náhled|Orchestr gagaku Gagaku (japonsky: 雅楽, doslova „elegantní hudba“) je druh japonské klasické hudby, která byla provozována na císařském dvoře v Kjótu. Pojem vznikl roku 701, kdy byl dle čínského vzoru založen Gagaku-rjó, vládní úřad, který dohlížel na hudební vzdělávání a vystoupení v císařském paláci. Vrcholné formy dosáhla gagaku v 10. století, kdy se osvobodila od čínských vzorů (jajue) a nasála místní lidové zdroje. V tokijském císařském paláci je gagaku ceremoniálně uváděna dodnes. Hraje se na dechové, bicí a smyčcové nástroje. Skládá se ze tří základních repertoárů: šintoistická náboženská hudba a císařské písně zvané Kuniburi no utamai (国風歌舞), vokální hudba založená na domorodé lidové poezii, nazývaná Utaimono (謡物) a písně na cizí motivy, buď čínské, vietnamské a indické (tógaku), nebo korejské a mandžuské (komagaku). Využívá pentatoniku, stupnici o pěti tónech v oktávě. Gagaku někdy doprovází klasická taneční představení zvaná bugaku (舞楽). Občas je používána při obřadech v některých buddhistických chrámech. Od počátku 20. století se o tento styl zajímají i západní skladatelé, nejvíce jím byli ovlivněni Henry Cowell, La Monte Young, Alan Hovhaness, Olivier Messiaen nebo Benjamin Britten. V roce 2009 byla gagaku zapsána na seznam nehmotného světového kulturního dědictví UNESCO.
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Japonská hudba Kategorie:Světové dědictví (Japonsko) Kategorie:Klasická hudba