednotlivých čtvrtích. Tato praxe pokračovala i za vlády chalífů dynastie Umajjovců. V některých oblastech islámského světa, například v Egyptě, nebylo zpočátku konání pátečních bohoslužeb povoleno mimo hlavní město, kde stála páteční mešita. Vládce nebo guvernér města si obvykle stavěl svou rezidenci (, dár al-imára) vedle mešity, zpravidla přiléhající ke zdi qibla (zeď s mihrábem, určující směr k Mekce), a v tomto raném období rovněž pronášel páteční kázání – chutbu – během páteční modlitby. Tato praxe byla založena Mohamedem a převzata jeho nástupci. V provinciích se očekávalo, že chutbu pro místní komunitu povede ve jménu chalífy místní guvernér. Na počátku vlády abbásovských chalífů na konci 8. století se stal tradičním prvkem pátečních mešit minbar, kazatelna, ze které byla pronášena chutba. Do vzniku medresy jako samostatné instituce na počátku 11. století byla páteční mešita také hlavním místem náboženského vzdělávání a konaly se zde halaqy (, doslova „kroužky“).
náhled|Mihráb Umajjovské mešity v Damašku, napravo od něj se nachází kazatelna – minbarV pozdějších staletích, kdy se jednotný islámský chalífát rozdělil na jednotlivé státní celky, muslimská populace rostla a noví vládci si přáli zanechat na pozemském světě důkaz své zbožnosti, se stalo obvyklým, že v jednom městě bylo více pátečních mešit. Bagdád měl jako hlavní město abbásovského chalífátu na konci 9. století pouze dvě páteční mešity: Al-Mansúrovu velkou mešitu v Kruhovém městě na západním břehu Tigridu a al-Mahdího mešitu ve čtvrti Rusáfa na východním břehu řeky. V průběhu 10. století počet pátečních mešit narostl na šest, přičemž ostatní mešity se počítaly na stovky. Abbásovští chalífové, kteří do poloviny 10. století ztratili politickou moc, si zachovali privilegium stanovovat mešity jako páteční a jmenovat jejich kazatele. V 11. století arabský cestovatel a spisovatel Ibn Džubajr zaznamenal v Bagdádu jedenáct pátečních mešit.
Jiným příkladem může být Fustát, město založené v 7. století s jedinou mešitou (Amr ibn al-Ásova mešita), dnes součástí Káhiry. Za vlády Mamlúků v 15. století měla již aglomerace Fustátu a Káhiry 130 pátečních mešit. Město bylo mešitami tak přesyceno, že na konci 15. století mohli jeho vládci jen zřídka nechat stavět nové. Podobný rozmach stavby pátečních mešit nastal ve městech celého islámského světa, např. v Sýrii, Iráku, Íránu a v nově dobyté Konstantinopoli pod vládou Osmanů.
Architektura a funkce Páteční mešity slouží jako společenské prostory umožňující modlitby a jiné společenské aktivity. Hrají klíčovou roli v islámském komunitním životě. Protože Korán nestanovuje požadavky na jejich architektonické a strukturní řešení, existují rozdíly, ale i podobnosti mezi pátečními mešitami z různých oblastí. Jelikož se od všech mužských členů komunity očekává účast na pátečních modlitbách, musí být páteční mešity dostatečně velké, aby pojaly všechny věřící. Jejich velikost je proto přímo závislá na velikosti komunity, pro kterou slouží. Nutnost pojmout všechny příslušníky komunity je zdůrazněna přímo v Koránu. Téměř všechny páteční mešity obsahují minbar, vyvýšenou kazatelnu, ze které se pronáší chutba. Minbar je obvykle umístěn při zdi qibla a poblíž mihrábu''.
Reference
Literatura
Externí odkazy
Článek na archinetu zaměřený na architekturu mešit Článek na archinetu zaměřený na problematiku zobrazování v islámu Fotografie mešit
Kategorie:Islámská architektura Kategorie:Chrámy